Luďovi Mühlsteinovi bylo 87 let. Tedy dlouhý věk, ale napadá mě v této souvislosti jedna forbína pana Wericha, ve které uvažuje o relativitě délky lidského věku.

Kniha člověka provází dlouhá staletí a dá se o ní říci stejně jako o psovi, že je nejlepším přítelem člověka. Pravdou ovšem je, že ji nemusíte krmit jako psa, naopak ona by měla nasytit vás.

Volané číslo neexistuje. Tak tuto větu jsem slyšela už mnohokrát, když jsem vyťukala na mobilu chybnou kombinaci. Párkrát se mi také stalo, že jsem se dovolala někomu úplně cizímu nebo se někdo cizí dovolal mně.

Jednou jsem usnula u televize a začala pochrupovat. Nevím, jestli se sluší, aby se žena přiznávala k tomu, že chrápe, ale důvod hned vysvětlím.

Už je to asi tři roky, možná déle, co jsem se setkala s projektem nazvaným slibně Národní kronika. Zní to vznešeně a možná i nedostupně, ale pravda je taková, že doslova každý se může stát spolutvůrcem tohoto zajímavého projektu.

Také jste rádi, že máme před sebou prodloužený víkend? Teď pochopitelně nemám na mysli pondělní státní svátek či snad dokonce podzimní prázdniny, ale dva volné dny na konci tohoto týdne, které budou o hodinu delší.

Ani nepamatuju, kdy jsem naposledy nad dopisem olizoval známku. Dopisování ovládla elektronická pošta a s ní přišel i takzvaný automatický podpis, tedy připravený text, který se na konec zprávy nakopíruje sám.

Měl jsem velkou starost a ne a ne se jí zbavit. Nedala mi spát,  myslel jsem na ni při chůzi, i když jsem stál nebo seděl. Šlo o pravidelný rovnoramenný sedmnáctiúhelník.

Nacházíme se v době velkého technického pokroku. Kdo by si před pár desítkami let pomyslel, že třeba televize budou placaté, že nás zahltí mobilní telefony a pevné linky budou spíše muzejními kousky.

Měl jsem před několika dny možnost prohlédnout si Šumavu z výšky, z letadla.  Startovali jsme z polního letiště v Blatné nedaleko Frymburka. Letěli jsme nad  Lipenským jezerem a potom dále proti proudu Vltavy, Otavy a Křemelné.