Možná je to hloupá otázka, ale proč vlastně fotografujeme na dovolené? Fotografují tam dokonce i ti, kteří doma necvaknou fotku ani jednou za měsíc, přestože nosí foťák v telefonu stále sebou.

Něco málo o tom, jak jsem si před mnoha lety dělala řidičák, který mám dodnes a je jako nový. Nejdřív jsem si troufla na řidičák na motorku. A to jen díky tomu, že nám tehdy novinářská organizace nabídla tuto možnost zdarma.

Reklamy nesleduji, a když na ně nechtěně narazím, většinou je nechápu. Ty, co na mne vyskakují na internetu a ztěžují mně čtení toho, co jsem si vybrala, odstraňuji, aniž bych si všimla, oč jde, neboť se zcela věnuji co nejrychlejšímu kliknutí na křížek vpravo nahoře.

Nedávno jsem se vracel do Budějovic od Třeboně. Asi tu cestu znáte, kousek za Lišovem najedete na rychlostní čtyřproudovku a dole pod kopcem se do ní připojí pražská dálnice.

Už jste se někdy potkali s člověkem, který by se chlubil, že dělá jednoduchou, ale skvěle placenou práci, vlastně se jen tak poflakuje od ničeho k ničemu a přežívá pracovní dobu?

Čím jsem starší, tím raději mám šneky. Ne samozřejmě k jídlu, ale jako své souputníky nebo spoluobčany. Jsou to vlastně ideální obyvatelé této planety.

A zase jsou tady. Hřiby, lišky, klouzci, syrovinky, prostě houby, houby, houby, ty já mám rád. Tak zpívala s recesí sobě vlastní hudební skupina Saze v písni Žalm šťavnatky panenské někdy před padesáti lety.

Moje známá je asi tak o dekádu mladší než já. Protože ovdověla, snížily se jí příjmy a taky se nudila. Před rokem jsem jí potkala. To byla nadšená, že si našla práci a uklízí v jakémsi domově mládeže.

Rádio bylo pro nás velmi důležité a hrálo doma celý den. Máma ho nevypínala, ani když odcházela pryč. „Vždyť zase přijdu,“ říkávala.

Před nedávnem jsem vyslechl ve sdělovacím prostředku, který má ve svém názvu přívlastek český, rozhovor o vystoupení kapely z jedné obce v obci druhé. Moderátor se zpovídaného organizátora zeptal: „Má kapela stage?“ Ten slyšitelně zaskočen řekl: „Nooo, má pódium.“