Od dubna 1940 se v souladu s novými protektorátními pořádky začaly v Praze, přejmenovávat ulice, nábřeží a náměstí. Jako jeden z dalších projevů germanizace Československa.

Jako standartu dodnes označujeme speciální vojenskou (či prezidentskou) vlajku nebo prapor. Byl to výsostný znak každého bojového oddílu.

Po porážce Francie v létě 1940 se do obsazené francouzské metropole vydali i protektorátní čeští novináři. Mimo jiné neblaze proslulý Karel Lažnovský.

Na jaře 1940 postupovala německá armáda severní a západní Evropou. Z jedinečné nahrávky si poslechněte, jak o konfliktu informuje Emanuel Moravec, tehdy ještě rozhlasový komentátor.

Připomínali si první výročí založení protektorátu. Odtržení pohraničí po podpisu Mnichovské dohody totiž rozhodně neznamenalo, že by v českých zemích už žádní nezbyli, naopak − žilo jich tu mnoho desítek tisíc.

Vrátíme se do časů 2. světové války, na začátek roku 1940.

Moravec byl za první republiky respektovaným důstojníkem a vojenským teoretikem. Po Mnichovu 1938 své názory radikálně změnil.

Tehdy bylo odvlečeno mnoho studentů do koncentračních táborů. Jako odplata za demonstrace spojené s výročím republiky 28. října a s pohřbem studenta Jana Opletala.

Předválečné Československo platilo za zemi s dobře fungujícím zemědělstvím, která nemá problém lidi uživit. Okupace si ovšem vynutila přídělový systém.

V říjnu 1939 vysílal protektorátní Český rozhlas rozhovor se dvěma aktivistickými novináři o jejich cestě do už poraženého Polska.