Je to zřejmě nejcitovanější smrt v českých i světových dějinách. Kolikrát jste slyšeli větu: „Já nechci skončit jako Tycho de Brahe“? Legendu o tom, jak dvorská etiketa nedovolila slavnému astrologovi Tychu de Brahovi vzdálit se z císařské recepce včas na toaletu a praskl mu močový měchýř, slyšel snad každý. Historka je to sice zajímavá, ale nepravdivá. Skutečná příčina smrti dánského učence však zůstávala dlouho záhadná.

Dodnes jde o jednu z největších a nejděsivějších záhad ve finské historii. Začátkem června 1960 napadl kdosi v časných ranních hodinách čtveřici teenagerů kempujících ve stanu na břehu slavného Bodomského jezera a přes stanovou celtu tři z nich ubodal, jen jeden útok přežil. Z činu byli podezříváni mnozí, včetně agenta KGB i přeživšího mladíka. Brutální vrah však zůstal neodhalen.

Pamatujete si film Blízká setkání třetího druhu Stevena Spielberga? Podle jedné ze slavných scén tohoto filmu se přítomnost mimozemské lodi na naší planetě projeví mimo jiné tím, že vysadí elektroniku v autech, v jejichž blízkosti se nachází. Tato scéna se inspirovala skutečnou událostí, k níž došlo 2. listopadu 1957 na více místech poblíž západotexaského města Levelland ve Spojených státech.

Ve městě Žamberk v podhůří Orlických hor žil prý ve statku číslo 74, nacházejícím se za tamějším kostelem svatého Václava, tajemný muž jménem Micohlav. Ten údajně po své smrti opakovaně ožíval, prolézal hroby a ohlodával mrtvé. Pověst o něm se dochovala v několika různých podobách, žádná však není příliš bohatá na podrobnosti. Pár mužů takového příjmení však prý v Žamberku opravdu žilo.

Je to jeden z největších příběhů lidské obětavosti v americké historii. V lednu roku 1925 vypukla v aljašském městečku Nome smrtící epidemie záškrtu, hrozící vyhladit celou tamější komunitu. Jedinou cestou k záchraně bylo sérum. Dvacet musherů psích spřežení nasadilo život, aby v děsivé štafetě se smrtí doručili toto sérum na vzdálenost přesahující tisíc kilometrů. Jejich příběh oslovil celou Ameriku, zbytku světa však zůstal utajen. Dokud se o něm nedozvěděl český spisovatel.

Když v roce 1892 vstoupili policisté do domu na Second Street v americkém městě Fall River, spatřili scénu jako z hororu. Na pohovce napůl seděl, napůl ležel zavražděný pán domu Andrew Borden. Tělo jeho ženy Abby našli zhroucené přes stoličku v ložnici pro hosty ve druhém patře. Oba manželé byli ubiti sekerou. A okolnosti ukazovaly na to, že je zřejmě utloukla jejich dcera, mile vyhlížející Lizzie Bordenová.

Bylo pondělí 9. září 1437 a proudy Pražanů mířily k nově vybudovanému popravišti zhlédnout mimořádně ponuré divadlo. Hromadnou popravu 52 obránců hradu Sion, korunovanou oběšením jejich velitele Jana Roháče z Dubé. Toto představení bylo nachystáno jako krvavá tečka za posledním husitským odbojem proti králi Zikmundu Lucemburskému.

Hrůzně znějícím přízviskem „krvavá hraběnka“ počastovaly české a slovenské dějiny hned několik šlechtičen. Nejméně známá – a nejspíše nejnevinnější – je ta moravská. Její jméno zní Amálie z Bubna-Litice. Podle pověsti prý dodnes straší v brněnském podzemí.

Byla noc z 11. na 12. června 1937. Před popravčí četu, které velel jeho někdejší bojový druh Vasilij Bljucher, nastoupil maršál Sovětského svazu Michail Tuchačevskij. Zazněla salva. Sovětský diktátor Josif Stalin se právě zbavil svého nejschopnějšího vojenského velitele, kterého na smrt nenáviděl. Přispěla k tomu dezinformace připravená Reinhardem Heydrichem. A dodnes se diskutuje o roli Edvarda Beneše.

V polovině roku 1917 byla ve Vídni odsouzena v nepřítomnosti k trestu smrti tajemná moravská Mata Hari, žena jménem Hedvika Navrátilová alias Gabriela Deslys, označovaná za zpěvačku bez hlasu a průměrnou tanečnici, také ale za milenku portugalského krále a agentku francouzské tajné služby. Její osud v sobě dodnes skrývá nejeden otazník.