Homília z Kaplnky 02.11.2025.

Stále jsou naši mrtví s námi
a nikdy vlastně nejsme sami
A přicházejí jako stíny
ve vlasech popel kusy hlíny
tváře jakoby vymazané
a přece se jen poznáváme
Po chrpách které kvetly v loni
Slabounce jejich ruce voní
Tiše mne zdraví jako svého
Hrbáčka času přítomného
– Ján Skácel

Slovo: Róbert Bezák
Čítanie z Biblie: Anna Tölgyessyová
Nahrávka: Michal Čižmázia