Slovo prázdniny vyvolává příjemné představy jako málokteré jiné. Všiml jsem si na tomhle sympatickém období hned tří věcí.

Chyba rovná se vítězství myšlení. Zvláštní, řeknete si teď možná. Zeptám se jinak. Máte radost, když vaše dítě či vnouče udělá při jakékoli své činnosti chybu?

Setkáváme se s tím denně, aniž si to uvědomujeme. Totiž se skutečností, že ženy slavných mužů jsou prezentovány a hodnoceny pouze jako partnerky či manželky těchto populárních osobností.

Poslední měsíce jsme často mohli číst a slyšet slogan „Česko šije roušky“ a u mnohých to byla pravda, seděli u šicích strojů dnem i nocí. Já ne, důvod je prostý. Neumím to.

Máte rádi návštěvy? A rádi na návštěvy chodíte? Já ano. Domů si ale nevpustíme jen tak někoho, že? Neohlášená návštěva nás zaskočí, pokud zazvoní někdo neznámý, koukáme na něj podezíravě.

Sním o indickém běžci. Žádný strach, nejde o zdatného sportovce, ale o kachnu. Ne snad že bych se na chalupě chtěla pouštět do intenzivního farmaření, ale kdykoliv narazím na záhonech dýní a cuket na ukousané  květy, vím, že si tam v noci zase slimáci udělali švédský stůl.

Začíná být normálně. A to je dobrá zpráva. Co říkáte?  Doba nedávná, i když netrvala zas tak dlouho, přinesla s sebou potíže. Profesně se mě naštěstí na rozdíl od jiných moc nedotkly, ale osobně, v jisté rovině, ano.

Říká se, že člověk si zvykne i na šibenici. No, s tím se dá  samozřejmě polemizovat. Ale o tom, co je síla zvyku, jsem se přesvědčil docela nedávno.

Nevím, co se změnilo, ale poslední dobou jsem stále obdarovávána, a i já pořád vymýšlím různé drobnosti, kterými druhé potěším.

Spánek potřebujeme k životu stejně tak jako jídlo nebo vodu. Někdy je možné dokonce toto pořadí docela převrátit a jídlo i vynechat.