Štěpán Rak je kytarista, skladatel a pedagog, který hře na kytaru zasvětil téměř celý svůj život. Svým kytarám říká milované holky a těch nejmilovanějších má asi pět. „Vždycky miluju tu, na kterou hraju,“ říká v pořadu Alex a host.

Velkou proměnou prošla louka u Častrovic na Benešovsku. V době budování meliorací došlo kvůli jejímu obdělávání k zatrubnění tamního potoka. Letos ho ochránci přírody vrátili zpět do krajiny. Lokalita je teď plná vody a také života. Láká obojživelníky, hmyz i další zvířata.

Stačilo málo a půvabné akvarely malované hraběnkou Nosticovou by byly navždy zničeny. Z odpadků je před 80 lety vytáhl tehdejší správce hořovického muzea Josef Maličký. Unikátní památky si teď můžete prohlédnout ve Starém zámku v Hořovicích.

Američané mají svého Mickey Mouse, my máme Ferdu Mravence. Komiksového hrdinu s puntíkovaným šátkem na krku, který je vždy optimisticky naladěný a nic ho nerozhází.

První roli jí dal Oldřich Nový. Herecké legendy Bek, Lipský nebo Marvan pro ni byli „strejdové“. A tak se i Dana Homolová vrhla na herectví.

Roztoč propojuje profesionální umělce s amatéry, generace mezi sebou, nově příchozí se starousedlíky a umění s každodenním životem. Pomáhá lidem „zapustit“ v Roztokách kořeny a stát se součástí místní komunity. Roztoč by si přál, aby město žilo společenským životem a svou vlastní kulturou.

Od počátku 20. let 20. století byli Čechoslováci zvyklí poslouchat zprávy, hudbu nebo třeba sportovní přenosy z rozhlasu. Bylo jen otázkou času, kdy se ke zvuku připojí také obraz.

Hra, která se zvrtla zahájí v úterý 110. sezonu Městského divadla v Kladně. Jubilejní výročí hlavní kladenská scéna oslaví premiérou až v druhé polovině ledna 2025. Jméno titulu dosud nové vedení neoznámilo. Naopak z repertoáru stáhlo několik novějších inscenací - například muzikály Šumař na střeše a Na skle malované, drama Ucho, Jak jsem potkal ďábla, komedii Klíčovou dírkou nebo Stalinův poslední western.

Mezi nejvýznamnější dominanty Semil v Libereckém kraji patří děkanský kostel sv. Petra a Pavla. Postavený byl teprve na počátku 20. století v novorománském slohu. V Semilech byl kostel samozřejmě i dřív. Od roku 1352 to ale byly samé dřevěné stavby, které špatně odolávaly počasí i ohni. První zděný, tehdy barokní kostel měly Semily v roce 1702. Stavba současného kostela počítala i s vyhlídkovou věží.

Anežka a Jaroslav Mikešovi žili ve vesnici Jednov u Prostějova. Znali se jen od vidění. Pak ale přišlo léto roku 1965 a všechno se mělo změnit. V rozhodný den jí bylo 20 a jemu 22 let.