Třetí z koně

Opat projevuje pýchu nad bohatstvím svého opatství a obavy z kacířů a Adso nakonec zapochybuje zda dobře učinil, vydal-li se do světa.

Bengt povídá podivné věci, z nichž vysvitne, že život v opatství není právě povznášející.

Dojde k hádce mezi prostými osobami. Aymardus z Alessandrie učiní několik narážek a Adso si zamedituje o svatosti a o výkalech ďáblových. Pak se Vilém a Adso vrátí do skriptoria a Vilém tam spatří něco zajímavého, potřetí rozmlouvá o tom, zda smích je či není povolen, ale nakonec se nesmí podívat, kam by chtěl. (Err. A byť je jistě pravda, že moudrost je výsadou moudrých, chtěl jsem samozřejmě říci, že výsadou moudrých je stručnost.)

Bengt z Uppsaly se svěří s několika věcmi, s jinými se svěří zas Berengar z Arundelu a Adso se dozví, co je pravé pokání.

Pár hodin mystického štěstí přeruší krvavá událost.

Vilém a Adso se těší milým pohostinstvím opatovým a rozhovorem s pohněvaným Jorgem.

Odbude se prohlídka zbývající části opatství, Vilém dojde k několika závěrům ohledně smrti Adelmovy a promluví si s bratrem sklářem o sklech na čtení a o strašidlech, která číhají na toho, kdo hodně čte.

Dojde k návštěvě skriptoria a seznámíme se s řadou učenců, písařů a malířů iniciál a taky se slepým starcem, který očekává Antikrista.

Vilém vede velice učený rozhovor se Severinem, bratrem herbaristou. (Oprava: Kuchyně a refektář jsou v přízemí, nikoliv v prvním patře.)

Adso obdivuje portál chrámu a Vilém se setká s Ubertinem z Casale. (Čtenář poprvé váhá, zda tohohle zvládne dalších čtyři sta stránek.)