Řešidlo FirstClass.cz

Dnešní téma: “Petře, otevřela jsem knihu L.E.Ž. a četla svůj vlastní příběh. Jako byste mě znal. Jako byste byl přímo v mém životě. Ano, ten první příběh je můj. Když jsem za vlastní mámou přišla s tím, že čekám dítě se ženatým a že on se rozvést nechce, dokonce že mi zničí život, když s jakoukoli informací o dítěti s ním vyjdu na světlo, potřebovala jsem utěšit. Máma mi řekla: Udělala sis to sama, já Tě varovala. Byla tím posledním, kdo mi zůstal. Kamarádky už nemám, opustily mě. Ten muž o mně také už nechce slyšet. A já nedokážu žít s vědomím, že jsem si to opravdu všechno udělala vlastně sama.”

Dnešní téma: “Petře, kamarádka mi věnovala Váš Kurz Cestou vnitřní síly, kde učíte mimo jiné mezím, které si můžeme nebo možná i musíme nastavit v pracovních, rodinných nebo i partnerských vztazích, abychom nezačali slábnout, neztráceli sebe, nestali se jen služebníkem nebo nástrojem v rukou druhých a vůbec mohli být šťastní. Tohle jako bych byla já. Jsem tu vždy pro všechny. Myslela jsem si, že si mě pro to budou vážit, ale opak je pravdou: čím víc se podbízím a čím víc dělám práci za druhé, tím víc se mi všichni smějí. Mají mě za služku, všechno na mě přehodí a ještě se zlobí, když jejich práci neudělám. A tak ji dělám, jak nejlépe umím, ale ocenění nepřijde, spíše jen víc další práce. Dá se i v tomto případě nastavit ta mez, nebo je už pozdě?”

Dnešní téma: “Petře, zasáhl mě Váš článek o příliš hodných lidech a tom, co se děje v jejich nitru a nikdo o tom nemá ponětí. Je to můj příběh. Jsem pečovatelem v Domově seniorů, protože jsem byl naučen tomu, že druhým se má pomáhat, že od toho je člověk na Zemi, že pomoc druhým je všechno, jenže, jak píšete Vy, kdo pomůže mně? Nemám čas na svůj život, nejsem šťastný, a to i když jsem v Domově od rána do noci a pomáhám každý den. Lhali mi tedy rodiče, když mě učili, že pomocí druhým budu šťastný? Mám odejít z Domova, a pak budu šťastný? Já vlastně neumím být sám. Tak jak bych mohl být šťastný?”

Dnešní téma: “Petře, neznáte mě ani já neznám Vás. A přece Vám píšu. Stalo se mi totiž tohle: Našel jsem byt prázdný, bez přítelkyně, místo ní na posteli knihu. Vaši knihu L.E.Ž. Nechápal jsem to, tak ji čtu. A najednou jsem četl o sobě. Nebo spíše o ní. Došlo mi totiž, jak moc jí ubližuji svým lhaním. A proč odešla. A proč se nevrátí. Nevím, komu se svěřit. Vždyť kromě ní nikoho nemám. A tak se ptám: Jak si teď mám odpustit to, že jsem tak hloupý?”

Dnešní téma: “Petře, učím se nebrat si cizí slova a cizí činy osobně, využívám metody, které popisujete v kurzech, ale je to skutečně tak, jak píšete a říkáte: Změnit své myšlení je běh na dlouhou trať. Nicméně jsem rád, že jsem tu cestu nastoupil. Pomozte mi ještě, prosím, s tím, jak se přestat snažit toxické lidi přesvědčit o tom, aby vůči mě už toxičtí nebyli, potažmo jak se jimi vůbec přestat zabývat? Jak si udržet klidnou mysl, když mě rozčilují?”

Dnešní téma: “Petře, zahlédl jsem Vaše jméno na soupisce přihlášených k ultramaratonu. Zrovna u Vašeho příjmení mi přijde nepravděpodobná shoda jmen. A tak jsem se přihlásil taky, i když s ultramaratony nemám žádnou zkušenost. Říkám si, že jsem o hodně mladší než Vy, tak bych to měl taky zvládnout. Ale ta trasa, navíc hornatým terénem, mě děsí. A tak se ptám: Když si člověk stanoví cíl, který ho nyní přesahuje, co má MENTÁLNĚ dělat pro to, aby ho zvládl?”

Dnešní téma: “Petře, děsí mě příklady dětí, které vtrhnou do školy a ublíží jiným. Ještě donedávna jsem si říkal, že je to výsada jiných zemí, ale pak se i tady staly případy, kdy děti napadly učitele nebo cizí lidi na ulici. A já se ptám: Čím to je? A jak tomu lze čelit? Je to jen dobou, agresivní kulturou a máme se smířit s tím, že lidé už od dětského věku prostě blbnou?”

Dnešní téma: “Petře, poslouchala jsem Váš podcast Jak se zbavit strachu z rozchodu a zaujal mě Váš úhel pohledu, kdy jste hovořil o tom, jak funguje lidský mozek. Můj bývalý partner je alkoholik a gambler. Není schopen se vyléčit. Může v tom hrát roli jeho způsob přemýšlení? Vy jste řekl, že mozek je nám někdy tím největším nepřítelem. Vysvětlete mi, Petře, proč tolik pije, když ví, že mu to škodí, proč hází tolik peněz do bedny, když ví, že pak bude na mizině?”

Dnešní téma: “Petře, sedím nad Vaší knihou JáMy spřízněných duší a tečou mi slzy, protože vím, že můj partner prostě není ten správný. Nejsme šťastní už delší dobu a já přesto nedokážu odejít. Bojím se samoty a nevím, co je správné. Ano, i když s ním šťastná nejsem a odchod je jediná naděje na štěstí pro nás oba. Co to se mnou je?”

Dnešní téma: “Petře, mám nemocnou maminku. Každý den ji navštěvuji a máme takový rituál. Vždycky si nahlas pustíme Váš podcast. Maminka, která už jenom leží, se pokaždé poslouchá a začne se usmívat. Někdy i plakat, když si uvědomí, že – jak říkáte – život není složitý, to jen my si ho někdy zbytečně komplikujeme. A maminka to dělala. Myslela si, že si tím život zjednodušuje, ale ve skutečnosti si tím hodně zhoršila své zdraví. Snažila se totiž každému vyjít vstříc, jenže lidé si toho nejen nevážili, ale ještě pak maminku pomlouvali a ona to dodnes těžce nese. Jednou mi v slzách řekla: Pavlínko, proč vede k obyčejnému štěstí člověka taková dřina? Petře, znáte odpověď?”