Element Podcast

ještě, že nejsme jako oni!!! 3. - Když už si říkáme, že farizeje máme prohlédnuté, čeká nás překvapení… Ukřižování Ježíše je tak těžké čtení, že si často všimneme pouze všech těch, kteří se rozprchli, vytratili se, nedostavili se... Ti, kteří byli „veřejní učedníci“ jsou pryč. Jsou nahrazeni dvěma „tajnými učedníky“ – dvěma farizei. Jaký to paradox! Uctili Krista v ten nejdivnější moment. Navenek se zdálo vše ztracené, v momentě Ježíšovy popravy a smrti. Přesto dělali vše, co mohli v dané situaci udělat. Vzdali čest Božímu Mesiáši, i když se dav již rozešel.

ještě, že nejsme jako oni!!! 2. - Většina farizeů na Ježíše pokřikuje z davu. Náš dnešní farizeus ale zvolí jiný způsob setkání s Ježíšem. Pozve ho k sobě domů na oběd. Chce si Ježíše ještě omrknout. Moc dobře znal Ježíšovu reputaci. Věděl, že Ježíš hledá vyloučené. To nebylo žádné tajemství. Najednou se přikradne žena, známá jako hříšnice. A je to tu zase! Další ostudná existence! Uvidíme, jak zareaguje! Farizeus Ježíše vnitřně testuje. Zároveň je Ježíšem iritován: „Copak neví, jaká je to hříšnice?!“ Opominul ovšem, co bylo zvykem při vzácných návštěvách. Nepomazal hlavu olejem, ani hosta nepolíbil. Opravdu jen zapomněl? Ne! Spíše se to jeví jako vědomé a jasné gesto neúcty. S Ježíšem nejednal jako se sobě rovným. Hříšnice – prostitutka, která je na šrot, na sebe vezme všechny povinnosti hostitele, které nejsou jen praktickými úkony, ale symbolizují úctu. Horlivost špatným směrem totiž vždy vytlačuje laskavost.

ještě, že nejsme jako oni!!! 1. - Během několika let své veřejné služby měl Ježíš bezpočet konverzací s různými lidmi. Některé skupiny lidí chválil, jiným lidem sloužil, dalším věci vysvětloval. Některé skupiny se s ním přely. Nejčastější spory a hádky měl s jednou konkrétní skupinou oponentů - farizeji. V této sérii uslyšíme tři příběhy o zápalu, který zahořel špatným směrem. Ježíš své učedníky varuje, aby nebyli jako tato skupina farizejů, která spoléhá na svou vlastní spravedlnost a ostatními lidmi pohrdají. Snaha se vidět v tom nejlepším světle má až příliš často svou odvrácenou temnou stranu - pohrdání. Když se srovnáme s těmi, kteří jsou na tom morálně hůře než my, hned ve svých očích vynikneme.

Týden, který změnil svět 4. - Navzdory Ježíšovým slovům mají učedníci jasnou představu ohledně Mesiáše a sledu událostí, což je vidět na tom, že jakmile se vzpamatovali ze šokujícího zmrtvýchvstání, měli za to, že to byla nějaká vsuvka a teď už opravdu dojde k tomu vojenskému obratu. Ježíš jim chce  říct úplně jinou věc. Obnova království není na pořadu dne. Na pořadu dne je oznámení, že se něco stalo, že král skutečně navštívil svůj lid a nyní má pro něj úkol. Ježíš pracuje na proměně světa od stavu, ve kterém se nacházel – pod vládou smrti, ale také korupce, chamtivosti a každé špatnosti – aby ho přivedl, pomalu nebo rychle, pod vládu své životodárné lásky. Jak to dělá? Zde šokuje: Skrze nás, své následovníky. Projekt jde kupředu právě tak, jak Ježíšovi agenti, které pověřil posláním, jdou kupředu.

Týden, který změnil svět 3. - Každý dobrý příběh má pointu, a někdy i překvapivé vyvrcholení – punchline. Ježíšův příběh kulminuje na kříži. Tam dochází k Ježíšově vyvýšení, vypořádání se s hříchem, trojský kůň ďáblovu království. To je pointou. Proto je poselství kříže tím nejdůležitějším. Vzkříšení z mrtvých je velice překvapivý „punchline“ – nikdo ho nečeká, a o to je to důležitější. To, co vypadá jako zásadní porážka a smrt nadějného snu, se stane úvodním dějem nového světa. Jedním z krásných obrazů kříže a vzkříšení je důraz na obnovenou zahradu. Ježíš totiž není advokát vytahující nás z právní propasti nazlobeného Boha, nebo bankéř nabízející půjčku z nadbytku své spravedlnosti. Ježíš je zahradník kultivující vzkříšený život každému, kdo k němu přijde.

Týden, který změnil svět 2. - V každém hlavním městě najdeme stejnou sochu: kůň, týpek na něm, meč, a na všem holubí trus. Všechny tyto sochy mají vytvořit vzpomínku na vojenskou sílu a velká vítězství. Na Boha a jeho proroky ovšem koňská síla armády dojem nedělá. Ve svém pohrdání proti chlápkům na koních jsou proroci podobni novodobým holubům. Ano, přesně těm, co kálejí na hlavy mocných králů a generálů. Palmová neděle je výzvou, prorockým odsouzením a výsměchem všem týpkům, co sedí na vítězných koních! Ze západu přijíždí na válečném koni guvernér Pilát s přehlídkou zdrcující římské válečné mašinérie, která je vždy připravena ukřižovat své odpůrce. Z východu přijíždí na směšně vypadajícím oslátku Boží Mesiáš s poselstvím míru a alternativního království, které přijímá kříž a odpouští svým nepřátelům. Do kterého průvodu se připojíme?

Týden, který změnil svět 1. - V dějinách se děly přelomové momenty na různých místech světa, přesto nemají takový globální dosah, jako jeden týden z Ježíšova života. Ježíšův život byl jedinečný a jeho odkaz dodnes ovlivňuje nejen svět, ale jednotlivě také každého, kdo s jeho příběhem přijde do styku. Téměř polovina všech evangelií popisuje týden, který změnil svět. Týden, který začíná Ježíšovým epochálním vjezdem do Jeruzaléma a končí jeho ukřižováním a zmrtvýchvstáním. Tento týden má svůj duchovní prolog. Je to událost, která přímo vede k onomu slavnému příjezdu do Jeruzaléma na Palmovou neděli. Jsou jim události, které se staly na hoře, které přezdíváme Hora proměnění, a v údolí pod touto horou.

Work / Life / Spirit 3. - Na začátku série jsme mluvili o Ježíšově pozvání k odpočinutí pro upracované a unavené. Když si necháme nasadit Ježíšovo jho, sladíme s ním rytmus a najdeme odpočinutí. Jak to ovšem vypadá? Možná pomůže příklad šabatu. Jedná se o židovský zvyk dodržování svatého dne odpočinku. Tento princip byl součástí Desatera přikázání, které obdržel Mojžíš od Boha. Přikázání o šabatu pevné, naléhavé a povinné. Důvodem je vnitřní smysl šabatu: Jedná se o posvěcování času. Pro Židy se praxe šabatu stává tou nejdůležitější. Jenomže, pro mnoho z nich se z dobrého přikázání, ze životodárného principu nestal životní styl, ale náboženská povinnost. To se projevovalo zákonickou tvrdostí v dodržování sabatu, a jedním z nejčastějších třenic s Ježíšem, ať už se to týkalo jeho uzdravování v sobotu, nebo třeba přípravou pokrmu. Ježíš se ovšem vymezuje proti šabatu z konkrétního důvodu: Tvrdí, že on sám je naplněním šabatu.

Work / Life / Spirit 2. - Jeden z důvodů, proč tolik tápeme s orientací duchaplného života, je určitý zmatek v tom, co má být vlastně v centru života. Zaměňujeme Ježíše jako osobu s křesťanstvím, Biblí nebo církví. S Ježíšem máme vztah, křesťanství je náboženství, které tomuto vztahu dává formu, a žijeme ho v komunitě církve. Komunita církve dodává rámec a rytmus duchaplnému člověku, který má vztah s Bohem, a to ovlivňuje jeho chápání Bible, ale také jeho čas. V centru našeho života může ovšem být jen Ježíš, ale ne nic jiného. Problém řady křesťanů spočívá ve snaze do středu svého života nacpat něco navíc. Mohou to být skvělé věci, jako je právě Bible, církev nebo křesťanství. Jsou důležité,  pomáhají vztahu, že mu dávají formu a rytmus – nikdy ho ale nemohou nahradit. O co horší ovšem je, když do svého středu ke Kristu vkládáme něco zcela neužitečného?

Work / Life / Spirit 1. - Většina z nás má hobby nebo koníčky. Některé činnosti přerostou do životního stylu. Mezi nimi je velký rozdíl. Hobby je něco, co děláme, když se nám chce, máme na to náladu a najdeme si čas. Životní styl je něco, co formuje naši identitu. Proto také u koníčků říkáme, že hrajeme na nástroj, hrajeme tenis nebo čteme knihy, ale u životního stylu se identifikujeme jako hudebníci, tenisté nebo čtenáři. Co je pro někoho koníčkem, může být pro druhého životním stylem. To nás přivádí k důležité otázce, pokud chceme mít aktivní křesťanskou víru: Jakou roli hraje víra ve tvém životě? Je to koníček nebo životní styl?