Poslední generace

Zuzana natočila svou dokumentární prvotinu s přáteli, z nichž jedna, shodou okolností také Zuzana, žije s Downovým syndromem. Prostřednictvím každodenních situací a rozhovorů se svými vrstevníky zkoumá otázky týkající se podstaty přátelství, blízkosti, odlišností i předsudků vůči neznámému.

Snímek vznikl během autorčiných studií žurnalistiky na brněnské Masarykově univerzitě a získal novinářskou cenu Arnošta Heinricha.

Vyprávění plyne klidně, bez zádrhelů, přirozeně, v jakoby vzájemném vyprávění, sdílení přátel, kam je posluchači dovoleno nahlédnout dosti blízce. Uvěřitelné přirozené situace. Jemné a funkční využití hudby, která napomáhá zvukové interpunkci snímku. Stejně jako práce s tichem. Dynamice, plastičnosti vyprávění slouží i jemné zvraty, které postupně přicházejí. Poměrně svižně přestane posluchač řešit Zuzčin Downův syndrom a zaposlouchá se do příběhů a témat, kterými skupina přátel žije a která nastoluje a rozpřádá a jsou to témata přesažná, takže posluchač postupně s protagonisty snímku zavádí ve vlastních myšlenkách hovor, své osobní souznění či polemiku. Inkluze se zdá být dokonalá, vrstevnatá. Jde o autorčinu profesionální prvotinu a je až s podivem, jak zralé dílo to je.

Po dokumentu (od 33:50) následuje rozhovor s autorkou. Ptá se Jan Hanák.

Autorka: Zuzana Šimerová, dramaturgie: Martina Pouchlá, pedagogické doprovázení: Jan Hanák. Na základě spolupráce podcastu a Masarykovy univerzity s Českým rozhlasem byl dokument v upravené kratší verzi uveden i ve vysílání ČRo Plus.

Jak pracují se strachem či s proklamovanou křehkostí své generace mladí studenti žurnalistiky na brněnské Masarykově univerzitě Kristína Kobolková, Lucie Jančíková, Jakub Kožíšek a Martina Kašná? Ptá se Jan Hanák, jejich pedagog. Zvuk Jerguš Čermák.

Reportáž a rozhovor s autorkou Inesou Havryk, studentkou žurnalistiky na Masarykově univerzitě v Brně.

Reportáž přibližuje příběhy lidí na Ukrajině během třetího válečného roku. Prostřednictvím tradičního pokrmu kuťa, symbolických vánočních ozdob a prázdného talíře pro nepřítomné blízké ukazuje, jak silně je rodinné i národní dědictví zakořeněno v každodenním životě. Dojemné výpovědi přibližují bolestný osud rozdělených rodin, ztrátu blízkých na frontě a neochvějnou snahu uchovat si i v čase války alespoň zlomky vánoční radosti a naděje.

V následném rozhovoru (od 9:25) Inesa mimo jiné velmi osobně svědčí o tom, jak se vyrovnat s nenávistí, kterou tato válka rozehrála. 

Autorka: Inesa Havryk

Pedagogické doprovázení: Jan Hanák

Zvuk: Pavel Zgarba