Archiv Plus

Konec roku 1989 – v Polsku nastupuje vláda solidaritního premiéra Mazowieckého, v Maďarsku se transformuje tamní komunistická strana a stříhají se dráty na západ, v NDR padla berlínská zeď a dokonce i v Bulharsku lidé masově demonstrují a dosahují odstoupení dlouholetého komunistického vůdce Živkova.

Závěr roku 1947 nedával u nás, také v kontextu vývoje středovýchodní Evropy, příliš mnoho nadějí do budoucna. Země se vzpamatovávala z katastrofálního sucha, Marshallův plán se začal realizovat bez nás, komunisté atakovali slovenskou Demokratickou stranu a opora demokratů prezident Beneš byl těžce nemocen a jeho zdravotní stav se zhoršoval.

Zatímco na Prvního máje bylo nezbytně nutné mávátko, 7. listopadu bylo žádoucí pořídit si lampion. K oslavám výročí Velké říjnové socialistické revoluce za minulého režimu patřily lampionové průvody zakončené ohňostrojem. Hlavní komunistický svátek se ale připomínal nejen tímto způsobem.

„Nedojímalo mě to a dodnes mě to nedojímá,“ řekl Jan Werich v roce 1969, když hovořil o 28. říjnu 1918. Klíčový den našich dějin prožil v Praze a byl u všeho, co se tehdy stalo. Důvodem jeho ambivalentního postoje může být věk: Werichovi bylo třináct let.

V mládí uznával Masaryka, ve stáří propadl Stalinovu kouzlu. Z pravičáka Jiráska udělal oblíbeného literáta bolševiků, z husitských bojovníků za náboženskou reformu komunistické revolucionáře. Takový byl Zdeněk Nejedlý, drobný stařec s věncem rozčepýřených vlasů.

Jednání - byť složitá - mezi ODS a HZDS posouvají společný stát ke stále vyprázdněnější podobě. Odpůrci rozdělení však kromě obstrukcí či nereálných konceptů nejsou schopni navrhnout žádnou smysluplnou alternativu.

V období komunistického režimu u nás, kdy byla země informačně důkladně uzavřena a cenzurně (s krátkou výjimkou let 1968 až 1969) sešněrována, představovaly zahraniční rozhlasové stanice, které vysílaly česky a slovensky, velmi důležité narušení tohoto informačního monopolu.

Když v září 1972 přijela do Československa levicová aktivistka Angela Davisová, prezentoval ji tehdejší režim jako ženu, která byla americkou buržoazní justicí křivě obžalována ze spoluúčasti na únosu a vraždě a nakonec díky mezinárodní kampani osvobozena. Byla to tehdy velká událost.

Byla to tehdy pro socialistické Československo rána: Waldemar Matuška zůstal na přelomu srpna a září 1986 ve Spojených státech. Zaskočil mnohé z fanoušků – i dohasínající Husákův režim.

Letos je tomu už 92 let, co bylo v našich zemích zavedeno pravidlo, že školní rok začíná v září a prázdniny připadají na červenec a srpen. Téměř století není září jen měsícem, kdy končí léto, ale také měsícem, kdy začínají školní povinnosti. Rozhlas tuto událost ve svém vysílání vždy připomínal.