Předáváme češtinu

Série s úvahami na téma, co dělat nebo jak řešit situace, kdy nám ostatní nerozumí, pokračuje školkou (případně: jeslemi, školou). Je možné i při předávání a přebírání mluvit na dítě česky? A proč různí lidé reagují docela jinak, když nás slyší mluvit jiným jazykem?

Jedno z velkých dějišť našich životů, když jsou děti malé, bývají hřiště. Mám mluvit na dítě česky i na hřišti? Jak mu ale umožnit zapojit se do hry s ostatními dětmi? A co když si z nás dělá tlumočníka?

Jedna z nejčastějších otázek, co dostávám: Jak se chovat, když nám ostatní nerozumí? Pokud předáváme češtinu v zahraničí, dostáváme se do takových situací nepřetržitě. Kontexty se různí.

Věnuju tomuto tématu hned několik dílů podcastu, tento díl se zabývá tím, co nás může brzdit, když se bavíme česky s dítětem na veřejnosti. Jaké myšlenky se nám můžou honit hlavou, když se bavíme česky třeba v metru. A je to příliš nezdvořilé mluvit před prodavačkou česky? Jednoznačné řešení neexistuje, ale když k tomu budeme přistupovat vědomě, usnadníme si život.

Jak můžeme pomoct dětem s gramatikou? A ne, nejde o to pomáhat jim s psaním íček. Jak můžeme cíleněji podpořit, aby naše děti dokázaly mluvit přesněji, se správným skloňováním a časováním? Jak v tom podpořit už děti předškolního věku? Několik podnětů najdete v dnešním podcastu.

Jedeme sbahnou, jdeme na playdate, podej mi ten handtuch, stojíme v traffic, děti vyzvedáváme z hortu.

Je míchání jazyků - ne teď dětí, ale nás, rodičů a případně učitelů - v pořádku? Nebo to naopak nesmíme dělat vůbec? Jaký vliv to má na děti, kterým češtinu

Pokud je motivace rodiče nedostatečná, může mu to podrazit nohy. Občas máme pocit, že jsme motivovaní, ale nejde úplně o motivaci jako spíš o tlak zvnějšku. Pokud si dokážeme uvědomit svou motivaci a přiživovat ji, bude pro nás snazší češtinu předávat.

Rodiče v zahraničí si často přejí, aby jejich děti mezi sebou mluvily česky. Aby si tak děti češtinu víc procvičovaly a upevňovaly. Málokdy se to ale dlouhodobě povede. Na čem skutečně záleží ve vztahu mezi sourozenci? A jak s tím souvisí Tlapková patrola? Několik mých zamyšlení.

Je to jedna z velmi častých a pro leckterého rodiče bolestných zkušeností ve vícejazyčné výchově: na dítě mluvím česky, ale ono odpovídá v jiném jazyce. Jak na to reagovat? Jak mu můžu pomoct, aby mělo češtinu aktivnější a odpovědělo česky?

Situace v rodinách jsou různé a často jsou potřeba velké změny (jezdit víc do Česka, nastavit si to lépe s partnerem, změnit svůj přístup k češtině), někdy ale udělají hodně i malé každodenní reakce a vědomá jazyková podpora ze strany rodiče. Několik tipů, jak na to.

Jak jsem se dostala k tomu, že pomáhám rodičům a učitelům při předávání češtiny v zahraničí: úplně na začátku byl jeden "problémový" kluk, který mi v mnohém otevřel oči.

Úvodní epizoda podcastu Předáváme češtinu