Začínalo léto roku 1462. Nedaleko Târgoviște, hlavního města Valašského knížectví, tábořila osmanská armáda a chystala se ho oblehnout. V noci 17. června však Turky vzbudilo troubení rohů. Když se vyhrnuli ze stanů, s úděsem zjistili, že se na ně řítí tisíce planoucích pochodní. Valašský kníže Vlad III., řečený Napichovač, právě zahájil protiútok.

Na sklonku února roku 1967 došlo na Jesenicku k bestiální vraždě, která představovala - až do útoku Olgy Hepnarové v roce 1973 – největší masovou vraždu spáchanou jedním pachatelem v poválečném Československu. Vrah Josef Svoboda během jediné noci ubil sekerou sedm lidí, a sám spáchal sebevraždu. Otřesný zločin však později překryly události roku 1968 a, na rozdíl od činu Olgy Hepnarové, byl téměř zapomenut.

„Spatřil jsem, bratři, ve snu stovky bílých jezdců. Vojáky provázeli zrádci – indiánští zvědové. Bělochů bylo mnoho. Nespočetně. Ale uviděl jsem, bratři – všichni, všichni do jednoho v boji s námi zahynuli…,“ popsal 11 dní před bitvou u Little Bighornu své vidění legendární duchovní vůdce dakotských kmenů Sedící býk.

Je to zřejmě nejcitovanější smrt v českých i světových dějinách. Kolikrát jste slyšeli větu: „Já nechci skončit jako Tycho de Brahe“? Legendu o tom, jak dvorská etiketa nedovolila slavnému astrologovi Tychu de Brahovi vzdálit se z císařské recepce včas na toaletu a praskl mu močový měchýř, slyšel snad každý. Historka je to sice zajímavá, ale nepravdivá. Skutečná příčina smrti dánského učence však zůstávala dlouho záhadná.

Dodnes jde o jednu z největších a nejděsivějších záhad ve finské historii. Začátkem června 1960 napadl kdosi v časných ranních hodinách čtveřici teenagerů kempujících ve stanu na břehu slavného Bodomského jezera a přes stanovou celtu tři z nich ubodal, jen jeden útok přežil. Z činu byli podezříváni mnozí, včetně agenta KGB i přeživšího mladíka. Brutální vrah však zůstal neodhalen.

Pamatujete si film Blízká setkání třetího druhu Stevena Spielberga? Podle jedné ze slavných scén tohoto filmu se přítomnost mimozemské lodi na naší planetě projeví mimo jiné tím, že vysadí elektroniku v autech, v jejichž blízkosti se nachází. Tato scéna se inspirovala skutečnou událostí, k níž došlo 2. listopadu 1957 na více místech poblíž západotexaského města Levelland ve Spojených státech.

Ve městě Žamberk v podhůří Orlických hor žil prý ve statku číslo 74, nacházejícím se za tamějším kostelem svatého Václava, tajemný muž jménem Micohlav. Ten údajně po své smrti opakovaně ožíval, prolézal hroby a ohlodával mrtvé. Pověst o něm se dochovala v několika různých podobách, žádná však není příliš bohatá na podrobnosti. Pár mužů takového příjmení však prý v Žamberku opravdu žilo.

Je to jeden z největších příběhů lidské obětavosti v americké historii. V lednu roku 1925 vypukla v aljašském městečku Nome smrtící epidemie záškrtu, hrozící vyhladit celou tamější komunitu. Jedinou cestou k záchraně bylo sérum. Dvacet musherů psích spřežení nasadilo život, aby v děsivé štafetě se smrtí doručili toto sérum na vzdálenost přesahující tisíc kilometrů. Jejich příběh oslovil celou Ameriku, zbytku světa však zůstal utajen. Dokud se o něm nedozvěděl český spisovatel.

Když v roce 1892 vstoupili policisté do domu na Second Street v americkém městě Fall River, spatřili scénu jako z hororu. Na pohovce napůl seděl, napůl ležel zavražděný pán domu Andrew Borden. Tělo jeho ženy Abby našli zhroucené přes stoličku v ložnici pro hosty ve druhém patře. Oba manželé byli ubiti sekerou. A okolnosti ukazovaly na to, že je zřejmě utloukla jejich dcera, mile vyhlížející Lizzie Bordenová.

Bylo pondělí 9. září 1437 a proudy Pražanů mířily k nově vybudovanému popravišti zhlédnout mimořádně ponuré divadlo. Hromadnou popravu 52 obránců hradu Sion, korunovanou oběšením jejich velitele Jana Roháče z Dubé. Toto představení bylo nachystáno jako krvavá tečka za posledním husitským odbojem proti králi Zikmundu Lucemburskému.