Tadeáš a Julinka, dvě děti ze Starého Brna, se seznámí na Mendlově náměstí a společně objeví plačícího vodníka Svratečníka, který ze samoty tropí neplechu po celém okolí. Během tří dnů hledají radu v parku pod Špilberkem a v klášterní zahradě, kde kdysi pan Mendel pěstoval slavný hrách. Děti vodníkovi přinesou živou sazeničku z klášterní zahrady a slíbí mu přátelství, čímž zlomí jeho smutek a promění pustý říční břeh v kvetoucí zahrádku. Tadeáš překoná svůj strach ze tmy, Julinka si najde kamarády a Svratečník už nikdy není sám.

Mladá mašinka Eliška se odváží na noční cestu z nádraží v Králově Poli na Hlavní nádraží, aby zachránila zásilku léků, ale brání jí zákeřný Černý Démon a její vlastní strach z tunelu. Pomoc nalezne v moudrém, zkušeném Starém Dýmu ze seřaďovacího nádraží v Maloměřicích, který zná každou kolej i každý trik. Společně třikrát překonají nástrahy Černého Démona a včas dorazí na cíl. Pohádka učí, že odvaha neznamená nebát se, ale jít dál navzdory strachu – a že zkušenost a mládí jsou nejsilnější dohromady.

Mladý pilot Tomáš a jeho kamarádka pilotka Eliška se vydali z letiště Tuřany na nebezpečnou cestu pro léčivou bylinku, která měla zachránit sedm nemocných dětí. Třikrát jim zkřížil cestu mocný Bouřkový drak žijící v mracích nad věží starého tuřanského kostela — jednou jim rozfoukal mapy, podruhé na ně seslal strašlivou bouřku, potřetí jim zastoupil cestu přímo nad parkem ve Slatině. Tomáš nakonec pochopil, že největší silou není souboj, ale schopnost zeptat se a naslouchat — a drak, který byl roky sám a nešťastný, se konečně dočkal, aby ho někdo vyslyšel. Děti se uzdravily, Eliška přemohla svůj strach a drak se stal tichým strážcem brněnského nebe.

Mašínfíra Míša z Řečkovic dostane tajemný úkol od záhadné Babičky Koleje – musí projet celou trasu nového brněnského metra a zachránit ho před zlým Rezavcem, který požírá koleje a chce metro zničit. Míša projede třemi úseky podzemní dráhy od nového nádraží přes Trnitou, Šumavskou až do Řečkovic a v každé zastávce splní jeden úkol – odstraní překážku, rozsvítí tmu a nakonec se postaví samotnému Rezavci. Ukáže se, že Rezavec byl jen osamělý malý brouk, který zrezivěl a zezlověl ze samoty. Od toho dne Míša řídí první brněnské metro a malý stříbrný brouk má ve stanici Řečkovice svůj domov.

Malá Terezka, která se bojí tmy, potká v parku pod hradem Špilberk starou mluvící lípu, která ji poprosí o pomoc. V kasematech hradu se usadil ledový skřítek Ledoň, který chce, aby zima trvala navždy, protože je sám a smutný. Terezka musí splnit tři úkoly – najít zlatý klíček ve studni na nádvoří, sněženku u vyhlídkového pavilonu Gloriet a nakonec se postavit Ledoňovi v temných chodbách kasemat. Díky své odvaze a dobrému srdci promění ledového skřítka v obyčejného kluka Honzíka a do Brna se vrátí naděje na jaro.

Míša se z Brna dostane na oběžnou dráhu, kde pozoruje naši planetu a učí se o její kráse. Setká se s Panem Šeptalínem, který chce Zemi zahalit šedou mlhou, aby nikdo neviděl její krásu. Míša projde třemi zkouškami — mrazem prázdna, bouří myšlenek a dotazem srdce — a ukáže, že svět má smysl právě díky své různorodosti. Nakonec se vrátí domů a přivede Šeptalína zpátky na Zemi, kde se z něho stane přítel, ne stín.

Tomík a Elenka letí z Kraví hory k Plutu, trpasličí planetě v Kuiperově pásu. Dozvědí se o Tombaughově srdci, dusíkové rovině Sputnik Planitia, horách z vodního ledu, o tenké atmosféře, dlouhém 248letém roce a o měsících v čele s Charonem; připomenou i průlet sondy New Horizons (2015). Záporák Pan Přelepovač chce přelepit Pluto nálepkou „Nula“, ale děti projdou třemi zkouškami a naučí ho, že správná nálepka je „Může“. Všichni se vrátí domů a Pluto zůstane malé, vzdálené — a s velkým srdcem.

Tomík a Elenka startují od brněnské hvězdárny k Neptunu, nejmodřejšímu ledovému obru s rychlými větry, Temnou skvrnou a tenkými prstenci. Dozví se, že barvu dává metan, den má asi 16 hodin a rok 165 let, a že Voyager 2 v roce 1989 přinesl snímky bouří i měsíce Triton s gejzíry a retrográdním oběhem. Záporák Pán Hvízd chce všechno sfouknout do tmy, ale děti ho zkrotí šálou pro vítr a růžicí na tři pokusy. Všichni se vrátí na Kraví horu a vítr z Neptunu už jen tiše zdraví.

Tomík a Elenka letí z Kraví hory k Uranu, modrozelenému ledovému obru s nakloněnou osou téměř o 98° a tenkými tmavými prstenci. Poznají, že barvu dává metan, že rok trvá 84 let a roční doby jsou dlouhé, a že planetu zblízka navštívil jen Voyager 2. Záporák Pán Rovnač chce všechno narovnat, ale děti mu ukážou, že křivka je podpis světa; projdou třemi zkouškami (mráz, osa, prstence a měsíce) a nabídnou mu „mír s pravítkem“. Všichni se vrátí domů a Uran může dál zůstat krásně nakřivo.

Tomík a Elenka letí z Kraví hory k Saturnu. Poznají, že prstence jsou z ledu a prachu, mezi nimi jsou mezery a okraje hlídají pastýřské měsíce; připomenou Cassini a přistání Huygens na Titanu, gejzíry na Enceladu, i šestiúhelník na severním pólu. Záporák Škrabka z prstenců chce prstence seškrabat na kluziště, ale děti mu nabídnou vlastní malé kluziště na trávě u hvězdárny, takže dá pokoj. Všichni se vrátí domů a prstence zůstanou krásné pro další výpravy.