
Sign up to save your podcasts
Or


Představte si, že beletrii zapojují do svého kurikula všechny školní předměty – podobně jako třeba digitální kompetence. Dějepis, geografie, biologie, sociologie, chemie... Tělocvik? – ve všech by se četla umělecká literatura. Do jakých všech souvislostí by literární díla vstupovala? A je to vůbec lákavá vize?
Něco takového asi jen tak nehrozí: ale propojování s jinými obory může naše čtení obohatit i když jsme vyučujícími jen češtiny a literatury. O interdisciplinaritě do podcastu DidLit přišly mluvit Kateřina Bartasová a Lenka Chýlová z gymnázia Kudykampus.
Zdroje:
Ve dvacáté epizodě se Kačka s Ondřejem vrací k otázce, k čemu výuka literatury může míŕit – ale tentokrát bez hostů a se zaměřením na formulaci konkrétních cílů hodiny. Je cíl pro lekci jakýmsi promptem, pobídkou, na které se transparentně prověřuje, jestli víme, co jako vyučující děláme? Musí být cíl SMART? Hodí se je uvádět i u výukových materiálů? A jak souvisí s celospolečenskou představou o vzdělávání, s výukou jakožto službou?
Moderátoři nabídnou jednak své vidění rozdílného přístupu k cílům v literární výuce (podle toho, v jakém pořadí při jejich stanovování berou v potaz žactvo, text, téma, „velkou myšlenku“, svůj zájem aj.), jednak se tuto hypotézu pokusí promítnou do jedné modelové situace a (snad trochu klopýtavě) předvést, jak se rodí formulace cílů.
Zdroje:
Další literatura:Laufková, Veronika – Starý, Karel (2023): Stanovování cílů. In Eduklub (https://www.eduklub.cz/2023/07/29/stanoveni-cilu/)
Jak vypadá formativní hodnocení? Smajlíci, barvičky a rozhodně žádná čísla? S dr. Veronikou Laufkovou (PedF UK) ohledáváme, jak učit literaturu i za pomoci samotného hodnocení. Modelujeme s ní konkrétní výukovou situaci a možná kritéria či ukazatele interpretačního úspěchu žactva i specifika vrstevnické zpětné vazby v literární výuce, krátce se ponoříme do možností portfolií i do rozvíjeného oborového kompetenčního rámce – a snažíme se i nezastírat náročnosti a úskalí, které s sebou formativní hodnocení nese. Epizoda se tak snaží ukázat, jak to může vypadat, když žáci pracují na metakognitivním pochopení procesů svého literárního vzdělání a na přijetí odpovědnosti za něj. A nakonec je jedna formativní otázka položena i moderátorské dvojici.
Zdroje:
Vysvědčení JINAK. Masarykova Univerzita. https://vysvedcenijinak.ped.muni.cz/
Učitel, který se vyzná sám v sobě. Dostatečně volné školní kurikulum. Respekt k žactvu a jejich volbě (třeba i nerozvinout svůj potenciál). Transparentnost v tom, co a proč děláme, čteme a hodnotíme. A do toho všeho texty, které otevírají často velmi ošemetná témata… Před pololetím jsme s již známými hlasy Evy Markové a Kačky Dostálové nahráli epizodu, k níž se nyní vracíme v drobné sérii problémů obecněji pedagogického charakteru: konkrétně k otázce, jak se v osobním a emočně náročném prostoru literárních textů nechovat jako pedagogický slon v porcelánu.
Dotkneme se i uspořádání učiva na Gymnáziu Paměti národa a navážeme tak na linii epizod o alternativně pojatém kurikulu.
Zmíněné zdroje:
Další tipy:
Zmiňované literární texty a další materiály:
Literární teorie. Pojem, který ve školním prostředí může vzbuzovat nedůvěru a otázky po užitečnosti stejně jako závan exaktnosti a solidní přípravy na testy. Proč není ani jedním a jak jinak může být pro vyučující smysluplné literární teorii vnímat? To vyplývá z diskuse, k níž jsme si Dni češtiny přizvali odbornici a odborníky z klíčových institucí formujících budoucí pedagogy – Libuši Heczkovou (FF UK), Filipa Komberce (PedF UK) a Roberta Kolára (ÚČL AV ČR). Společně jsme sdíleli, v čem je literární teorie osvěžením a potěšením, nástrojem prohlubujícím čtenářskou a interpretační obezřetnost. Diskutující zmíní některé konkrétní podnětné teoretické proudy: sémiotiku, ekokritiku, feministickou kritiku aj., dotknou se i praktických úskalí genologie – a shodnou se, že podstatnější než konkrétní teorie je autentický zájem vyučujících v některé z nich a schopnost kritické reflexe konceptů, s nimiž škola zachází. A stranou nezůstane ani úloha samotné poetiky a versologie – hledáme důvody, proč se nespokojit pouze s ní, uslyšíme, co s ní dovede umělá inteligence, – a čeká nás i malá encyklopedie versologickych miskoncepcí. Pojďte s námi nahlédnout, co všechno je ve výuce výsledkem teoretické rozvahy!
Podcast byl nahrán při příležitosti Dne češtiny (FF UK, 27. 5. 2025) v centru Didaktikon: https://www.dencestiny.ff.cuni.cz/
Kurz CŽV „Situace literatury“ propagovaný v závěru: https://uclk.ff.cuni.cz/studium/kurzy-celozivotniho-vzdelavani/
Zdroje:
V tomto dílu podcastu DidLit zavítáme na gymnázium Nový PORG, Kačka si do studia pozvala vyučující Ludmilu Čejkovou a Ondřeje Macuru, ti představí dva různé přístupy k výuce literatury metodou close readingu – na díle Cizinec od Alberta Camuse a na Romanci pro křídlovku od Františka Hrubína. Vysvětlí, jak propojují literaturu a jazyk, proč nepracují s čítankami, jak pracují s motivací studentů ke čtení a jaký vztah ke knihám si u nich studenti vytvářejí.
Tentokrát vyzpovídá Kačka v podcastovém studiu Kampusu Hybernská Ludmilu Tomanovou a Michalu Vávrovou, vyučující českého jazyka a literatury na osmiletém gymnáziu Open Gate, které kombinuje český vzdělávací systém s britským přístupem. Povídáme si o tom, jak vypadá výuka literatury od prvního kontaktu dvanáctiletých studentů až po maturitní ročníky, v nichž studenti završí dvouletý mezinárodní IB kurz. Dozvíte se, jak se daří propojovat českou a světovou literaturu, jak na Open Gate systematicky budují vztah žáků ke čtení a co by z přístupu Open Gate mohlo inspirovat i jiné školy. Zazní konkrétní příklady výuky, otázky smyslu a flexibility kurikula i reflexe učitelské spolupráce.
Tentokrát se v podcastovém studiu Kampusu Hybernská potkáváme s polskými didaktiky Michałem Friedrichem a Piotrem Ślusarczykem. Společně rozebíráme, jak dnes v Polsku vypadá výuka literatury na středních školách, co čte polská mládež a jak vypadá v Polsku příprava budoucích učitelů. Mluvíme o polské maturitní zkoušce a jejím vlivu na podobu výuky literatury, rigidním seznamu povinné četby i o tom, proč kreativní učitelé a práce s aktuálními tématy mohou být cestou vpřed. Přidáváme i tipy na polská díla, která by mohla obohatit českou výuku.
Zmiňované publikace a autoři:
Andrzej Sapkowski
F. Dostojevskij – Zločin a trest
Tentokrát se v podcastovém studiu Kampusu Hybernská potkáváme s Alenou Švejdovou a Josefem Švédou, vyučujícími češtiny z English College in Prague – Anglického gymnázia, které do českého kontextu přináší britský model vzdělávání. Oba hosté sdílí nejen své osobní a profesní příběhy, ale především přibližují, jak vypadá výuka českého jazyka a literatury ve škole, kde studenti skládají jak českou, tak mezinárodní maturitu (IB). Povídáme si o tom, jak se česká literatura učí v mezinárodním kontextu, jak IB program podporuje hlubší porozumění textům, rozvoj kritického myšlení i osobní angažovanost studentů. Zazní také konkrétní příklady z výuky, otázky smysluplnosti kurikula i palčivé problémy chybějících výukových materiálů.
Zdroje a další odkazy:
https://sites.google.com/englishcollege.cz/cestinajinak
Ve dvanácté epizodě saháme do vlastních moderátorských řad – za hostovský mikrofon tentokrát usedl náš moderátor Ondřej, aby nám přiblížil svou zkušenost s modulární výukou literatury na střední škole. Modulární výuka – pro někoho záhadný pojem, pro Ondřeje inspirativní cesta, jak do výuky literatury vnést život a přizvat k rozhodování o výuce žákyně a žáky. Ondřej se s námi podělí o to, jak tento koncept pochopil, jak si ho vykládá a jak se k němu dostal. Přiblíží nám, jak může jeden modul literární výuky vypadat a nabídne konkrétní příklady náplně modulární výuky. Na konci podcastu zazní zkušenost Kateřiny Kmentové, začínající učitelky, která začala poprvé učit přímo v modulárním systému výuky.
From the publisher's feed