Audiočlánky INFO.CZ

Před čtrnácti lety začal platit zákon, který radikálně změnil majetkové poměry ve vlastnictví zemědělské půdy v Česku. Z malého počtu lidí udělal s minimální investicí pozemkové miliardáře. Dodnes se ale vedou spory, jaký měla tato pozemková reforma smysl a zda byla skutečně ku prospěchu českému zemědělství. V jejím důsledku se z velké části země stalo území agrobaronů, kde značnou část zemědělské půdy nevlastní drobní zemědělci, ale velké firmy.

Česko má konečně dohodu o obranné spolupráci s naším největším spojencem. Ani to tak nebolelo, na rozdíl od kraválu kolem radaru se nyní ruská pátá kolona zmohla jen na pár výkřiků. Proč vlastně něco takového potřebujeme? Proč je vojenská smlouva s USA nejlepším možným naplněním sloganu „Česko na prvním místě“? A proč se proti ní spojují extremisté bez ohledu na barvu?

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Potřebujeme napravo novou stranu? Tahle otázka se objeví vždy, když roste nespokojenost s „vlajkovou lodí pravicové politiky“ – s ODS. Neoslabila v pětikoalici? Má ještě nějakou ideologii? Nedělá levicové reformy a nesklání se před „radikálně liberálním“ Zeleným údělem? Otázky, samé otázky…

Hledá se viník drahoty v Česku. Babiš spustil inflační lavinu a teď se může jen smát přestřelce mezi Fialou a šéfem ČNB Michlem.

Pesticidy, herbicidy, hnojení. To jsou podle sedláka Lukáše Rázla tři „tradiční“ pilíře tuzemského zemědělství. „Tlačíme přírodu proti její vůli stále dál, abychom ze země vydolovali další kilo navíc,“ říká spoluzakladatel brandu Naše Rajče v rozhovoru pro INFO.CZ. Dodává, že sám jde opačnou cestou. „Snažíme se za pomoci technologií a brzy i umělé inteligence dostat přírodu na naši stranu.“

 V Budapešti se minulý týden konala zvláštní konference. V záhlaví měla slovo „konzervativní“, ale nejvýznačnější evropští představitelé tohoto ideového proudu na ní chyběli. Dost možná už jste o ní ve zprávách slyšeli, ale stojí za to se k ní v pár odstavcích vrátit, protože šlo o akci, která perfektně demonstrovala protiklady a otevřené rány západního světa.

Mnozí komentátoři očekávali od počátku února spuštění mohutné ruské jarní ofenzivy poté, co se nedočkali ofenzivy zimní a pro svá přehnaná očekávání si ani nevšimli, že ruská ofenziva už byla tou dobou v plném proudu. Ofenziva je to však rozhodným způsobem neúspěšná a spočívá v postupném doplňování sil do stávajících os útoku podél téměř celé východní fronty s vrcholem aktivity v okolí Bachmutu. To je sotva tou velkou ofenzivou, o které se mluvilo posledních několik měsíců. Měli bychom od Ruska v květnu očekávat něco jiného?

V čem jsou Piráti unikátní stranou a co musejí nejen na svém sobotním celostátním sněmu, ale především v blízké i vzdálenější budoucnosti učinit pro to, aby napravili propadák z posledních sněmovních voleb a zůstali i v budoucnu relevantním politickým subjektem, se kterým musí jeho konkurence počítat?

Slyšíme to tak často, že jsme si na to zvykli. Naučili jsme se, respektive učíme se s tím žít. Nejde o nic menšího než o to, že dnešní Evropě, zejména zemím Evropské unie, scházejí političtí lídři. Ti státníci s opravdovou politickou odvahou a reálnou, přesvědčivou vizí budoucnosti jejich zemí a celého kontinentu. Anebo takoví lidé v Evropě jsou a jen si to neuvědomujeme, třeba proto, že už je nesmíme hledat v čele mocností, jako jsou Německo, Francie a Velká Británie?

KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Víkendové ukončení provozu posledních německých jaderných elektráren vyvolalo v Česku vlnu kritických a ironických komentářů, které mě vedou k otázce: Jsou Němci opravdu tak „hloupí a neprozíraví,“ že se na rozdíl od nás, prozíravých Čechů, dobrovolně vzdávají tak důležitého zdroje, jakým je jádro? Při bližším pohledu se německé rozhodnutí ukazuje v trochu jiném světle…