Pochod Praha-Prčice se chodí každý rok na jaře. Nicméně poslat někoho do Prčic můžete kdykoliv. A tak si v turistické oblasti Toulava, do které Prčice spadá, řekli, že by tam turisté mohli proudit po celý rok. Vyznačili tedy několik tras z Tábora, Milevska a Sedlčan, taky pár kratších okruhů pro rodiny s dětmi, a pěším i cyklistům teď nic nebrání vydat se legendárního cíle, kdy se jim zachce.

Představte si, že se ocitnete přímo v srdci tropického pralesa, kde probíhá vaše vysokoškolská výuka. Zároveň pracujete s dalšími kolegy na různých výzkumech. Taková idea rozhodně není nereálná. Ludmila Hana Houfková a Tomáš Jelínek, studenti Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, přesně ví, jaké to je. Sami to totiž nedávno zažili.

Kdy přesně vznikl olomoucký orloj, se neví. Pověst uvádí, že se to stalo mezi lety 1419 a 1422. První písemná zmínka o orloji však pochází až z roku 1519, když tento stroj obdivovali kupci z dalekých krajů, kteří údajně přisuzovali tak výjimečný stroj pouze Olomouci. Jde tedy o druhý nejstarší orloj v České republice. Jinak zápis nehovoří o Hanácích příliš lichotivě. Prý holdují obžerství a častým návštěvám vináren. Specifika orloje pak zmiňuje další zpráva z roku 1549.

Světlo je základem našich životů, stejně závislé jsou na něm i rostliny. Bez světla by byly navždy ztraceny a my bez rostlin také. Vztah rostlin a světla proberou autoři magazínu Zelené světy Hana Šoberová a Pavel Chlouba. Dále poradí, jak na podzim naložit s muškáty a představí kalokvět.

Položím vám řečnickou otázku: Co je podle vás nejlepší? Řečnickou proto, že jednak nemáte možnost mi přímo odpovědět, jednak vám bleskurychle odpovím sám. Nejlepší je to, co je domácí.

Jen pár stovek metrů od velké zříceniny hradu Helfenburk u Bavorova na Strakonicku se pod turistickou trasou nachází ve skále malá jeskyně. Po opuštění hradu ji čas od času využívali poustevníci.

Polenta je u nás méně známou přílohou, kterou zvládnete levou zadní. Připravuje se z kukuřičné krupice nebo hrubě mleté kukuřičné mouky.

Pohon vlaků doznal na přelomu 19. a 20. století dramatických změn. Po krátké epizodě s tažnými koňmi na dlouhou dobu železnici kralovalo uhlí a pára. Nástup elektřiny byl ale nezastavitelný.