Před rokem vstoupilo do naší rodiny dítě. Žije s rodiči v Praze a pokaždé, když přijede, žasneme, jaké dělá pokroky. Celá rodina výská, pokřikuje, šišlá, i když víme, že se to nemá.

V poslední době stále častěji slýchám podle mě podivné slovní spojení „budeme se soustředit“. Používají ho hlavně sportovní trenéři, ekonomové a politici.

Uvařila jsem skvělé jídlo, ale nějak to nechutnalo tak dobře, jak by mělo. Přece jsou tam drahé, dobré ingredience, nešetřila jsem. Tak to nechápu!

Je podzim a užíváme si barevnou paletu, kterou jako by se nám příroda snažila vynahradit ztracené léto. Hlavní roli v tomhle představení samozřejmě hrají stromy.

Nějak nás doma v poslední době opouštějí věci. Rozbil se další zámek, který už nemohl být opraven svépomocí, ale potřeboval pomoc odbornou. Na internetu jsem našla několik kontaktů na zámečnické firmy.

Udělala jsem si takový malý průzkum na téma slovní spojení a zjistila jsem, že skoro každý člověk má svá oblíbená a méně oblíbená spojení slov. Já třeba nemám ráda spojení sociální sítě a miluju sousloví vanilkový krém (i když ho nejím). Podle mojí pubertální dcery je to pro nudné ženy středního věku typické.

Moje dětství bylo provázeno rozhlasem – rádio u nás hrálo od rána do večera. Televize sice už tehdy vysílala, ale většina domácností ji ještě nevlastnila.

Miluju podzim. Procházky ve spadaném listí, pohledy do barevných lesů a taky sběr toho, co nám příroda dopřála. Problém nastane, když se nemůžete domluvit, komu to, co chcete sebrat, vlastně patří.

Koukáme, čubrníme, díváme se, zíráme, čučíme, hledíme, pohlížíme, civíme, pozorujeme, sledujeme, zříme… Nelekejte se, nezasekl jsem se jako gramofonová deska, jen jsem cvičně nahodil pár synonym, která charakterizují činnost našeho asi nejdůležitějšího smyslu: zraku.

Náš předměstský panelák má už víc než dva roky jednoho zvláštního, nehlášeného obyvatele. Vlastně to není ani nájemník v pravém slova smyslu, protože si ke svému pobytu zvolil venkovní závětří domu.