Archiv Plus

Štědrý den je přeci jen tak trochu jiným dnem. Sváteční atmosféra, umocněná očekáváním večerní nadílky, se projevila i v rozhlasovém zpravodajství. Velký výlet do rozhlasového archivu a poslech štědrovečerních zpráv ze 60., 70. a 80. let odhalí, jak tehdy rozhlas o Vánocích vysílal.

Havíři, železničáři, valcíři – to byli skuteční hrdinové socialistických Vánoc. Rozhlas o nich vysílal na Štědrý den rok co rok. Svědectví o tom nabízejí Rozhlasové noviny z 60., 70. a 80. let. Sváteční rozhlasové vysílání má přeci jen jinou atmosféru než zpravodajství všedního dne. Autoři vánočních zpráv se často pokoušeli říci i něco hezkého.

Novoroční nebo vánoční projev hlavy státu se stal neodmyslitelnou součástí přelomu roku. Státníci jej pronášejí za větší či menší pozornosti občanů a vždy za bedlivého zájmu politiků a médií. Obvykle nejen hodnotí to, co odcházející rok přinesl, ale uvažují i o budoucnosti. Co zajímavého říkali čeští prezidenti v posledních třiceti letech?

Poslední týdny roku 1992. Redakce pořadu Radiofórum každý den ve dvou vysílacích blocích přinášela diskuse, rozhovory a telefonáty z míst, kde se rozhodovalo o tom, jak bude vypadat rozchod dvou národů dosud sdílejících jeden stát, ale i o tom, jak budou vypadat oba nové státy nástupnické.

Desátého prosince 1937 se v Praze narodil Karel Schwarzenberg. Potomek šlechtického rodu, který sloužil republice. Bývalý předseda Mezinárodního helsinského výboru pro lidská práva, vedoucí prezidentské kanceláře, senátor, poslanec, předseda TOP 09 a také ministr zahraničí. Od 11 let žil v Rakousku, tedy od roku 1948, kdy komunisté jeho rodině znárodnili majetek. Do vlasti se vrátil po listopadu 1989.

Ekonom Eugen Lőbl působil po druhé světové válce jako náměstek ministra zahraničního obchodu. V roce 1949 byl zatčen a v politickém procesu skupiny Rudolfa Slánského v roce 1952 odsouzen za „velezradu, vyzvědačství a sabotáž“. Na doživotí.

Psát o zpěvačce, signatářce Charty 77 a milovnici zvířat, je těžké, neboť v roce jejího kulatého jubilea se novináři, publicisté a komentátoři snaží ulovit nějakou novou informaci či myšlenku, ale hlavně ulovit Martu.

Letos si připomínáme 70 let od založení Československé akademie věd a 30 let od jejího zániku. Československá akademie věd, nejvyšší vědecká organizace v tehdejším Československu, svou činnost zahájila slavnostním zasedáním 17. listopadu 1952. Pod novou akademii přešly všechny vědecké mimouniverzitní organizace. V první řadě tradiční Královská česká společnost nauk a Česká akademie věd, mladší Masarykova akademie práce, Československá národní rada badatelská a další.

Konec roku 1989: v Polsku nastupuje vláda solidaritního premiéra Mazowieckého, v Maďarsku se transformuje tamní komunistická strana a stříhají se dráty na Západ. V NDR padla berlínská zeď a dokonce i v Bulharsku lidé masově demonstrují a dosahují odstoupení dlouholetého komunistického vůdce Živkova.

Na konci roku 1992, konkrétně 3. listopadu, se sešel kolektiv mluvčích Charty 77 a ukončil činnost této naší nejstarší občanské iniciativy z dob normalizace. Na konci roku 1992 – v období obtížného dělení Československa – se tato událost nestala v médiích nijak významnou zprávou.