Vyrůstala jsem jako jedináček a dost mě to štvalo. Obtěžovala jsem rodiče neustálými prosbami o napravení tohoto stavu, ale oni se k tomu vůbec neměli.

Ještě dnes to se mnou škubne, kdykoli přejíždím státní hranici nebo přes ni jen tak pěšky přejdu. Zbylo to ve mně z doby, kdy státní hranice byla tabu. O její překročení se pokorně žádalo a zdaleka každý tu možnost nedostal. A překročit ji bez povolení bylo doslova o život. Vojáci vás klidně mohli zastřelit, a ještě dostali pochvalu.

Téma Šumavy je literární fenomén, který inspiruje řadu autorů. Tipněte si, kolik knih o Šumavě vychází? Já vám to řeknu. Každý týden minimálně jedna! Sbírka šumavské poezie, hutný šumavský román, vzpomínky rodáků Šumaváků ... prostě úroda.

Jednou z nejhorších lidských vlastností, možná, že nejhorší vůbec, je závist. Také jedna z vlastností nejvíc nebezpečných. A jak tvrdí jedno starozákonní přísloví, je závist hnis v kostech, protože zákonitě ničí mezilidské vztahy a provokuje ke špatným činům.

Po celé léto mi z chat a chalup volali kamarádi, kteří tam poctivě dřeli na svých plantážích a postupně sklízeli plody své lopoty. Jejich mičurinství je pečlivé a zkušené a tomu odpovídaly i výnosy.

Při nákupu se často proměňuji ve vášnivého čtenáře. Ne že bych bloudil mezi regály zahloubán do Kartouzy parmské, Tří mušketýrů nebo Psa baskervillského, se zájmem ale louskám drobná písmenka, která jsou na obalech potravinářských výrobků.

Husa u nás ke svatému Martinovi patřila vždycky. A musela být domácí, dobře vykrmená, aby měla velká játra.

Jednou v neděli jsem se vzbudil dřív než obvykle. O hodně dřív, nebylo ještě šest. Probudila mě intenzivní vůně cibule, hozené na horký omastek. Bylo to docela příjemné, protože cibuli mám rád.

Byla neděle, šest hodin ráno a já čekal s manželkou na perónu nádražíčka v Nových Hodějovicích, dnes okrajové části Budějovic. V mobilu staženou jízdenku Nové Hodějovice – Vídeň, Franz Josef Bahnhof.

Poslouchal jsem nedávno kamaráda, jak líčil jeden svůj neveselý životní zážitek s takovou dávkou nadsázky a humoru, že jsme všichni kolem doslova řvali smíchy. A při té příležitosti se mi vybavila moje dávná noční můra.