U nás na budějovickém sídlišti Máj stále přibývá ptáků. Je to úplná invaze! Ovšem invaze pozvolná, plná opatrného rozhlížení se a především nekrvavá.

„Jak jsem zjistila, že jsem stará?“ Viditelných důkazů je dost. Jenže já jsem si pořád myslela, že uvnitř rezavějící schránky žije mladý duch, který je schopen přijímat všechno nové s nadšením, že může být u toho, jak se mění svět. Pravda vyšla najevo za zcela banálních okolností.

Nedávno jsem zjistila, že vyznavači kulturistiky (nebo jak se dnes říká: bodybuildingu) mají ve svém sportovním programu zařazené cosi, čemu říkají cheat day, v překladu „podváděcí den“.

Nedávno jsme navštívili jeden nádherný starobylý hrad. Větší dojem než všechny jeho interiéry na mě ale udělala jakási paní, která na čtvrtém nádvoří zoufale křičela na své děti: „...a jestli toho okamžitě nenecháte, půjdeme ještě na další čtyři hrady!“

Před pár týdny jsem se vrátila z Kanady, ze setkání českých a slovenských trampů z celého světa, tentokrát poprvé pořádaném pod názvem Kanadské letokruhy. Volně navazovalo na světové potlachy, které organizovali trampové v emigraci střídavě na jednotlivých kontinentech. Těch se uskutečnilo celkem deset.

Myslím, že každá žena začíná být s příchodem léta nervózní. Vrstvy oblečení, které v zimě zahřejí a také skryjí to, co nechceme zrovna ukazovat, pomalu odkládáme a začínáme řešit svoji váhu, v zrcadle zkoumáme faldíky, které tam na podzim ještě nebyly, a děsíme se okamžiku, kdy nás někdo uvidí v plavkách.

Když mi stát vrátil náš rodinný činžák, nebo spíš jeho ruinu, předsevzala jsem si, že z něj opět udělám dům, kde se lidem dobře bydlí a nájemníci se pořád nestěhují pryč, protože jsou ve svých bytech spokojeni.

Čím jsem starší, tím víc se vracím ke vzpomínkám na dětství, na mládí... To už je tak nějak zákonité. Stejně jako potřeba se o tyto vzpomínky dělit s těmi, kteří mají v paměti podobné zážitky a pocity...

Poslední dobou mám potíže s nákupem základních potravin. Projdu supermarket dvakrát, bedlivě v rychlosti prohlížím regály, a když kde nic tu nic, změním strategii a hledám nějaký obsluhující personál.

Byli jsme v zimě v Africe, abychom se zahřáli. Tam rozlišují jen snesitelné teplo, anebo nesnesitelné. U nás máme výhodu, že se roční období střídají, takže můžeme být neustále nespokojení a své nálady a nepokoje svádět na špatné počasí.