Element Podcast

Co tento svět opravdu potřebuje 7. - Ovoce Ducha je jako sad, kde ovoce dozraje a pukne ve správný čas. Krásně je to vidět u věrnosti, což je schopnost přilnout k někomu nebo něčemu, a dozrát. Jenže, žijeme ve světě, kde je až příliš snadné nechat se vychýlit, a stát se tak ne-věrným. Zůstat věrným znamená z velké části rozpoznat síly a živly, které nás mají tendenci vychýlit z pevného středu.

Co tento svět opravdu potřebuje 6. - Možná jste si všimli, že Bůh Kainovi řekl, že má možnost nebo schopnost ovládat zlo, které po něm dychtí. Má nad ním panovat. Kain nebyl ztracený člověk. V jeho srdci se dobro a zlo perou. Kdyby četl Alexandra Solženicyna, věděl by, že hranice, která odděluje dobro a zlo, prochází srdcem každého člověka. Zlo není mimo naši kontrolu. Příběh o Ábelově vraždě ilustruje moc zla, která nabývá na síle, když je necháme běžet na volnoběh. Jako auto řítící se z kopce na volnoběh nabírá rychlost bez omezení, tak také zlo tam, kde jsme se vzdali kontroly, napáchá nedozírné následky. Zlo plodí ještě větší zlo, a to plodí strach z ještě většího zla. Zlo ale není jedinou alternativou. Naštěstí. Možná proto apoštol Pavel povzbuzuje křesťany, aby se zaměřili na to, co je dobré ve své mysli, a následně ve svých skutcích. Povzbuzje je, aby měli odpor ke zlu, a tíhnuli k dobru. Je to naše volba. Odbrzděné auto našeho života inklinuje ke zlu, které, podobně jako u Kaina, čeká dychtivě v naších dveřích. Naším myšlením na dobré věci, přemítáním o dobru, a konáním skutků dobra vytváříme jinou kulturu – jsou to tyto malé kousky dobra poskládané dohromady, které mění svět.

Co tento svět opravdu potřebuje 5. - Ovoce není výsledkem snahy, ale spojení. Nemůžeme ho vyrobit, v důsledku napojení na kmen však roste a zraje. Laskavost není jen přesládlá vlastnost. Neznamená ani to, že je někdo milý nebo vlídný. Není to způsob mluvení, ale jednání. Laskavost znamená, že někomu půjčím svou sílu, namísto připomínání jeho slabosti. Je to reakce lásky na slabost. Na dvou příkladech si ukážeme, jak na něčí slabost reagoval Ježíš. Jeho laskavost je radikální a proměňuje životy.

Co tento svět opravdu potřebuje 4. - Když v nitru člověka roste trpělivost jako ovoce Ducha, dokáže oddalovat hněv a zároveň vlastně tak trochu trpí. Učí se nedávat průchod svým emocím hned. Učí se být pohotový k slyšení, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu. Na příkladu Mojžíše se můžeme učit, co znamená mít trpělivost ve vztazích s druhými lidmi a vidět, že dobrým řešením, je chodit se svou frustrací za Bohem. Nejen, že Bůh Mojžíšovi pomáhal řešit konkrétní situace, ale také si ho oblíbil.

Co tento svět opravdu potřebuje 3. - Náš svět potřebuje pokoj. Jenomže naše snaha o pokoj je odsouzena k nezdaru právě proto, že všichni máme svou verzi, ke které se snažíme ostatní pozvat. Nedokážeme ovšem najít průsečík pokoje. Navíc máme osobní stínovou verzi pokoje. Mít svoji verzi pokoje a Boží pokoj nejde zároveň. Pokud chceme zažívat Boží pokoj, musíme odložit naši snahu si všechno vyřešit po svém. Naše snaha o kontrolu nás nakonec dovede ke světu, který po pokoji touží, ale nedokáže jej najít.

Co tento svět opravdu potřebuje 2. - Radost je jako sklenice zavařeniny. Dnes žijeme ve společnosti, která přepisuje jeden zážitek druhým. Duch svatý nás ale učí naše setkání s Bohem, naše zkušenosti, naše radosti a vyhrané bitvy ukládat, ne přepisovat. Můžeme je pak otevřít doslova jako zavařeninu. I v našem duchovním životě můžeme jíst plody léta v období životního období zimy, jak poznamenal prorok Jeremiáš: “Sklízejte víno, letní ovoce a olej a ukládejte si to do nádob.” Naše minulé zkušenosti s Boží věrností v nás zůstávají, mají sílu rezonovat v neradostné přítomnosti. Zakonzervováním svých radostných vzpomínek si vytváříme rezervoár ovoce pro období, kdy se ovoci nedaří. Radostné milníky nám pomohou přemostit těžší současnost a dát nám naději pro budoucí radostná očekávání.

Co tento svět opravdu potřebuje 1. - Je překvapující, že apoštol Pavel mezi ctnosti ovoce Ducha nezahrnul svobodu, zvlášť když v jiném dopise píše, že kde je Pánův Duch, tam je svoboda. Průvodním jevem přítomnosti Ducha je svoboda, ale přesto svoboda není ovocem Ducha. Proč? Je to proto, že prvním a nejdůležitějším ovocem je láska. Láska je důležitější než svoboda. Láska obsahuje svobodu, ale svoboda nutně neobsahuje lásku. Když jsme plni lásky, dáváme svobodu nejen sobě, ale i svému okolí. Když prosazujeme svobodu, můžeme to dělat na úkor jejich svobody, můžeme to dělat dost nemilujícím způsobem. Svoboda může být velmi sobecká, láska ne. Pavel na svobodu přitom nezapomněl, vždyť ve stejném dopise napsal: “Byli jste povoláni ke svobodě. Tu svobodu ovšem nemějte za záminku pro svou tělesnost, ale raději si navzájem v lásce pomáhejte.” V dopise, kde popisuje svobodu jako průvodní jev přítomnosti Ducha, zároveň píše: “Kristova láska nás zavazuje.” Pravá svoboda je vždy pokřtěna Kristovou láskou, která nás zavazuje. Svoboda není a nemůže být bezbřehá.

22. narozeniny Elementu 1. - Všichni jsme lidé „kdyby“, ale opravdu záleží na tom, jaké druhé slovo ke „kdyby“ připojíme. Vše se tím změní. Zůstaneme zahořklí, smutní a zklamání při pohledu zpátky se slovy „kdyby tak“? Půjdeme s odvahou, i když se nám momentálně nevede podle představ, se slovy „i kdyby“? Nebo budeme žít s naději, jako lidé budoucnosti s opravdovou možností pozitivismu se slovy „co kdyby“?

(Dis)komfort. 2. - Žijeme v době, kdy pohodlí vnímáme jako samozřejmost a vrchol kvality života. A tento postoj se přenáší i do našeho duchovního života a nese riziko zpohodlnění. Jenže Ježíš nás nezve k pohodlí, ale k nesení kříže – každý den a za každých okolností. Následování není jen poetická fráze, ale radikální výzva vykročit mimo komfortní zónu. Znamená to říct “ano” i tehdy, když to bolí, a být připraveni jít kamkoli, kdykoli a dát cokoli. Pohodlí nás naplní jen z krátkodobého hlediska, je ale něco, co přináší opravdovou dlouhodobou plnost?

(Dis)komfort. 1. - V naší společnosti víru většinou neohrožuje pronásledování nebo hlad, ale tichý, nenápadný nepřítel – pohodlí. Může se tak stát naším měřítkem pro Boha - Bůh je dobrý, když se mám dobře. Příběh Nikodéma ukazuje, jak těžké je udělat krok z bezpečné tmy na denní světlo a z fanouška se tak stát následovníkem.