Otřesený Adso se vyzpovídá Vilémovi a pak rozvažuje nad úlohou ženy v plánu stvoření, nakonec ale objeví mrtvého muže.

Ubertin vypravuje Adsonovi příběh fra Dolcina, další příběhy si Adso připomene a přečte v knihovně už sám a pak se setká s dívkou krásnou a strašnou jak vojsko pod praporci.

Dojde k dalšímu rozhovoru s opatem, Vilém předloží několik obdivuhodných nápadů na řešení záhady labyrintu a nakonec se mu to podaří tím nejracionálnějším způsobem. Pak se najíme sýrových placek. I recept bude!

Vilém Adsonovi vypráví o velké řece kacířství, o úloze prostých lidí v církvi a svých vlastních pochybnostech ohledně poznatelnosti obecných zákonů a jen tak mimochodem poví, jak rozluštil černokněžnické znaky zanechané Venantiem.

Adsonovi se dostane od Salvátora důvěrných sdělení, která není možno shrnout do několika slov; vnuknou mu však radu starostlivých úvah. Zmíněná literatura: T. Snyder — Krvavé země, Černá zem; A. Reidová — Leningrad.

Ve skriptoriu Adso rozvažuje nad historií svého řádu a nad osudy knih.

V cele zmizelého Berengara se najde zakrvácený hadr, a víc nic.

Konečně vnikneme do labyrintu, máme podivná vidění a nakonec, jak se to v labyrintech stává, zabloudíme.

Vejdeme do Budovy, narazíme tam na tajemného návštěvníka, objevíme tajemnou zprávu s černokněžnickými znaky a knihu, která hned poté zmizí, a budeme ji hledat v mnoha dalších kapitolách, důležitá je i krádež drahocenných Vilémových skel.

Kapitola je krátká, ale stařec Alinardus v ní stejně poví zajímavé věci o labyrintu a o tom, jak se do něj dostat.