Archiv Plus

Jiří Kantůrek se narodil 13. března 1932 v Písku. Vystudoval střední průmyslovou školu chemickou a dálkově Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Vstoupil do KSČ a do poloviny šedesátých let pracoval v různých politických funkcích i manuálních profesích.

Místopředseda povstalecké České národní rady v květnu 1945, politický vězeň let padesátých, předseda JZD, ministr, předseda parlamentu v době pražského jara. Tím vším byl postupně Josef Smrkovský. Z komunistické strany byl vyloučen až poté.

„Ve volbách vždy někdo vyhraje a někdo prohraje. Nemusí vyhrát to, o čem si myslíme, že je lepší,“ říkal filosof a politolog Jaroslav Šabata (1927–2012). Dnes nám tahle věta přijde banální, jenže Šabata ji pronesl v rozhlasovém vysílání 2. března 1968. A to nebyla doba, kdy by se mluvilo o svobodných volbách, natož o jejich výsledku.

Český antisemitismus měl různé podoby. Některé importované zvenčí, některé přežívající u nás. Vybrané nahrávky mapují tento fenomén od roku 1938 až po období normalizace.

Na jaře 1948 došlo v Československu ke stabilizaci totalitního režimu. Proběhly první plně nesvobodné volby, byla schválena komunistická ústava a prezident Edvard Beneš byl nahrazen předsedou KSČ Klementem Gottwaldem.

Strojní zámečník, tajemník OV KSČ, předseda KNV, tajemník ÚV KSČ, ministr, místopředseda vlády, premiér, znovu ministr a ekonomický náměstek. Tím vším byl ve svém životě jeden z mužů roku 1968 Oldřich Černík.

„Slobodu tlače uznávame. Ale sloboda tlače ako každá sloboda má svoje hranice a v danom prípade sú to hranice základných koncepcií straníckeho a štátneho vedenia,“ říká Gustav Husák na nahrávce z aktivu družstevníků v Nitře v dubnu 1969 jen pár dní před tím, než vystřídal Alexandra Dubčeka ve vedení KSČ. Výstižně popsal poměry v nastupující normalizaci: můžete si dělat, co chcete, pokud to tedy dovolí rozměry klece, kterou vám ukovala strana.

Události československého jara a léta 1968 si spojujeme s velkými politickými změnami. Jenže lidé nežili jen politikou. Každodennost jarních měsíců toho roku vystihují Rozhlasové noviny, vysílané každý večer. Jsou důkazem toho, že i v dobách závažných politických událostí žijí lidé obyčejnými starostmi.

V prvních měsících roku 1993 se diskutuje téměř o všem – o podobě nového státu, mostech mezi Čechy a Slováky, o tom, že Česká republika používá československou vlajku, o rozdělení společné měny, ustavení a naplnění druhé komory českého parlamentu či o vztahu morálky a politiky. Částečně ještě přetrvává trauma z rozdělení společného státu.

Nástup vlády obrozené Národní fronty a smrt Jana Masaryka symbolizovaly definitivní převzetí moci komunisty a začátek téměř dvaačtyřicetileté totality v naší zemi.