Přes plot

Staňte se součástí inspirativních příběhů lidí, kteří dokáží zvedat těžká společenská témata a kteří rozhýbávají českou společnost.

Nalaďte si debatu, ve které vám svůj pohled na rozvoj regionů představí Tomáš Jindříšek, Stáňa Šálková a David Klimeš. Moderuje Andrea Studihradová.

Debata je součástí programu Silnější hybatelé, který realizuje Česká spořitelna. Více info na www.silnejsihybatele.cz

V Halounech na Berounsku před lety navázali na tradici pořádání klasického masopustu, kde se lidé sejdou, poznají se a na akci se těší. „Toužím, aby se lidé potkávali bez masek, které si běžně nasazujeme, a naší hlavní akcí je přitom masopust,“ směje se Stáňa Šálková, která je hybatelkou místního regionu,  Živého spolku a můžete s ní zažít i jedinečné Putování Kokořínskem.

Stáňa věří v sílu regionů a že když se budeme zajímat o své okolí, když se budeme vídat, poznáme se, pak spolu ta místa, kde žijeme, dokážeme proměnit tak, aby nás tam bavilo žít a být (a ne třeba jen přespávat).  

Stáňa podcasty neposlouchá, má prostě ráda ticho. O to víc nás těší, že pozvání do našeho podcastu přijala. Věřím, že jej shledáte stejně jako my nesmírně inspirativní. Příjemný poslech.

Rozhýbává místo, kde nežije. Naslouchá místním a ke společným sousedským akcím dokázala přivést starousedlíky díky babičkám. Ba i z rozpačitých tatínků, kteří by se mohli znát, ale možná se potkali teď na „Tátohraní“ poprvé, vyloudí blízkou spolupráci, úsměvy a energii, z níž jde mráz po zádech. Seznamte se s Annou Kovačič, jak ji možná neznáte. Fotografkou a designérkou, dnes také hybatelkou pražské městské čtvrti Dolní Chabry. Zkrátka renesanční osobností.

„Jak to všechno zvládám? Bez umělé inteligence si to už nedovedu představit. Ale fakt! Je mi neskutečným pomocníkem ve všem, co dělám,“ říká Anna. A přiznává, že čas, který s AI ušetří, zase investuje do dalších projektů…Bavíme se spolu o tom, jak nebýt lhostejný, kde brát energii, ale taky o pouštění a přenechávání projektů jiným. „Kdybych nebyla tak napřed, mohla jsem být jedna z nejvlivnějších infuencerek! Ale tenkrát sotva začínaly chytré mobily,“ směje se Anna při vzpomínce na jednu ze svých srdcovek, lifestylový web pro rodiče s dětmi, kterou nechala být. Dnes se chystá na předání dalšího komunitního dítěte – Moringa Tree Clubu. A více už v naší čerstvé epizodě.

Jak může týden letního dobrovolničení pozitivně ovlivnit vztahy v pohraniční obci? A proč je o brigádu mezi mladými takový zájem? "Loni to byla klikačka na pět minut," přiznává František Beneš, jeden z organizátorů SummerJobu, dobrovolnické brigády pro 150 mladých lidí od 18 do zhruba 30 let. S Františkem si povídáme o jejich nadšení nezištně pomáhat. Natírat ploty, vyklízet stodoly, sekat louky i dřevo, nebo taky kydat hnůj či si "jen tak" povídat s osamocenými seniory. O tom, jak si vybírají místa, kam se po tři roky budou v létě vracet. Na týden plný práce, ale také zábavy - každý den se v obci něco děje, pub kvíz, divadlo, beseda, nebo taky společná modlitba. Na všechny akce, které SummerJob pořádá, jsou místní zváni. A právě díky mladým dobrovolníkům se místní často (znova) poznávají, seznamují a začínají spolu mluvit. 
Zorganizovat tříletou brigádu pro 120 lidí je výzva pro 30členný organizační tým. Jak spolu fungují a jak akci připravují, by mohlo být zajímavé i pro vás, kdo vedete místní spolky či neformální sdružení aktivních lidí. Přejeme inspirativní poslech. 

Terezu Matonohovou možná znáte z úspěšné benefice Vyšito pro Ukrajinu. Možná ji sledujete na sociálních sítích. Jen na LinkedInu, kde označuje své příspěvky hashtagem #HeadhunTerka, má přes deset tisíc lidí sledujících. A nebo taky bydlíte jako Tereza na pražské Waltrovce. V podcastu se s námi Tereza podělí, jak využívá svých dovedností oslovovat lidi - osobně i prostřednictvím sociálních lidí pro dobročinné a sousedské projekty. "Jsem dobrým příkladem toho, jak obyčejná holka může dát dohromady velkou a dobrou věc, jedna z mnoha, co páchají dobro," říká Tereza. "Nejhorší totiž je, když si člověk řekne, že sám nezmůže a nemůže nic. A přitom často stačí sebrat odvahu a přijít za těmi, kdo rozhodují, s nápadem. Proto mým životním mottem jsou ty malé krůčky - to co zmůžu já pro ostatní." S Terezou si povídáme o aktivitách, které podporují sousedské vztahy na Waltrovce, pomáhají integrovat lidi z Ukrajiny nebo přispívají na obranu Ukrajinců. Nechte se inspirovat její energií, odvahou a nápady i vy! Příjemný poslech!

Kunratice jsou pestré, shodují se Jana Maršálková a Eliška Vísková ze spolku Kunratice žijou. Pestrost s sebou nese i řadu výzev, třeba i tu jak skloubit představy starousedlíků s nápady na změny nových sousedů. Spolek, který vznikl před pěti lety právě díky energii nových obyvatel, se (potenciální) bariéry snaží bourat otevřenou komunikací a pořádáním sousedských aktivit. A že se jim to daří dokazuje i pochvala starousedlíků za to, jak a jaké akce pořádají. "Všechno začalo - třeba i náhodným - setkáváním rodičů, mluvili jsme spolu o tom, co nám chybí, co bychom přivítali. A zjistili jsme, že pokud se spojíme, společně dokážeme víc," říká Eliška. Dnes má spolek 15 aktivních členů a jistotu, že desítky sousedů dorazí na brigádu nebo třeba na událost jako je Zažít Kunratice jinak. Nebojí se ani těžkých témat a dokáží se spojit i proti věcem, které ve svém okolí nechtějí. Jana a Eliška si zároveň uvědomují, že ne každá obec má taková štěstí jako Kunratice, kde je vysoká ochota lidí podílet se na společných akcích. A vám doporučují, abyste se nebáli oslovit lidi ve svém okolí a také se pustili do realizace společných aktivit. Přejeme inspirativní poslech. 

Rodinná komunitní centra často vznikají díky aktivním rodičům, kterým v okolí chybí služby, jež by sami rádi využili. Nejinak to bylo u plzeňského Uzlíku. Co je jiné, je přístup k vedení organizace. “Mezi ostatními rodinnými centry jsme občas za ty divné, protože máme k vedení organizace jiný přístup,“ smějí se zakladatelky Uzlíku Lenka Trunečková a Jana Lenk. „Od počátku jsme věděly, že rodinné centrum chceme provozovat za podmínky, že se uživí. Bez grantů a dotací. Prostě bychom nechtěly zažít okamžik, kdy musíte rušit službu, protože jste na ni nedostali dotaci.“ Nechte se inspirovat Uzlíkem i vy. Ženy, které před lety hledaly prostor, kde se mohou potkávat s dalšími rodiči bez příliš úzkých pravidel typu „vyhrazeno pro kojící“ nebo „vstup pouze pro šátkující“ vytvořily populární organizaci. Služby a kurzy Uzlíku jsou rychle rozebrány. Velký zájem je i o nový projekt jedlou zahradu, podpořenou z programu Dokážeme víc. Příjemný poslech!

Přinášíme vám záznam debaty z českobudějovického sídliště Máj, kam jsme si spolu s organizací Budějovice 2028 pozvali tři inspirativní řečníky. O své zkušenosti s proměnou nepotřebných výměníků tepla v komunitní centra na košických sídlištích se podělila Beáta Andrejková. V Praze na sídlišti Černý Most před lety začalo fungovat komunitní centrum Plechárna - o počátcích, které byly inspirativní i v západní Evropě, stejně jako o vyhoření a důvodech, proč Plechárnu opustila, mluvila Monika Hillebrandová. Třetí host Jiří Ptáček představil projekt budoucí - na sousedním českobudějovickém sídlišti Šumava v létě 2023 vyroste tzv. Hotspot přežití. 

Debata navazovala na neveřejné a tedy nezaznamenané setkání místních, kteří se zamýšleli nad tím, co na sídlišti zlepšit. Více informací o akci i odkazy na zmiňované projekty najdete na webu Silnější hybatelé. 

Přinášíme vám záznam debaty se třemi inspirativními hosty. Yvonna Gaillyová sdílela příběh vzniku ekologické vesnice Hostětín v Bílých Karpatech, Jasna Flamiková mluvila o proměně brněnského vnitrobloku a Pavel Klvač se s účastníky podělil o zkušenosti, jak se dá z bažiny udělat místo pro obecní setkávání. Inspirativní poslech i vám. Debata se uskutečnila v Moravské Nové Vsi, kterou se v roce 2021 prohnalo tornádo. Navazovala na neveřejné a tedy nezaznamenané setkání místních, kteří se zamýšleli nad tím, co v městyse zlepšit. 

Sahalo sem moře. Kdysi. Od roku 2016 jsou vlny zpátky! Teda Vlna aneb komunitní centrum v pražských Ďáblicích. Založila ji se svým týmem na popud tehdejšího starosty Míša Ničová. Pochází z jižní Moravy, vystudovala dramatickou výchovu na DAMU a je to komunitní živel. Dnes ředitelka Vlny, která byla ale tenkrát v Ďáblicích ta nová. "Byla jsem ďáblický amatér, dokázala jsem zabloudit i cestou do lékárny," směje se Míša. Jak dlouho trvá, než si získáte důvěru sousedů nebo propojíte starousedlíky se soudy z nové výstavby? Za jak dlouho se naučíte provozovat komunitní kavárnu? A jak na proměnu mateřského centra v místo, které dokáže zaujmout všechny věkové skupiny? Tipli byste si, že první krok, jak přilákat ty mladší, je mít opravdu dobrou wifinu? Zkušenosti ředitelky Komunitního centra Vlny Ďáblice jsme zhustili do této půlhodiny.