Mnozí z Vás by jistě souhlasili, že román je v hodinách literatury často redukován na pouhý děj nebo reprezentativní úryvek v pracovním listu. Ale co když je tato „pasážizace“ (za slovo děkujeme Robertu Kolárovi) v přímém rozporu s podstatou románu? Podle ruského myslitele a filozofa jazyka Michaila Bachtina, z jehož myšlenek dnešní díl vychází, je román světem, kde se střetává a promlouvá mnoho různých společenských jazyků, které spolu vedou neustálý dialog. Pokud z tohoto „různořečí“ vysekneme jen jeden kousek, riskujeme, že ztratíme to nejdůležitější, totiž živou mnohost a napětí, které dělají román románem. V dnešním díle DidLitu se podíváme na to, jak do výuky přenést bachtinovskou dialogičnost a vnímat román nikoliv jako uzavřený příběh, ale jako otevřený svět. Jak se vyhnout tomu, aby se z románu stala jen mrtvá učebnicová ukázka? Jak můžeme s textem vést skutečný vnitřní hovor a nechat se jím oslovit, namísto abychom o něm jen suše referovali ve třetí osobě? Proč je důležité, aby žáci cítili, že jejich vlastní čtenářské otázky jsou cennější než oficiální výklady z internetu? A jak může metafora přistání na Měsíci změnit způsob, jakým společně se třídou vstupujeme do rozsáhlých textů?

O tématu do podcastu DidLitu přišel hovořit Mgr. Jakub Cepník, učitel českého jazyka, který ve své diplomové práci hledal cesty, jak skrze Bachtinovo pojetí románu vrátit do škol radost z hlubokého a aktivního čtení. 

CEPNÍK, Jakub. Mluvit skrze jazyk poodtažený od úst: Využití Bachtinova pojetí románu ve středoškolské výuce literatury. Diplomová práce, vedoucí Šebek, Josef. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a komparatistiky, 2026. https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/207349/120533434.pdf?sequence=1&isAllowed=y

KOLÁR, Robert. Návrat ke čtení celých knih jako cesta k budování pozornosti? Recenze knihy Doug Lemov – Colleen Driggs – Erica Woolway: The Teach Like a Champion Guide to the Science of Reading. Translating Research to Reignite Joy and Meaning in the Classroom, John Wiley and Sons, New Jersey, 2025. 438 stran. [nepublikováno]

Mnozí z Vás by jistě souhlasili, že učitelé v každodenním návalu povinností málokdy najdou prostor stát se odborníky na úzce vymezené téma nebo hloubkově reflektovat vlastní výuku. Právě v tento moment se jako nečekaný spojenec objevuje didaktický výzkum v podobě studentských závěrečných prací. Ty totiž nejsou jen povinnou cestou k titulu, ale stávají se prostorem, kde vznikají praktické a ověřené materiály, revidují se „mrtvé“ učebnicové definice a testují se inovativní přístupy k literatuře.

V dnešním díle DidLitu se podíváme na to, jak mohou bakalářské a diplomové práce sloužit jako živá inspirace pro praxi a jaký posun přinášejí samotným vyučujícím. Jak může akční výzkum přímo v terénu optimalizovat výuku? Co nám o žácích prozradí jejich empatické napojení na literární postavy nebo analýza rapových textů? A hlavně: proč by didaktika literatury neměla zůstávat zavřená v univerzitních archivech, ale měla by se stát součástí společného profesního dialogu?

O tématu do podcastu DidLitu přišli hovořit vyučující z PedF UK – Mgr. Lukáš Neumann, Ph.D., a Mgr. Filip Komberec, Ph.D.

Zmíněné závěrečné práce (v pořadí, jak byly v epizodě zmiňovány):

Pretschner, Adéla: Integrované pojetí práce s básnickým textem v 6. ročníku základní školy [diplomová práce]. 2023. https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/180657

Je literatura spjatá s regionem toulavou kamerou, nebo prostorem k identifikaci? V rámci podcastu DidLit uveřejňujeme tentokrát přednášku z cyklu celoživotního vzdělávání Situace literatury výuka literatury v perspektivě dnešního světa a současné literární vědy (https://uclk.ff.cuni.cz/studium/kurzy-celozivotniho-vzdelavani/). Doc. Libuše Heczková v ní představuje uvažování o literatuře, které se toulá mezi sémiotikou měst a geopoetikou, mezi nejrůznějšími krajinami a žánry, mezi ne-místy a divnými místy i mezi koncepty, jejichž optikou může být i pro středoškolskou výuku podnětné otevírat interpretace literárních děl (ostraněnije, flâneur, badaud…). Dojde na zmínky mnoha (velice různých) literárních děl i konkrétních inspirativních projektů (Most Zóna). Které klasické dílo české literatury číst geopoeticky? A jak se může text/místo proměňovat ve kvartetu čtyř různých perspektiv? A proč ve škole občas prostě jen tak čumět?

Zdroje:

Kalina, Pavel: Hluboké město: Moderní metropole jako druhý Řím.

Růžena Grebeníčková, Walter Benjamin, Kenneth White, Marc Augé, Viktor Šklovskij

https://www.mostzona.cz

Fotografie křižovatky:

Barbara Probst: Exposure #104: N.Y.C., Vanderbilt & Lafayette Avenues, 01.13.13, 9:50 a.m.

Zmíněná literatura (resp. autoři a autorky):

Josef Jedlička, Dante Alighieri, Daniela Hodrová, Raymond Chandler, Graham Greene, Ladislav Fuks, Jaroslav Foglar, Joanne K. Rowlingová, Lawrence Durrell, Nový zákon, William Faulkner, Jaroslav Hašek, László Krasznahorkai, Božena Němcová, Karel Hynek, Louise Glücková, Emil Juliš

Poezie ve škole bývá spojena s neporozuměním, nejistotou a hledáním „správného výkladu“. Co když ale smyslem básně není rozluštit význam, ale vstoupit do zkušenosti s jazykem, rytmem a zvukem? V tomto díle podcastu DidLit mluví literární teoretik Václav Jindráček a literární teoretička Klára Čermochová o tom, jak poezii učit bez strachu z nepochopení. O čtení básní, kterým nerozumíme, o významu rytmu, hlasitého čtení a paměťového osvojení, o častých nešvarech školní výuky i o tom, proč má poezie ve vzdělávání nezastupitelné místo. 

Zdroje:

Čermochová, Klára: Jak učit poezii — revize výukových metod. Úvaha, jak vrátit básním rytmus, žákům vztah k poezii a učitelům sebevědomí. Dostupné z <https://wordandsense.ff.cuni.cz/wp-content/uploads/sites/18/2026/01/Klara_Cermochova_56-79.pdf>. 

Čermochová, Klára: Úvaha o rytmu v řeči, poezii i tak vůbec. Dostupné z <https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/96676/1487115_klara_cermochova_79-88.pdf>.  

Jindráček, Václav: Jak se učí poezie?

Kožmín, Zdeněk: Práce s básní ve škole

Culler, Jonathan: Teorie lyriky

Několik ohlédnutí za uplynulým rokem od Kačky, Alberta a Ondřeje: za natočenými epizodami (a jejich poslechovostí i letošní průběžnou didaktickou otázkou ze závěru epizod), za přečtenými studiemi a, především, silnými knihami (a jejich potenciálech pro výuku)… V druhé části se pak toto osobnější silvestrovské povídání (vč. nelichotivého bohemistického přiznání) přesune i k několika kolům literární deskovky! Co na tom, že je založená na vizuálním vjemu…

Zmíněné články:

Zmíněná beletrie:

Hry:

Jak o výuce literatury přemýšlí ty, které samy umělecké texty tvoří? Jak se k čtení i psaní knih dostávaly, co si myslí, že budoucímu autorstvu ve škole pomáhá – a proč je pro ně klíčový koncept pozornosti a proč naopak brojí proti pojmu talentu? K dlouhému, ale o to pohodovějšímu předvánočnímu povídání přišly dvě výrazné současné autorky: Kristina Hamplová a Klára Krásenská. Kromě jejich (i odborné – bohemistické a učitelské) zkušenosti zazní i autorské čtení včetně dvou nových, poprvé zaznívajících básní – i pár myšlenek, jak s těmito texty třeba pracovat ve třídě, dojde na praktické rady i obecnější úvahy… Tipněte si: koho ve středoškolském věku ovlivnil Vonnegut a Borges – a koho Woolfová a Tolkien? 

Zdroje:

Hamplová, Kristina: Lover/Fighter. Dokořán, 2024.

Krásenská, Klára: Mýtinami. Viriditas, 2023.

Krásenská, Klára: Veni, veni. Argo, 2025.

Weilová, Simone: Očekávání Boha. Kalich, 2024.

Mnozí z Vás by jistě souhlasili, že žactvo potřebuje pravidelný a bezpečný prostor pro čtení vlastních knih, pro soustředění, pro formulování vlastních čtenářských myšlenek. Když tento prostor vznikne přímo ve výuce a opakuje se pravidelně každý týden, stane se z něj něco překvapivě mocného: třída se uklidní, žáci se učí o sobě mluvit a přemýšlet jako o čtenářích, a učitelé začínají více pozorovat než hodnotit. V dnešním díle DidLitu se podíváme na koncept dílny čtení, co přináší a jaké překážky učitelé řeší, když se ji pokoušejí zavést. Jak při dílnách pracovat s nečtenáři? Jak udržet rituál, když školní realita přetéká učivem a jinými povinnostmi? A hlavně: proč právě tato obyčejná hodina tichého čtení může zásadně změnit vztah žáků ke knize i k literatuře jako školnímu předmětu?

O tématu do podcastu DidLitu přišli hovořit Mgr. Tereza Podholová a Mgr. Tereza Nakládalová.

Zdroje:

Nakládalová, Tereza: Co přináší a obnáší pravidelná dílna čtení na 2. stupni — https://new.ctenarskekluby.cz/storage/app/media/media/UM_Co%20prinasi_pravid_DC_0922_web.pdf 

Web T. Podholové: „Nové metody a aktivity“ — Nové metody a aktivity: přehled aktivit a inspirací pro výuku https://sites.google.com/view/nove-metody-a-aktivity/nov%C3%A9-metody-a-aktivity-domovsk%C3%A1-str%C3%A1nka?fbclid=IwY2xjawOGmrhleHRuA2FlbQIxMABicmlkETFRYjJQWFB1R3BjNlhwVzRnc3J0YwZhcHBfaWQQMjIyMDM5MTc4ODIwMDg5MghjYWxsc2l0ZQEyAAEe6zyBKgknEEBSPXRGyOE2iwK3egpETZP_cBTuzAzW5d5A5OwTE77QwLqV5N8_aem_Fjaxo0VACkxFgOvJYOeT1Q

Šlapal, Miloš: Dílna čtení v praxi — https://clanky.rvp.cz/clanek/o/z/2719/DILNA-CTENI-V-PRAXI.html

Kolektiv autorů (Národní ústav pro vzdělávání / VÚP). Čtenářská gramotnost ve výuce metodická příručka: https://archiv-nuv.npi.cz/uploads/Publikace/vup/ctenarskagramotnost_final.pdf

O Miloši Hoznauerovi (1929–2025): „terapie klasikem“

„Vypěstovat zájem o knihy, které mohou své čtenáře něčím uchvátit.“ Citací z článku (Knihy, které v sobě nosím, 2005) lze shrnout čtenářský a interpretační přístup Miloše Hoznauera, češtináře, který od padesátých do devadesátých let působil na pražských středních školách s trvale osobitým přístupem a s vášní pro dobrou, klasickou a indexovou literaturu i pro slohové práce svých žáků a žákyň. O jeho didaktických metodách, postojích, přístupu k maturitě, článcích i příručkách – i významné předrevoluční činnosti – jsme při příležitosti 17. listopadu hovořili s pedagogem Alešem Hoznauerem. Rádi bychom tak ukázali, že živá inspirace k dnešní, dialogické, kreativní a textově založené výuce může vycházet i z časem prověřené praxe!

Články: 

Při vzniku podcastu byly využity zdroje výzkumné infrastruktury Česká literární bibliografie – https://clb.ucl.cas.cz/ (kód ORJ: 90243) a zdroje Moravské zemské knihovny – https://https://www.digitalniknihovna.cz/.

Jestli jsme byli zvyklí uvažovat o literatuře jako o knize a čtení, dnes už to nestačí. Texty žijí na stránce i na displeji, v audiu, ve filmu, v obraze i v digitálních hrách. Literatura se rozprostírá napříč médii a s ní i čtenářské zkušenosti žáků. Jak se tato situace odráží ve výuce? Má učitel literatury rozumět filmu, hudbě a tanci? A co se vlastně děje s vnímáním textu, když se do hry zapojí obraz, zvuk nebo digitální prostředí? Intermediální a transmediální přístupy mohou otevírat nové cesty k literatuře: propojují interpretaci s vizualitou, zvukem či technologií a posilují vztah studentů k textu. Zároveň ale kladou nároky na čas, kompetence i pečlivé vedení, aby forma nepřehlušila samotné čtení. Jak integrovat digitální nástroje tak, aby nevedly k povrchnímu přejímání obsahu? A dokážeme využít mediální zkušenosti žáků, když nejsou zdaleka tak vyrovnané, jak se o „digitálních domorodcích“ často tvrdí?

O těchto otázkách s Ondřejem a Kačkou diskutuje literární vědec Josef Šebek. V podcastu DidLit společně zkoumají, co může interdisciplinární a mediální perspektiva nabídnout literární výchově  a kde je dobré brzdit, přemýšlet a vracet se k textu samotnému.

Zdroje: 

CULLER, Jonathan D. Teorie lyriky. Studia poetica. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2020. ISBN 978-80-246-4456-1. 

ČUŘÍN, Michal. Nová média ve výuce českého jazyka a literatury. [Hradec Králové]: nakladatelství Univerzity Hradec Králové, Gaudeamus, 2023. ISBN 978-80-7435-907-1.

DEUZE, Mark. Media life / Život v médiích. Praha : Karolinum, 2016.

HAYLES, N. Katherine. My Mother Was a Computer: Digital Subjects and Literary Texts. University of Chicago Press, 2005.

HÄRTELOVÁ, Eliška D. Nezůstat vně zpěvu. O dvou způsobech čtení básní a jejich místě v didaktice poezie. Slovo a smysl, 2023, roč. 43, s. 67-78. Dostupné z: https://doi.org/10.14712/23366680.2023.2.3 

MARKOVÁ, Eva. „Příběhy mezi stránkou a obrazovkou – Možnosti transmediality v literární výchově.“ A2, č. 20/2025, 23. 9. 2025, https://advojka.cz/a2-article/2025-20-pribehy-mezi-strankou-a-obrazovkou/

The Durham Poems – https://thecodeofthings.com/poems/the-durham-poems/ 

Psí víno – https://www.psivino.cz/ 

https://art.ceskatelevize.cz/inside/ducharsky-realismus-charlese-burnse-vypravi-o-nemoznosti-promenit-sen-ve-skutecnost-euYXP

Ústní zkouška z literatury je součástí maturity už více než sto let. Za tu dobu se proměnilo téměř vše – učebnice, pojetí výuky i pohled na literaturu – ale tato zkouška přetrvává. Co však dnes vlastně ověřuje? Znalost literárních dějin, nebo schopnost přemýšlet o textech a zasazovat je do širšího kontextu? Od dob zkoušení jednotlivých období se vyvinula přes losování z dvaceti děl a centrálně daný rámec až k dnešní svobodnější podobě. Mnohé školy ale s touto volností nakládají opatrně, a tak se zkouška často vzdaluje samotnému čtení a místo vztahu k literatuře podporuje spíše memorování. Nabízí se proto otázka, zda a jak má vůbec smysl středoškoláky ze čtení zkoušet. O těchto otázkách diskutovali doktorka Andrea Králíková z FF UK, doktor Martin Formánek z Gymnázia Evolution a doktorka Blanka Činátlová z FF UK a Gymnázia Jana Keplera při živém natáčení podcastu DidLit v centru Didaktikon.