V naší lokální facebookové skupině, která je podle mě výborným prostředím pro sdílení všelikých informací typu „našla jsem“, „hledám“, „nabízím“ dochází v poptávání po bydlení k zajímavé změně.

Je tady Mikuláš. A s ním anděl a čert. Jako dítě ze sídliště si vždycky vybavím tu válku v ulicích, kdy děti naháněly čerty a házely po nich dělobuchy, kdy opilí čerti mlátili děti řetězem a rozbíjeli vchodové výplně dveří.

Už jsem se v Rozhlasovém sloupku několikrát přiznala ke své slabosti využívat všelijaké novoty při péči o tělo. Celý život mám moc práce a tak mi péče v salonu dělá dobře na duši, protože se o mne někdo stará.

Určitě víte, co to jsou „bojová psí plemena“. Psi samý sval, šlechtění k agresivitě a útoku, psi, kteří přetrhnou řetěz a prokoušou se plotem, jen aby vám mohli skočit na hrdlo a nemilosrdně vás zadávit.

V jedné ze svých forbín v divadle ABC pánové Werich a Horníček kdysi rozjímali nad relativitou času. Došli k závěru, že čas je skutečně, tedy podle nich, pojem relativní.

Nadpřirozené bytosti nás provázejí už od dětství, někoho víc, někoho méně. Někteří se jejich vlivu nezbaví ani v dospělosti.

Jedu ráno do práce autobusem, hledám a šmátrám v kabelce a najednou se mi zastaví srdce a já zažívám šok 21. století. Zapomněla jsem si doma mobil!

Myslím, že na tom ještě nejsme nejhůř, když si můžeme určovat den, kdy se nemá nakupovat. Znamená to dvě věci: pořád máme co kupovat a pořád máme za co. Což jsou jistě dobré zprávy.

Každoročně v hlubokém podzimu jezdí naše parta Old ladies ke kamarádce na chalupu, na což se vždycky moc těšíme. Tentokrát jsme ovšem místo hrabání listí a stříhání stromků seděly už od odpoledne kolem stolu a louskaly ořechy.

Poezie pro mne nikdy nebyla hlavním literárním zájmem, to přiznám bez mučení. I když… Dávné objevení Jaroslava Seiferta pro mne znamenalo období láskyplného světa, jakési duševní křehkosti.