Obdivuju staré mlýny. Ne ty, které si prošly fází vyrabované ruiny, pak sloužily jako rekreačka nějakého národního podniku, aby po takzvané modernizaci skončily jako hospody nebo hrdá sídla chalupářů. Historii v těchto „mlýnech“ připomínají jen dekorace z mlýnských kamenů, v nejlepším případě naprázdno se točící jalové vodní kolo.

Nejvýše položený hrad v Čechách Vítkův hrádek na Šumavě letos zahajuje už 15. sezonu od svého znovuotevření. Bude v mnohém výjimečná. Hlavně tím, že náš hrad po těch 15 letech potřebuje větší údržbu vyhlídkové plošiny.

Nedávno jsme si s kamarádkou povídaly o našem dětství. Zabloudily jsme do doby před … no, hodně lety. Shodly jsme se na tom, že ačkoli se naši otcové osobně neznali a nemohli tudíž od sebe opisovat, prožívaly jsme obě dvě podobné příběhy.

Nesnáším fronty. Ale znáte to. U pokladen v potravinách se tvoří vždycky. Lidé sice platí různými kartami, už málokdo tak jako já hotovostí, ale na rychlosti odbavení zákazníků se moderní technologie projevují jen velmi málo.

Je celkem běžné, že lidi, zejména pak ženy, nejsou spokojeni se svým křestním jménem. Prostě by se chtěli jmenovat úplně jinak. Není ani tak úplně ojedinělé, že rodiče nebo přátelé říkají svým blízkým jinak, než jak je uvedeno v jejich křestním listě.

Zazvonil mi telefon, koukla jsem se na číslo a říkám ááá začíná dvojkou, to je pevná linka Praha. Aby si mohl někdo z callcentra udělat čárku, zvedla jsem.

Byl červencový večer roku 1967 a na českokrumlovském náměstí zazněla znělka zahajující desáté mistrovství světa ve vodním slalomu a sjezdu konané na Lipně.

Chystáte se letos na dovolenou? Asi určitě, že ano. A asi někam do tuzemska. A pošlete svým blízkým pozdrav, abyste se pochlubili, kam jste se vydali?

Obecně se má za to, že by člověk měl po sobě zanechat na zemi nějakou stopu. Pokud možno vznešenou a obdivuhodnou. Takovou, pro kterou na něj lidé nezapomenou.

Moje malá pravnučka obohatila svoji slovní zásobu o šesté slovo, které vždy používá pouze s vykřičníkem: „pomoc!“. Když ho uplatňuje, smějeme se nebo se propadáme hanbou – to, když lidé kolem nechápavě zírají.