Za hranou ticha

🌀 Příběh o hledání svobody mimo zlatou klec pokračuje v knize Trivandrum - najdeš na tomas-shejbal.cz/trivandrum

📬 Baví tě tyhle témata? Pak tě bude bavit i Mlsný zpravodaj. Posílám 2x měsíčně. Přidej se: https://tomas-shejbal.cz/mls-do-e-mailu/

Čemu říkáme "smrt na nečisto"? Není to nic morbidního, ale o pravidelném opouští míst, kde žijeme.

Proč to vlastně děláme?

Pro mě je to hlavně o slunci a kreativní energii. Se sluncem dokážu tvořit víc. Pro Vero je důležitější poznávat nová místa, vystavovat se nekomfortním situacím, protože každý takový nekomfort ji něco učí. Má v sobě touhu po dobrodružství, kterou v sobě léta potlačovala.

Co to má společného se smrtí?

Když víš, že na jednom místě máš jen čtyři měsíce a pak se musíš přestěhovat jinam, začneš žít intenzivněji. Není čas odkládat věci na později. Chceš-li někam jet, musíš jet teď. Chceš-li někoho poznat, musíš to udělat hned.

Je to podobné, jako kdyby ti někdo řekl, že ti zbývá jen pár měsíců života. Najednou se mění priority. Najednou se každý den počítá.

A pak jsou tu věci. Můžeš si s sebou vzít jen dvacet kilogramů. Dvacet kilo na celý život na jednom místě. Je to uzavřený systém - co si vezmeš s sebou, to máš. Stejně jako v životě - na konci si s sebou nevezmeš nic.

Není to jen o radosti

Samozřejmě, že tahle svoboda má svou cenu. Lidé v Čechách žijí dál, jejich vztahy se prohlubují, zatímco my jsme pořád někde z dosahu. Poznáváme nové lidi, vytváříme krásné vzpomínky, ale pak se zase loučíme. Někdy navždy.

Michelle Losekoot v podcastu u Roberta Vlacha řekla, že svoboda přináší samotu. A my to na vlastní kůži poznáváme. Čím víc svobody máme, tím víc jsme někdy sami. Není to osamělost - je to spíš taková postupná smířenost s tím, že lidé kolem nás se budou měnit.

Zlatá klec versus skutečný život

Na konci epizody jsem četl úryvek z románu Trivandrum o sklářovi a jeho ženě, kteří žijí pohodlný život u dvora, ale uvědomují si, že jim něco zásadního chybí. Ta autenticita, jednoduchost, radost z malých věcí, kterou měli dřív, ale o kterou časem přišli.

Poznámka: některé myšlenky jsou i ze stejnojmenného článku Smrt nanečisto aneb nejsem takovej minimalista jak jsem si myslel.

🌀 Příběh Hazara a jeho cesty je jen jeden z mnoha v knize Trivandrum - najdeš na tomas-shejbal.cz/trivandrum

📬 Baví tě tyhle témata? Pak tě bude bavit i Mlsný zpravodaj. Posílám 2x měsíčně. Přidej se: https://tomas-shejbal.cz/mls-do-e-mailu/

V první epizodě podcastu Za hranou ticha mluvíme o cestě. O té fyzické, kdy člověk putuje přírodou s batohem na zádech, i o té životní, na které hledáme svůj směr.

Protože cesta je začátek všeho. Když se chci dostat odsud někam jinam, musím vyrazit. A platí to jak v mapě, tak v životě. Když chci studovat, musím se přihlásit. Když chci něco změnit, musím začít.

Já jsem v posledních letech vzal cestu doslova - spal jsem v lese v hamace nebo vyrazil na koloběžku napříč republikou. Jednou v trajektorii srdce z Pardubic do Pardubic, podruhé z Aše na Kremenec.

První noci v lese byly těžký. Když jsem spával v hamace uprostřed lesa, měl jsem strach. Ne tak, že bych se bál přepadení - spíš to bylo to ticho, ta tma, ta samota. Člověk si uvědomí, jak je vydaný přírodě na pospas. Nemá kam zavolat o pomoc, nemá na koho svalit zodpovědnost. Buď si s tím poradí, nebo ne.

Až na koloběžce jsem si asi pátou noc uvědomil, že ž se nebojím. Konečně.

Na cestě jsem si uvědomil, že jsem sám sobě nejlepší společník. První den je člověk ještě unavený z obyčejného světa, čeká další a další dopaminy a oni nepřicházejí. Jak není s kým mluvit, není co řešit (baterku telefonu si šetříš na navigaci) – začneš přemýšlet. Vnitřní dialogy se rozjedou samy. A najednou vidíš věci z nadhledu.

Zjistil jsem třeba, že spousta toho, nad čím se v běžném životě rozčiluju nebo na co stěžuju, je úplně zbytečný. Že místo toho, abych si stěžoval, že se mi něco nedaří, můžu prostě přemýšlet, jak to udělat příště jinak, aby se to dařilo líp.

Cesta je krásné zrcadlo života. Když chceš něčeho dosáhnout, musíš vyrazit. Často do nepohodlí, do neznáma, přijde strach. A tam teprve zjistíš, co v tobě je.

A pak je tu ještě ta věc – cíl je nuda. Na fyzické cestě je to jasné: dojdeš na konec, sedneš na vlak, jedeš domů. A je to. Za rok zase někam vyrazíš. Stejně tak v životě. Když dosáhneš jednoho cíle, máš další. Není tam žádná velká brána, za kterou by na tebe čekalo věčné štěstí.

V románu Trivandrum je postava, která mě bavila asi nejvíc. Jmenuje se Hazaro a jako dítě miloval objevování. Chodil ven z města, vylézal na kopce, díval se, co je za nimi. Ale jednoho dne podcenil své síly a nestihl se vrátit domů včas. Rodiče zjistili, že se toulá za město, báli se o něj a tak se rozhodli, že z něj udělají učedníka lékaře. Aby nezlobil a měl budoucnost.

A Hazaro poslechl. Zadupal své touhy a vášně.

Ve třiceti dostal šanci vydat se na cestu. Zprvu se mu vůbec nelíbí, přijde mu nepohodlná. Na konci dnešní epizody z Trivandra čtu, jak se Hazaro probouzí v zasněženém lese a uvědomuje si: "I kdyby to měla být poslední cesta, už teď jsem toho viděl tolik."

A to je ta podstata. Nemusíš dojít až na konec. Stačí vyrazit. A každý den být trochu blíž sám sobě.

Ahoj, jsme Veronika a Tom a tohle je náš první společný podcast. Rozhodli jsme se vytvořit prostor, kde můžeme mluvit o věcech, které nás zajímají, ale ve společnosti se o nich moc nemluví.

Proč Za hranou ticha?

Protože chceme jít pod povrch. Zajímá nás, co se děje uvnitř - strachy, touhy, hledání smyslu, potřeby, pocity. Všechno to, co tvoří naše životy, ale často to zůstává nevyslovené. Za hranou ticha je současně i má povídková sbírka.

Co bude naším průvodcem?

Pilířem podcastu je román Trivandrum, který jsem napsal. Z něj budeme čerpat témata a inspiraci. Na konci každé epizody Tom přečte úryvek, který se vztahuje k probíranému tématu.

Co tě čeká v následujících 12 epizodách?

Budeme mluvit o:

První epizoda bude o cestě. O putování přírodou i putování k sobě samým. O tom, jak fyzická cesta může být metaforou pro vnitřní posun.

Veronika bude průvodkyní, která mi dává otázky a hlídá, aby to celé fungovalo a dávalo smysl. Občas sama něco také zasdílí (a já doufám, že víc a víc :)).

Co si z toho odneseš?

Záleží na tobě. My doufáme, že minimálně zamyšlení. V lepším případě třeba inspiraci nebo motivaci pro tvou vlastní cestu.

Tak vítej. Těšíme se na tebe u první epizody.