Naučte se rozpoznat dítě ohrožené domácím násilím.

O pomoci dětem ohroženým domácím násilím v Kampusu Hybernská hovořila Mgr. Kateřina Mrzenová, dětské terapeutka z neziskové organizace ACORUS.

Přednáška na téma "Dítě ohrožené domácím násilím ve škole" se uskutečnila ve čtvrtek 21. 4. 2022 v Divadelním klubu Hyb4City v Kampusu Hybernská.

Setkání bylo cíleno především na současné a budoucí pedagogy, otevřená však byla i všem zájemcům z řad veřejnosti.

Nezisková organizace ACORUS poskytuje osobám ohroženým domácím násilím komplexní odbornou pomoc směřující k překonání nepříznivé sociální situace a k začlenění do běžného života bez přítomnosti násilí.

Přednášku pořádalo Centrum pro přenos poznatků a technologií UK.

SVĚTOVÝ TÝDEN KREATIVITY VE VZDĚLÁVÁNÍ

Česká republika se letos zapojila do Světového týdne kreativity a inovací (World Creativity & Innovation Day 15. – 21. dubna),poprvé zaměřeného na vzdělávání. Prostřednictvím odborné konference, kulatých stolů, workshopů, happeningu ve veřejném prostoru či kampaní na sociálních sítích, které organizuje Platforma pro kreativní učení ve spolupráci s Pražským inovačním institutem, Společností pro kreativitu ve vzdělávání, Kreativní Prahou, Kreativním Českem a dalšími partnery, veřejnosti přiblíží principy a dopady kreativního vzdělávání. Poukáže zároveň na důležitou roli, kterou mohou mít kreativní odvětví v kontextu současné krizové situace na Ukrajině.  V ČR ponese akce název „Světový týden kreativity ve vzdělávání”.

Kreativita patří mezi klíčové dovednosti současného a budoucího světa. Pomáhá nám řešit každodenní i celospolečenské problémy. V rámci Světového týdne kreativity a inovací chceme ukázat, kde všude nám pomáhá, v situacích i profesích, kde bychom kreativitu nehledali, ale také v příbězích lidí, kteří díky tvůrčímu myšlení mění svět kolem nás.

České školství stojí nyní před další velkou výzvou. Bude muset do výuky začlenit desítky tisíc dětí, které uprchly před válkou. Léta prováděné mezinárodní výzkumy na školách nám jasně ukazují, že kreativní vzdělávání úzce souvisí i s naplňováním základních společenských cílů, které od vzdělávání očekáváme, jako např. sociální a emocionální rozvoj, občanská angažovanost, rovné příležitosti a v neposlední řadě akademické úspěchy. Právě kreativní vzdělávání je efektivním nástrojem citlivé integrace. Akcentuje spolupráci a akceptuje jinakost Pracuje s emocemi a empatií. Skrze umění přináší rozmanité vyjadřovací prostředky, proto může být nástrojem prevence posttraumatických syndromů, agrese a konfliktů.

V rámci 6 diskusních setkání v Kampusu Hybernská povede Marie Koldinská rozhovory s experty napříč obory nejen z Univerzity Karlovy na téma války na Ukrajině a jejího kontextu.

PRVNÍ DISKUSNÍ SETKÁNÍ - SONDA HISTORICKÁ

Host: Prof. PhDr. Jan RYCHLÍK, DrSc., dr. h. c. (FF UK)

Jak vidí minulost, současnost a budoucnost Ukrajiny historik? Je Ukrajina plnohodnotný stát s vlastními dějinami, nebo umělý útvar? Co tvoří její identitu – jazyk, náboženství, dějiny, politická kultura? Kam sahají počátky její existence a jak svou historii vnímají sami Ukrajinci? Jak se vyvíjely vztahy Ukrajiny k sousedním zemím, zejména k Rusku a k Polsku? Jaké je dnešní dědictví těchto vztahů? Jakou roli v historii Ukrajiny hrálo pravoslaví? Je pro ukrajinskou identitu důležitý jazyk? Nakolik se s ukrajinskou identitou ztotožňuje ruskojazyčné obyvatelstvo Ukrajiny? Čím je pro dnešní Ukrajince Záporožská Síč, Bohdan Chmelnickij, Taras Ševčenko, Stepan Bandera? V čem se liší mentalita Rusů a Ukrajinců? Je Krym ruský, nebo ukrajinský? Čím jsou dnes Ukrajinci pro nás a čím jsme my pro Ukrajince a jakou roli v tom hrají dávné i nedávné dějiny?

Doc. Mgr. Marie KOLDINSKÁ, Ph.D. je historička, scenáristka a moderátorka, přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a spolupracuje s Českou televizí, mimo jiné na pořadu Historie.cs, specializuje se na politické a vojenské dějiny a na problematiku historické paměti.

Prof. PhDr. Jan RYCHLÍK, DrSc., dr. h. c. je historik, přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, zabývá se problematikou formování novodobých národů, rozpadem mnohonárodnostních států, etnickými konflikty a moderními dějinami střední, východní a jihovýchodní Evropy.

Akci pořádá Univerzita Karlova prostřednictvím svého projektu Hyb4City, který vytvořila společně s Hlavním městem Prahou. Aktivity projektu koordinuje Centrum pro přenos poznatků a technologií UK.

Záznam diskusního večera v Hyb4City v Kampusu Hybernská na téma Rusko-ukrajinské bratrství – fakt, nebo fikce?

UKRAJINSKÉ SONDY MARIE KOLDINSKÉ

Host: Prof. PhDr. Jan RYCHLÍK, DrSc., dr. h. c. (FF UK)

Jak vidí minulost, současnost a budoucnost Ukrajiny historik? Je Ukrajina plnohodnotný stát s vlastními dějinami, nebo umělý útvar? Co tvoří její identitu – jazyk, náboženství, dějiny, politická kultura? Kam sahají počátky její existence a jak svou historii vnímají sami Ukrajinci? Jak se vyvíjely vztahy Ukrajiny k sousedním zemím, zejména k Rusku a k Polsku? Jaké je dnešní dědictví těchto vztahů? Jakou roli v historii Ukrajiny hrálo pravoslaví? Je pro ukrajinskou identitu důležitý jazyk? Nakolik se s ukrajinskou identitou ztotožňuje ruskojazyčné obyvatelstvo Ukrajiny? Čím je pro dnešní Ukrajince Záporožská Síč, Bohdan Chmelnickij, Taras Ševčenko, Stepan Bandera? V čem se liší mentalita Rusů a Ukrajinců? Je Krym ruský, nebo ukrajinský? Čím jsou dnes Ukrajinci pro nás a čím jsme my pro Ukrajince a jakou roli v tom hrají dávné i nedávné dějiny?

Prof. PhDr. Jan RYCHLÍK, DrSc., dr. h. c. je historik, přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, zabývá se problematikou formování novodobých národů, rozpadem mnohonárodnostních států, etnickými konflikty a moderními dějinami střední, východní a jihovýchodní Evropy.

Diskusní setkání je součástí série Uk

Na další ze série diskusních setkání se můžete těšit již 2. května 2022. Pozvání tentokrát přijal armádní generál v. v. Petr Pavel, se kterým Marie Koldinská probere vojenské aspekty současného konfliktu.

Petr Pavel, armádní generál v. v., náčelník Generálního štábu AČR (2012-2015), jako vůbec první zástupce zemí bývalé Varšavské smlouvy předseda Vojenského výboru NATO (2015-2018), držitel Řádu čestné legie, nejvyššího francouzského vyznamenání, a řádu Záslužné legie, nejvyššího amerického vyznamenání.

Akci pořádá Univerzita Karlova prostřednictvím svého projektu Hyb4City, který vytvořila společně s Hlavním městem Prahou. Aktivity projektu koordinuje Centrum pro přenos poznatků a technologií UK.

Ukázka z knihy Zajímavosti ze země pyramid aneb 100 nej ze starého Egypta autorů Dušana Magdolena a Jaromíra Krejčího. Čím nás tak fascinuje starobylá egyptská kultura, tolik vzdálená v čase i prostoru?

Jedním z důvodů bezesporu je dlouhé trvání egyptské říše, která existovala po tři tisíce let. Z pohledu lidského života je to skutečná věčnost - a věčností jako by staří Egypťané byli posedlí, jak to potvrzuje jejich kult mrtvých se snahou o uchování lidské schránky (mumie), tak i monumentální stavby. A právě velkolepá architektura egyptských chrámů, hrobek i proslulých pyramid a jejich bohatá výzdoba tvořená reliéfními a malovanými obrazy, protkaná sloupci a řádky zvláštního hieroglyfického písma, stále přitahují pozornost lidí z celého světa. Starověký Egypt lze považovat za jeden ze zdrojů, z nichž čerpala a čerpá naše současná civilizace (od kalendáře, přes chemii, medicínu, matematiku až po architekturu, výtvarné umění či divadlo); i proto je důležité se jeho kulturou zabývat a tento zájem nadále rozvíjet.

Dvojice autorů, mladých, ale už zkušených egyptologů, kteří se účastnili řady našich archeologických kampaní v Egyptě, přináší čtivou formou popis nejvýznamnějších staroegyptských památek a lokalit, provázený pérovými kresbami i fotografiemi. Knihu přivítají nejen zájemci o dějiny, architekturu a výtvarné umění, ale dobře poslouží i všem návštěvníkům této exotické země. Dvojice autorů, mladých, ale už zkušených egyptologů, kteří se zúčastnili řady našich archeologických kampaní, přináší čtivou formou popis nejvýznamnějších staroegyptských památek a lokalit, provázený názornými pérovými kresbami i fotografiemi. Knihu přivítají nejen zájemci o dějiny, architekturu a výtvarné umění, ale dobře poslouží i všem návštěvníkům této exotické země.

Autor Nikolaj Alexandrovič Berďajev se v knize Prameny a smysl ruského komunismu zaměřuje na duchovní, kulturní a ideové dějiny Ruska, a to především od 19. století. Hned v úvodu ukazuje, že Rusové jsou svým bytostným založením národem Východu - tomu odpovídá charakter státu, vztah mezi sociálními třídami a dlouhodobé smýšlení elit. Dále objasňuje pojmy, jako je slavjanofilství, západnictví, nihilismus, narodnictví či anarchismus, a věnuje se charakteru ruské inteligence a ruské literatury.

Autor své vhledy do ruských duchovních dějin plasticky předvádí na miniportrétech ruských osobností, jako je např. Radiščev, Gercen, Čaadajev, Chomjakov, Bělinskij, Černiševskij, Pisarev, Bakunin, Něčajev, Tkačev a Lenin. Zejména na nich si čtenář jasně a konkrétně uvědomí, jak bytostně odlišné je ruské myšlení od západní mentality a západního duchovního i sociálního světa, a zejména od jakéhokoli liberalismu. Jeho konstantní rysy jsou fanatismus a asketismus, hluboký nihilismus, revolucionářství, dogmatický kult lidu a sen o jeho domnělém osvobození. Velmi působivá a přesvědčivá je též kapitola o ruské literatuře 19. století, která je sice mesianistická, ale zároveň hluboce apokalyptická, očekávající katastrofu, výbuch, zmar (Dostojevskij, Leontěv, Fjodorov a další).

Dnešní čtenář s překvapením zjišťuje, kolik skutečně radikálních domácích předchůdců a zdrojů ruský bolševismus měl a jaký "kvas" mu po desetiletí a staletí předcházel. Podle Berďajeva bolševismus zcela organicky vyrůstá z domácích ruských pramenů a marxismus je pouze sjednocujícím teoretickým a organizačním vazivem hnutí.

Berďajevova kniha neztrácí svou aktuálnost. Při četbě jeho výkladů čtenář mimoděk srovnává s dějinami a mentalitou vlastního národa a klade si otázky, do jaké míry je současné Rusko vypočitatelnou zemí a jak se její zvláštní duchovní ustrojení projevuje anebo může projevit dnes. Lze očekávat, že se v něm skutečně mohou prosadit západní liberálně demokratické hodnoty? Jaký postoj k této zemi zaujímat a jakou vůči ní vést politiku?

V České republice roste více než sto tisíc druhů hub, na celém světě snad tři miliony. Kolik přesně? Nikdo neví. Nejsou tu přitom zdaleka jen pro houbaře. Jsou to živé chemické továrny, recyklační centra a sklady strategických surovin.

Fórum udržitelného rozvoje 2022 - Kultura vs. strategie: Válcují zvyky naše strategie?

Letošní Fórum se zaměřilo na otázku společenské rezistence vůči vládním strategiím v oblasti udržitelnosti a ptalo se, jak lze tento stav změnit.

📌 Nový formát oxfordské debaty, v níž diváci debaty posílali jednomu ze dvou týmů své hlasy.

👉 Má vláda snižovat nedůvěru a rezistenci vůči zelené tranzici důrazem na vzdělávání (osvětový přístup), nebo by měla spíše mířit na emoce?

👉 Má být klimatická politika komunikována s důrazem na fakta, nebo vytvářením nových příběhů a emocí? 

Společně s pozvanými hosty se můžete zamyslet nad tím, jaký společenskovědní výzkum vlastně potřebujeme, aby nám pomohl zvládnout zelenou tranzici.

Moderátor debaty

Dlouhodobě se zabývá tématikou ochrany životního prostředí a v centru pro otázky životního prostředí na Karlově Univerzitě vede program, který s firmami a veřejnou správou vytváří a zavádí ambicióznější ekologické inovace.

Tým emoce

Zabývá se současným vývojem liberálních demokracií a zejména pak rolí emocí v politice. Ve svém výzkumu se soustředí na oblast privátní sféry, zdraví a občanského aktivismu.

Sociální geografka zabývající se městským prostorem, alternativními kulturami, sociálními hnutími, klimatickou krizí a environmentálně udržitelnou a sociálně spravedlivou společenskou transformací.

Sociolog, působící na Fakultě sociálních věd na Univerzitě Karlově a také na VŠE na katedře manažerské psychologie a sociologie.

Tým fakta

Bioložka, zaměřující se na výzkum polárních oblastí a zabývá se mimo jiné i vlivem klimatických změn na strukturu ledovcových společenstev, ale i komunikací o změně klimatu.

dlouhodobě se zaměřuje na téma inovace a vzdělávání. Zabývá se tématem dezinformací, fenoménu tzv. hoaxů, dezinformačních webů a fake news, a jejich dopadů na společnost.

český klimatolog a meteorolog. Je vedoucím oddělení klimatické změny Českého hydrometeorologického ústavu, expertem Světové meteorologické organizace pro klimatická data a databáze a českým zástupcem ve Skupině pro pozorování Země a Mezivládním panelu pro změnu klimatu při OSN.

Pořadatelem akce bylo Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Centrem pro přenos poznatků a technologií Univerzity Karlovy a projektem Hyb4City. Akce se uskutečnila 3. 2. 2022 v objektu Kampus Hybernská v Praze.

Scénář: Viera Kučerová Herci: Richard Trsťan, Martin Matejka, Viera Kučerová Režie, hudební dramaturgie a zvuk: Josef Kačírek

Židovská komunita v období existencie vojnovej Slovenskej republiky zažila podobne ako iné európske komunity genocídu v podobe holokaustu.

Početnosť tejto komunity sa pohybovala okolo 89.000 obyvateľov (podľa sčítania v roku 1930 - to bolo približne 135.000 obyvateľov), pričom po I. Viedenskej arbitráži v novembri 1938 sa približne 40.000 Židov dostalo na územia, ktoré získalo s pomocou nacistického Nemecka a fašistického Talianska - Maďarsko.

Využívajúc oslabenie Československej republiky po Mníchovskom diktáte sa k moci na Slovensku dostala Hlinkova slovenská ľudová strana (HSĽS) a 6. 10. 1938 bola vyhlásená autonómia Slovenska.

Autonomistický režim sa následne za niekoľko týždňov premenil za aktívnej účasti predstaviteľov HSĽS v režim jednej strany, ale aj jednej predstavy o politickom, kultúrnom, ale nakoniec aj duchovnom a náboženskom vývoji v štáte.

Na pozadí všeobecne antidemokratických zásahov sa začal prejavovať aj antisemitizmus. Už v jeseni 1938 došlo k radikálnemu zásahu proti židovskej komunite - deportáciam viac ako 7 500 Židov na územie, ktoré po Viedenskej arbitráži okupovalo Maďarsko. Tieto deportácie boli bezprostrednou reakciou Jozefa Tisu a predstaviteľov HSĽS na I. Viedenskú arbitráž (2. 11. 1938), ktorou slovenská autonómna vláda utrpela svoju prvú zahraničnopolitickú porážku. Tiso a jeho spolupracovníci potrebovali v tej chvíli nájsť „obetného baránka“ zodpovedného za územné straty. Tým sa stali Židia. Deportácie boli v podstate formou kolektívneho trestu. Xenofobický pocit vedúcej politickej elity HSĽS „byť obeťou“ viedol k nenávisti a priniesol už vtedy bezohľadné a neľudské „riešenie“. Židovská komunita na Slovensku vykreslená ako „neslovenská a  protislovenská“ bola vtedy jedinou minoritou, ktorá nemala ochranu. Autonómna vláda postihla tých, na ktorých si trúfala.

Zmena politiky vo vzťahu k židovskej komunite na Slovensku je od jesene 1938 evidentná. V radoch HSĽS bol badateľný klasický predvojnový antisemitizmus, ktorý však v parlamentnej demokracii nemohol dostať charakter štátnej politiky. Prejavy antisemitizmu môžeme nájsť vo viacerých rovinách. V národnej (prípadne jazykovej) rovine chcela nacionalisticky orientovaná HSĽS vykresliť Židov ako „nenárodný“ ba „protislovenský“ element, ktorý v období Rakúsko-Uhorska pomáhal pomaďarčovať Slovákov. Túto rovinu podopieralo aj to, že Židia sa po vzniku I. ČSR nehlásili všetci k slovenskej národnosti a ako dorozumievaciu reč používali nemecký jazyk, jidiš i maďarčinu.

Významnou rovinou, ktorú HSĽS ventilovala v slovenskej politike od predvojnového obdobia bol hospodársky antisemitizmus. Židia na Slovensku predstavovali klasickú strednú vrstvu, boli aj výrazne zastúpený ako mestské obyvateľstvo. Slováci predstavovali najmä roľnícku kultúru, preto aj na dedinách mali Židia zastúpenie v živnostiach, hostincoch a pod. Židia boli z tohto pohľadu vykresľovaní ako úžerníci a vykorisťovatelia Slovákov.

Antisemitizmus môžeme nájsť aj v rovine politickej. Židia najmä z hľadiska konzervatívnej, národnej a klerikálnej HSĽS boli predstaviteľmi liberálnej, prípadne aj ľavicovej politiky.

Tři roky po osamostatnění Slovenska byl hostem silvestrovského vysílání slovenského vysílání Radio Free Europe herec Marián Labuda.