Řešidlo FirstClass.cz

Dnešní dotaz: „Petře, poslouchám Vaše podcasty, čtu Vaši knihu Protože, moc mě baví, ale zatím jsem nikde nenašla odpověď na jedno Proč. Proč se člověk zamiluje přesto, že žije řadu let ve spokojeném a šťastném manželství. Přece, pokud je spokojené a člověk je v něm šťastný, není možné se zamilovat do někoho jiného. Nebo ano? Je možné se zamilovat, aniž člověku něco chybí?“

Dnešní dotaz: „Petře, poslouchám Vaše podcasty a často se zaměřujete na to, jak se chovat, když je proti nám vedeno nějaké špatné chování. Ale co když je to naopak – co když my jsme si vědomi svého špatného chování a neumíme ho zvrátit. Například žijeme v zemi, o které se říká, že je národem závistivců, ale kdo Vám přizná, že závidí?..."

„Petře, celý tento týden sleduji, jak se otázky Vašich posluchačů točí kolem inkogruence, kolem tlaku jiných lidí na to, aby nežili svůj život. Musím se přidat i já. Snažím se být svůj, žít svůj život, ale to je strašně těžké. Nikdy se na mě nevybíjelo tolik hejtrů – opravdu už pochybuju, jestli není lepší zase splynout s davem. Proč tomu tak je?“

„Petře, pozorně a několikrát jsem vyslechla Váš podcast Proč chceme jedno a děláme druhé. Říkal jste, že máme jít za svými sny. Ráda bych, ale okolí mé sny zpochybňuje, a hlavně zpochybňuje i mě. Jsem terčem posměchu, pohrdání, jak mám v takové situaci udělat to, co chci? Ano, i já prožívám inkogruenci, o které mluvíte – kdy něco chci, a přesto to nedělám. A jen se bojím, že to, proč to nedělám, neplyne z výmluvy, ale faktu. Že prostě ten sen není dosaži

Dnešní dotaz: „Petře, už dlouho zápasím se svými slabostmi. Naprosto podepisuji Vaši myšlenku, že největší bojiště je v lidské hlavě. Nedokážu si totiž odepřít jednu neřest, ačkoli s ní chci skoncovat. Proč toho největšího soupeře máme v sobě, proč je tak těžké dosáhnout toho, co chceme, a překonat to, co neustále děláme?“

Dnešní dotaz: „Petře, ráda poslouchám Vaše podcasty, protože se mi konečně zdá, že jsem normální. Je strašné být jiná než ostatní. Tak ráda bych třeba chodila bosá po ulici, ale bojím se, co by mi lidé řekli. Jednou jsem mezi vegany řekla, že jím maso, málem mě ukamenovali. Pak jsem zkusila být veganka a zase mě málem ukamenovali masožrouti. Proč je tak těžké být sám sebou? Jak se to naučit?“

Dnešní dotaz: „Petře, zaujalo mě Vaše vyprávění o ročních obdobích ve vztahu. Mám pocit, že na nás s manželkou dopadla zima, která už neskončí. Všechno začalo odchodem dětí, které vyrostly. Zdá se mi, jako by náš vztah vznikl a fungoval jen kvůli nim. Nyní, když odešly, ztratil smysl. Neumíme se s manželkou bavit, smát, nevíme, co spolu, jen my dva, dělat. Žijeme, jen když nás navštíví děti. V čem děláme chybu?“

Dnenší dotaz: „Petře, čtu Vaši knihu Čtyři prány štěstí a fascinuje mě způsob, jak v ní jednoduše řešíte opravdu těžké problémy konkrétních vztahů. Dlouho jsme si s partnerem mysleli, že máme špatný vztah, když se občas hádáme. Ale my pak máme krásné usmiřování. Stejně tak když se déle nevidíme, strašně moc si chybíme, a díky Vaší knize jsme poznali, že jsme v pořádku, že vztah nemůže ani nesmí být dokonalý, protože by v něm chyběla změna...“

Dnešní dotaz: „Petře, když chci s partnerem řešit naše problémy, odbude mě, že má dost starostí, a když zmíním nějakou jeho chybu, je nejen podrážděný, přímo vzteklý, agresivní, bouchne, a pak mlčí. Neumí se ani omluvit. Mají to tak i jiné ženy v mém okolí. Čím to je? Proč mají muži dvě takové tváře: jednu – zaryté mlčení bez jakýchkoli emocí, nebo naopak druhou – útočnost plnou emocí, ale vždy bez schopnosti řešit konkrétní problém?“

Dnešní dotaz: „Petře, dávám partnerovi maximum lásky a péče. Nazpět nedostávám skoro nic. Jak je to možné? Na začátku jsem myslela, že mám skvělého partnera, snažil se, ale časem přestal. Co jsem udělala špatně?“