Od září roku 1940 začal v londýnském exilu působit Československý červený kříž, doma nacisty rozprášený. Přirozený úkol zorganizovat pokračování této organizace ve svobodném světě připadlo manželce exilového prezidenta Edvarda Beneše Haně.

Karel Horký byl žurnalistický sršatec, který si nebral servítky, do konfliktů šel naplno a jeho novinářské pero se dokázalo na kritice poměrů dost vyřádit.

Edvard Beneš a Jan Masaryk měli zřejmě největší vliv na posluchače rozhlasové stanice BBC v protektorátu, což byla prakticky většina národa. I když za poslech cizího rozhlasu hrozilo vězení nebo i smrt.

Na Štědrý den 1940 přivítal Pražský hrad skupinu dětí, které přijely z různých koutů protektorátu.

Generál Ingr byl ministrem obrany exilové vlády v Londýně za 2. světové války. Z roku 1940 se zachovalo jeho děkovné poselství krajanům ve Spojených státech.

Mezi ty, kteří mluvili za druhé světové války na vlnách BBC k posluchačům doma, byl i úředník československé exilové vlády Ivo Ducháček.

Manon Lescaut byla jednou z nejslavnějších inscenací českého divadla za druhé světové války.

Vedle československé exilové vlády fungovala v Londýně během války také Československá státní rada. Měla sloužit jako jakýsi parlament.

Podzimní průmyslový veletrh v německém Lipsku v roce 1940 byl pro výrobky pocházející z protektorátu velmi schizofrenní záležitostí. Československo po Mnichovu ztratilo podstatnou část průmyslových podniků.

Jednou z hrdinských postav válečných let u nás je generál Alois Eliáš, popravený předseda protektorátní vlády. Poslechněte si dva z jeho projevů.