Svítit, topit, vařit – považujeme to za samozřejmé, ale úplně samozřejmé to není. Asi nepřekvapí, že i obor energetiky nějakým způsobem Evropská unie na společném trhu upravuje a reguluje. Třeba prostřednictvím revize nařízení původem z roku 2011 REMIT II a týká se „integrity a transparentnosti velkoobchodního trhu s energií“. Cílem je posílit dozor nad energetickými trhy v EU, reagovat na problémy, jakými byla energetická krize vyvolaná ruskou válkou proti Ukrajině či na vývoj nových technologií…

Otázka na výši platu, dotaz „kolik bereš“, byla vždy považována za poněkud nevhodnou, někdy dokonce i smluvně zakázanou. Jenže právě na tohle, respektive na rovné odměňování mužů a žen a obecně princip „za stejnou práci stejné peníze“, míří unijní směrnice o transparentnosti odměňování. Ta mimo jiné dává zaměstnancům nárok ptát se svých zaměstnavatelů na to, kolik berou kolegové na stejné pozici a proč.

Název „nařízení o odlesňování“ (EU Deforestation Regulation) může působit trochu zmatečně: ve skutečnosti jde o snahu bránit odlesňování, především kácení a vypalování deštných pralesů. Evropa ovšem žádné takové pralesy nemá, proč by se tedy Evropská komise měla zabývat odlesňováním někde na druhé straně zeměkoule?

Evropská unie se v poslední době snaží reagovat na geopolitické změny a provádí úpravy v dosud klíčových legislativních pilířích Green Dealu, naposledy pod hlavičkou takzvaného Omnibus balíčku. Jde jen o technické úpravy, nebo to odráží hlubší změny v prioritách EU v reakci na ekonomické, politické a globální tlaky? Probereme v dnešní Bruselské setbě.

Vypadá to, že si v Bruselu všimli, že se v Evropě poněkud mění vítr – a vzali si k ruce kompas: Kompas konkurenceschopnosti. V něm Evropská komise slibuje změny v ekonomickém směřování EU, podporu inovací, energetické bezpečnosti i snížení byrokracie. Dá se to brát i jako přiznání, že jsme došli se záplavou regulací a opatření do slepé uličky, z níž chceme ven?

Už rok v plném rozsahu platí evropské nařízení o digitálních službách. Jeho snahou je mimo jiné regulovat činnost velkých platforem jako je Facebook, X, Tik Tok nebo Instagram – i s ohledem na to, aby se na nich nešířil nelegální či „jinak škodlivý“ obsah. O nařízení a jeho vymáhání se nyní hodně mluví v souvislosti s kampaní před německými parlamentními volbami či s ohledem na zrušené první kolo rumunských prezidentských voleb.

To, co účinně zafungovalo ve Spojených státech, tedy rozpumpování ekonomiky podporou inovativního průmyslu spojeného s čistými technologiemi, by ráda v rámci svých pravidel zopakovala i Evropská unie. Pomoct k tomu má Net Zero Industry Act, tedy nařízení na „podporu technologií pro nulové čisté emise“. To znamená finanční podporu fotovoltaiky, tepelných technologií, baterií, vodíkových technologií, bioplynu, ale i jádra. A výčet tím nekončí.

Když se hledají příčiny toho, proč Evropská unie zaostává v konkurenceschopnosti či v investiční přitažlivosti za Spojenými státy, často se mluví o kapitálových trzích. Zatímco v USA si firmy běžně chodí pro kapitál právě prostřednictvím emise akcií, v Evropě to pořád není zvykem.

Evropská unie si začala hlídat to, aby firmy ze třetích zemí nevyužívaly na evropském trhu nedovolenou podporu svých vlád. Jde o nařízení „o zahraničních subvencích narušujících vnitřní trh“. Ty donedávna – ke škodě evropské ekonomiky – žádným omezením nepodléhaly. Opatření se v praxi již běžně používá, jak se nedávno přesvědčila například i tuzemská PPF. A svou roli hraje takzvané FSR (Foreign Subsidies Regulation) i v ostře sledované dostavbě Dukovan.

Od začátku prosince začala v novém složení fungovat Evropská komise. V jejím čele má být na dalších pět let opět německá křesťansko-demokratická politička Ursula von der Leyenová. Evropské komisi ale bývá často vyčítaný demokratický deficit; označuje se za nevolený orgán, který přitom pořád něco nařizuje a diktuje…