Element Podcast

Uzdravená duše 3. - Každý v životě na svých zádech neseme nějaké břemeno. Může jít o zranění, smutek, úzkost, jakýkoli následek hříchu, ať už našeho, nebo hříchu někoho jiného. Ježíš nám na naše těžké břemeno dává recept. Zve nás k sobě, abychom s ním spolupracovali a učili se jeho životnímu stylu a tempu. Je to recept na uzdravení naší duše.

Uzdravená duše 2. - Odpuštění hříchů zní jako jasný závěr příběhu. Bůh nám odpustí a jede se dál. Tím to ale nekončí. Odpuštění je začátkem procesu, ve kterém se člověk učí opouštět staré vzorce a vstupovat do nové reality. Pokání není jen pouhá lítost, ale je to změna smýšlení a návrat na správnou cestu. Následky hříchu často přetrvávají a proměna života může být náročná. Následování Krista není pohodlná zkratka, ale cesta, která něco stojí. Jméno Immanuel (Bůh s námi) vyjadřuje podstatu Kristova příchodu. Nejde jen o vyhlášení odpuštění, ale o Boží blízkost uprostřed naší slabosti. Odpuštění je dar a naděje. Uzdravení je cesta. A Bůh na ní zůstává s námi.

Uzdravená duše 1. - Ve světě, kde minulost určovala vinu a vina budoucnost, přichází Ježíš s něčím novým a revolučním. Jedním slovem, které proniká až do nitra, jednou pro vždy uzdravuje naši duši a otevírá dveře novému příběhu.

Radikální jaro na obzoru 3. - Ježíš posílá skupinu sedmdesáti dvou učedníků, aby šli po celém Izraeli do různých měst, oznamovali příchod Božího království a uzdravovali nemocné. Posílá je, aby napodobovali jeho vlastní službu. Všichni jsou nadšeni. Nejen z toho, že je Ježíš poslal, ale z míry autority nad temnotou, kterou zažili. Říkali: “Ježíši, podívej, když jsme řekli, že se modlíme ve tvém jménu, démoni museli taky utéct.” Ježíš jim odpovídá: “To je skvělé, že se vám démoni poddávají, je to doslova satanův pád, ale nemějte radost z této autority, radujte se z nové reality – vaše jména jsou v mém seznamu.” Vrací je na začátek, kdy je vysílal s poselstvím. Příchod Božího království totiž znamená poražení satanových lží o Bohu. Až příliš často je základní představou Boha někdo, z koho jde strach. Možná proto je souboj s tím, co ďábel zasévá tím hlavním, co Ježíšovo působení charakterizuje. Ježíš toho dne, kdy se učedníci vrátili s nadšením, viděl pád jedné velké lži o Bohu – že se ho musíme bát, že používá nemoci a útlak ke svým záměrům.

Radikální jaro na obzoru 2. - Ježíšova služba vysvobozování od démonů je prvním signálem, že jaro je skutečně na obzoru. Ovšem zde nekončí. Velmi často je vysvobozování kombinováno se službou uzdravení. Někdy uzdravuje, a objeví se tam člověk posedlý démony, jindy naopak vyžene nějakého démona, a lidé k němu přinesou své nemocné, kteří zažijí uzdravení. Znamená to, že každá nemoc je způsobena temnými silami? Určitě ne. Ale některé ano. Některé nemoci jsou přímým důsledkem života na světě, kde pořád ještě vládne smrt. Jiné jsou přímým útlakem temnoty na naše životy. V obou případech Ježíš vyhlašuje nemocem válku. V evangeliích ho vidíme plného soucitu nad utrpením, rozhorleného nad zlem, vidím tam jeho slzy, když se potkává s utrápenými lidmi. Ježíš uzdravoval proto, aby mu lidé uvěřili, že jej poslal Bůh Otec, že on je jeho Synem. Zároveň ale tyto zázraky byly skoro vždy situační, měly za cíl pomoci konkrétnímu člověku nebo lidem v nouzi. Znovu a znovu přemáhal soucit a lidem pomáhal v jejich nouzi, a tím znovu dokazoval, že mu na nich záleží.

Radikální jaro na obzoru 1. - Ježíš dává najevo, že služba vysvobozování od démonů je prvním signálem, že jaro uprostřed kruté zimy je již na obzoru. Co to znamená dnes pro nás? Máme i my dnes věřit v démony? Na ďábla? To patří spíše do pohádek, ne? Tuto námitku v naší kultuře chápu. Existence záporáků v každém opravdovém příběhu nás ovšem nepřekvapí. Je to právě tenze mezi dobrem a zlem, mezi dobrými a zlými, mezi hrdiny a záporáky, co dodává příběhu smysl. Každý dobrý příběh obsahuje příběh konfliktu. Temnotu můžeme vidět velmi aktivní i dnes. Často ji vidíme při používání lží. Očerňování vždy patřilo mezi největší ďáblovy zbraně. Místo omluvy – zaútoč na protivníky. Místo přiznání chyby – pokračuj v šíření falešného narativu. Ďábel je otec lži, říká Ježíš. Byl takový od počátku. Ďábel obviňuje, sráží, ničí tvou identitu, odděluje, rozděluje, ničí, zabíjí, krade. Možná proto apoštol Pavel píše: “Nedávejte místo ďáblu.” To není varování jen před okultismem nebo magii – to je varování před vším, co ďábel prosazuje. Pavel tato slova napsal v kontextu hněvu na druhé, lenosti a špatných řečí.

Oxygen 365 2. - Když se nad Slovem potkáme s autorem Slova, naše tvář září jeho přítomností. Modlit se Slovo upřesňuje naše myšlenky, a dává jim jasný směr v naší chaotické mysli. Duch svatý dokáže do některé z takto ujasněných myšlenek vložit svou božskou jiskru, inspirovat nás, a zapálit nás, abychom se stali skutečným světlem světa a solí země.

Oxygen 365 1. - Bůh se s námi potkává někdy dost nečekaně uprostřed dlouhé rutiny, a může zůstat nepovšimnut, pokud nevěnujeme pozornost tomu, co se odehrává okolo nás. Proto se nás někdy ptá na otázku, co vidíme. Naše reakce otevírá dveře k modlitbě, která nám umožňuje zacílit a prodloužit naší snahu do středu Boží vůle.

Radikální jaro na obzoru 2. - Ježíšova služba vysvobozování od démonů je prvním signálem, že jaro je skutečně na obzoru. Ovšem zde nekončí. Velmi často je vysvobozování kombinováno se službou uzdravení. Někdy uzdravuje, a objeví se tam člověk posedlý démony, jindy naopak vyžene nějakého démona, a lidé k němu přinesou své nemocné, kteří zažijí uzdravení. Znamená to, že každá nemoc je způsobena temnými silami? Určitě ne. Ale některé ano. Některé nemoci jsou přímým důsledkem života na světě, kde pořád ještě vládne smrt. Jiné jsou přímým útlakem temnoty na naše životy. V obou případech Ježíš vyhlašuje nemocem válku. V evangeliích ho vidíme plného soucitu nad utrpením, rozhorleného nad zlem, vidím tam jeho slzy, když se potkává s utrápenými lidmi. Ježíš uzdravoval proto, aby mu lidé uvěřili, že jej poslal Bůh Otec, že on je jeho Synem. Zároveň ale tyto zázraky byly skoro vždy situační, měly za cíl pomoci konkrétnímu člověku nebo lidem v nouzi. Znovu a znovu přemáhal soucit a lidem pomáhal v jejich nouzi, a tím znovu dokazoval, že mu na nich záleží.

Šťastný Bůh 3. - Ano, Vánoce mohou být komplikované. Ano, je v naší povaze věci ironizovat. Ale hluboko uvnitř toužíme po veselých a šťastných Vánocích. Možná nás Vánoce nebaví. Možná bychom je nejraději přeskočili. Co kdyby ovšem Vánoce naopak přeskočily nás? Co kdyby Vánoce stávkovaly? Josef Čapek, autor slavné pohádky o pejskovi a kočičce, napsal krátkou povídku s názvem: “O Vánocích, které nechtěly být.” I když se to nezdá, Vánoce potřebujeme všichni. Jsou totiž ozvěnou něčeho vzácného, mlhavou vzpomínkou na něco krásného. Toužíme po šťastných a veselých Vánocích. Potřebujeme je. Potřebují je ti, kteří Vánocům fandí. A potřebují je i ti, kteří zase tolik ne.