Co s divadlem (a s divadelníky) za časů pandemie? Když nemohou diváci do divadla, musí divadlo za diváky? A vzniká v online světě nový, hybridní divadelní žánr?

Luxusní hotely v národních parcích Afriky lákají na autentické zážitky africké divočiny, kořeněné špetkou luxusu a stylu. Ty, které jdou s dobou, pak tento unikátní zážitek kombinují s udržitelností a ekoturismem. To má podporovat komunitní projekty, místní školy, projekty na ochranu přírody a vytvářet zaměstnání pro místní obyvatele. Co si o tom všem myslet? Ano, či ne?

Nikdo z nás není schopen postihnout celou realitu jen z osobní zkušenosti. Lidé ze všech kontinentů si obraz o zbytku světa vytvářejí pomocí televize a dalších médií. Na několika konkrétních příkladech se pokusím ukázat, jak moc se představy vytvořené médii mohou míjet s realitou. Co si o Evropě může myslet obyvatel USA, Indie nebo student z Asie, který zde žije již několik let? A jak vidíme zbytek světa my?

Děti jsou jako houby. Dokážou nasáknout neuvěřitelné množství informací, a tak se již od útlého věku učí porozumět, jak se chovat ke svému okolí. V dnešním světě je jejich bezstarostné dospívání bohužel postaveno před realitu nešetrného lidského chování k životnímu prostředí.

Barry Lopez (1945—2020) byl respektovaný americký cestovatel, přírodovědec a literát, autor bezpočtu vytříbených esejí, ale také povídek, románů, přírodovědných a cestopisných publikací.

Britská ekonomka Kate Raworth se vydala na válečnou stezku proti mainstreamové ekonomii. Ve své knize Ekonomie koblihy rozebírá, proč ekonomické teorie ohrožují život na planetě, a navrhuje myšlenkový model pro rozvoj v 21. století — koblihu.

Svět se nezvratně řítí do záhuby a lidstvu už není pomoci. Ať už se s tímto názorem ztotožňujete, hledáte recept na pozitivní přístup ke zmatkům dnešní doby, nebo vás prostě jen zaujme krásná obálka, kniha Aktivní naděje od Joanny Macy a Chrise Johnstona vás nezklame.

Za svou existenci zvládli lidé znečistit odpadem půdu, vzduch, řeky, moře nebo hluboké jeskyně. Ještě ve dvacátém století však existovalo místo člověkem zcela netknuté. I na něj však nakonec došlo. Kosmický prostor mezi Zemí a Měsícem jsme s érou letů do vesmíru začali znečišťovat takovým tempem, že za padesát let už možná nebudeme moci ze Země vůbec vzlétnout, aniž bychom riskovali srážku s jiným tělesem.

Řekne-li se vesmírný výzkum, asi nás na prvním místě nenapadne, že by jakkoli přispíval k řešení environmentálních problémů. Představíme si spíše start rakety náročné na palivo doprovázený spoustou dýmu a zplodin, miliardy, které snad bylo možné využít lépe, nebo třeba tisíce tun kosmického odpadu, kterým úspěšně zaplňujeme okolí Země. Objevování vesmíru s sebou však neslo a nadále nese také pozitiva — a to nejen pro lidi, ale i pro planetu.

V době nouzového stavu často nezbývá prostor na novinky, jak se daří environmentálním kampaním. To ale neznamená, že se nic neděje. Tak například, velký úspěch si připsala ochrana zvířat — díky skvělé práci organizace Obránci zvířat (známé pod zkratkou OBRAZ) u nás zanedlouho skončí klecový chov slepic. Čím nás může její kampaň inspirovat?