V devadesátých letech jsme několikery prázdniny vandrovali s přáteli, dětmi a koněm.

Dobré ráno. Minulý čtvrtek otřásla strašnickou entomologickou burzou hádka, jakou nepamatují ani sběratelé narození mezi válkami.

Když na konci minulého roku zemřel izraelský spisovatel Amos Oz, připomněl jsem si mimo jiné, jak těsně jsou někteří spisovatelé spjati s konkrétními městy.

Můžeme se nyní radovat, že člověk 21. století dobrovolně přesedá z aut znovu do vlaků; nikoli tak z ekologického přesvědčení, ale kvůli ucpaným dálnicím a silnicím, zvláště v okolí velkých měst.

Vím to: závidět se nemá. Vysvětlovali mi to odmalička. Ale přece se ani teď, v dospělém a rozumném věku, kdy totéž vtloukám do hlavy další generaci, sem tam závisti neubráním.

Praha přišla v poslední době o několik velmi cenných moderních vil z meziválečné éry, kdy byla československá funkcionalistická architektura na světové špičce.

Známý spisovatel C. S. Lewis se kdysi v knize K jádru křesťanství zamýšlel nad postavením sexuality v moderním západním světě.

31. ledna 1785 se narodila Magdalena Dobromila Rettigová, autorka slavné Domácí kuchařky.

K lidské povaze patří zájem o to, co je uvnitř. Uvnitř čehokoli. Uvnitř Země, uvnitř člověka, v cizím bytě, v knize, v lidském těle, v truhle na půdě.

O čem to dnes bude? O štěstí. „Štěstí! Co je štěstí? Muška jenom zlatá, která za večera kol tvé hlavy chvátá…“ píše ve slavné básni Adolf Heyduk.