Jsem cyklista a řidič. Jako většina lidí. A tak, jako většina řidičů, jsem si ťukal na čelo, když jsem se seznámil s novou zákonnou úpravou, jak mají auta na silnici objíždět cyklisty ve vzdálenosti minimálně jeden a půl metru. A jako většina cyklistů jsem zajásal, že zákonodárci konečně zase jednou udělali něco pro naši bezpečnost.

Získávat potravu nákupem místo vlastnoručního pěstování nebo lovu, to vypadá jako náramný pokrok. Probíhá to pod střechou a ani se při tom neumažeme. Často ale vypadnu ze supermarketu víc zdrchaný, než kdybych si ty brambory sám nakopal.

Naše chalupa je na krásném místě v Novohradských horách. Za námi louky, remízky plné vody a úkrytů pro zvěř, klid a pozemek bez plotu. Nebýváme tam přes zimu, takže se zvířátka z okolí domnívají, že je to jejich, a pokaždé neblaze nesou příjezd vetřelců.

Jsem zdvořilá, považuji to za samozřejmé a jiná už nebudu. Pozdravím, požádám, poprosím, poděkuji, vyhnu se, necivím a tak. Zdá se mi však, že nás těch zdvořilých ubývá.

Dušičky jsem měla moc ráda už jako dítě. Svátečně nastrojení jsme s rodiči nebo s babičkou navštěvovali rodinné hroby. Všude okolo na náhrobcích svítily lampičky nebo plamínky svíček, lidé nosili na hroby kytice, věnečky a jinou výzdobu, všechno bylo takové slavnostní, smířené, poklidné...

Někde jsem četla, že jakási celebrita se musela veřejně omluvit poté, co v přímém přenosu zašišlala na svého psíka. Šišlání prý znevažuje vady výslovnosti, uráží hendikepované, a vůbec narušuje dobré mravy a občanské soužití.

Jedno staré české přísloví říká, že kdo šetří, má za tři. Je to pochopitelně jen taková průpovídka, koncentrace lidové moudrosti nabyté na základě generační zkušenosti, že šetření čili spoření má význam.

Sledujete, jak moc se teď běhá? Kdykoli jdu kolem Vrbenských rybníků, dupe po jejích hrázích jeden běžec za druhým a dává mi šanci ke zkoumání svého stylu.

V životě musíme mnohokrát odněkud odejít, ať už chceme, anebo ne. Odcházení mívá spoustu podob.

Myslím, že už jste to někdy sami také zažili. Vypravili jste se z domova, už jste byli někde na ulici, a najednou vám bleskla hlavou myšlenka: Zamknul já jsem vůbec byt?