Taky si dáváte na začátku nového roku závazky? Určitě ano. Ono je to docela lákavé: něco nového startuje, tak by nebylo špatné od takového snadno zapamatovatelného data začít také s něčím novým, povznášejícím, přínosným, prospěšným, užitečným či blahodárným.

Mám ráda latinské slovní obraty, a tempus fugit je můj nejoblíbenější. A asi nejpravdivější. Čas letí – a neuvěřitelným tempem, to víme všichni.

Blíží se čas – a možná už je tu – kdy budeme v každou denní i noční dobu slýchat výbuchy, sledovat ohnivé koule stoupající k nebi a dýchat zplodiny hoření. Současně se vyrojí spousta podrážděných reakcí, stížností i volání po zákazu pyrotechniky ve městech.

Obložené chlebíčky, pochoutka většiny Čechů napříč generacemi. Nevím o nikom, kdo by je neměl rád. Přitom taková blbost, že?

Tak se nám rok 2023 valem krátí, zbývá z něj už posledních pár dnů. Jaký byl, to si dokážeme lehce sesumýrovat. Jenže mnohé by teď spíš zajímalo, jaký bude ten rok příští, co přinese a na co se máme připravit.

Máme před sebou poslední den vánočních svátků a na svatého Štěpána se kdysi vždycky koledovalo. Dnes už tuto tradici drží asi málokdo, přesto k tomuto svátečnímu času patří.

Kapří řízek ke štědrovečerní večeři, to je stále v řadě českých rodin klasika. Stejně jako historky o kaprech, které nikdo nechce zabít. Taky mám jednu od svého známého Oldy.

Vánoce pro mne znamenaly vždycky pohodu, nadílku pod stromečkem, spoustu dobrot, a když jsem dorostla do věku teenagera, přibyla k tomu ještě jedna věc. Půlnoční mše!

Ačkoliv tištěným fotografiím již doba nepřeje a obraz světa si lidé sdílí po pixelech z e-mailu na e-mail, nebo z mesendžru na mesendžr, jistá doména zůstává tištěné fotografii zachována. Fotky do rámečků.

Baví mě příběhy s dobrým koncem. Často mám ale bohužel pocit, že je můžeme najít spíš v knihách nebo filmech než ve všednodenním životě. O to víc mě vždycky mile překvapí, když se nějaká taková událost stane a vy si řeknete – ano, to je přesně ono.