Element Podcast

Jak si zruinovat život 2. - Král David je charismatická osobnost, která přitahuje další lidi. Shromáždí si okolo sebe skupinu vojáků, zcela oddaných a věrných, ochotných udělat cokoliv. Jsou to lidé, kteří sami byli v nesnázích, zadlužení a zatrpklí. S touto skupinou bude neustále na útěku před nepřáteli. Začne být pomstychtivý. Někdy ho někdo zastaví, jindy ne. Role přátel ohromně vzroste. Jenže, dovolí přátelům říkat pravdu? Možná, že kdyby David kolem sebe nebudoval jen armádu, ale také opravdové přátele, někdo by se mu odvážil říct, že dělá chyby. David přátelé spíše ztrácí. Životní přítel je mrtev, stejně jako mentor. Rodina je komplikovaná. Nedostatek přátel jej dovede k selhání v temném příběhu o zradě, znásilnění a vraždě.

Jak si zruinovat život 1. - Nemá cenu si nalhávat falešným pozitivismem. Život opravdu je někdy těžký, naše postoje a chyby nás někdy doženou, nevíme vždy, jak se z toho vyhrabat ven. John Maxwell řekl, že ještě hloupější než ten, kdo se nepoučí ze svých chyb, je ten, kdo se nepoučí z chyb někoho jiného. Možná právě proto nám bibličtí autoři popisují své postavy věrně, včetně chyb a hloupých postojů nebo rozhodnutí. Naší první studií je král Saul, kterého dohnala touha zavděčit se všem. Je to chování, kdy člověk usiluje o to, aby ho všichni měli rádi, souhlasili s ním a akceptovali ho, často na úkor vlastních potřeb, názorů nebo hranic. Bojíme se odmítnutí, neumíme říkat ne, máme nízké sebevědomí. Když se to zlomí, pak začneme být zahořklí, závidíme druhým, vymlouváme se a hledáme chyby u jiných, cítíme se vyčerpaní. To všechno u Saula nakonec vidíme.

Letnice 1. - Na den Letnic si každoročně připomínáme události, které popisují seslání Ducha svatého a vznik církve. Pojďme se zaposlouchat do vyprávění evangelisty Lukáše, který je obratný vypravěč a ví, že Ježíšův příběh nekončí Ježíšem samotným. Pokračuje totiž v životech těch, kteří v něj věří. Příběh Letnic pokračuje. Neskončil. Letnice mohou být i naší zkušeností.

Marie | Dívka. Matka. Následovnice. Symbol. 4. - Poslední biblická zmínka o Marii je, že skutečně je modlitebnice. Ovšem, jednou z mnoha. Oroduje tedy za nás Marie? Možná ano, stejně jako zástup svědků popsaných v listu Židům. Možná nám spolu s nimi jen fandí v běhu naší víry. Vždy bude tvrdit: “Udělejte všechno, co vám řekne.” Protože opravdová Marie byla dívka, která se stala matkou; matkou, která začala následovat, poslouchat a uctívat svého syna; a učednicí, která byla pevně zakotvena v církvi, byla plná Ducha svatého stejně jako máme být plni Ducha i my. Byl to příběh dívky, která se díky své víře stala nesmrtelnou. Ne ikonicky, bezkrevně, strnule, ale jako živá a věrná žena, která duchaplně zpívá novou píseň chvály svému Synu v komunitě církve.

Marie | Dívka. Matka. Následovnice. Symbol. 3. - Marie zjistila, že Ježíšovou prioritou je vůle jeho nebeského Otce. Ježíš se od ní oddělil, když mu bylo dvanáct a zůstal v chrámě, aby staral o dílo svého Otce. Na svatbě v Káni se od ní oddělil tím, že ji dal na vědomí, že jen on sám jako jednorozený Syn svého Otce zná jeho vůli. Později se od ní oddělil tím, že ji oznámil, že členové jeho nové rodiny jsou ti, kteří konají vůli jeho Otce. Tyto tři momenty oddělení ji musely připomenout Simeonovo varování o meči pronikajícímu do její duše. Marie se učí, že v nové Ježíšově rodině nestačí být jeho biologickou matkou, je nutné být učednicí, následovnicí definovanou vírou, úctou a poslušností Božímu Synu.

Marie | Dívka. Matka. Následovnice. Symbol. 2. - V chrámu Ježíš neseděl jako naslouchající student, zaujal pozici učitele – vůdcové a teologové mu naslouchají, i když je mu jen dvanáct let. Marie se musela začít ptát sama sebe, kým její syn doopravdy je. Dává najevo, že jeho poslání a vztah s Bohem je důležitější než vztah ke své matce. Je toto ten meč, o kterém před dvanácti lety prorokoval Simeon? Ztracený a nalezený Ježíš… Od této chvíle jej Marie začíná ztrácet už napořád – přestože se s ní nyní vrátí domů a je svým rodičům poslušný. Něco se natrvalo změnilo. V chrámu uslyšela proroctví o meči ve svém srdci, a v chrámu také zažila jeho první ovoce. Pro Marii to není snadné. Začíne pro ni cesta od matky k následovnici.

Marie | Dívka. Matka. Následovnice. Symbol. 1. - Jako křesťané máme k Ježíšově matce Marii poměrně rozporuplný vztah. Na jedné straně máme členy klasických církví, především katolických, které o Marii mluví poměrně hodně, projevují ji úctu, a dokonce se k ní modlí. Na druhé straně máme členy protestantských církví, kteří nevědí, co si s katolickou úctou k Marii počít, takže se ji vyhýbají, snad s výjimkou Vánoc. Přitom je příběh Marie úžasný a silný. Začíná andělskou návštěvou mladé a obyčejné dívky v Nazaretu a jejím odvážným přijetím speciálního Božího povolání. Je to její poslušnost, co otvírá dveře Bohu. Bůh tvoří něco nového, váže se ale na svobodné ANO člověka Marie.

Studny 2. - Odpustit sám sobě, zbavit se pocitu viny a studu, je někdy těžší než odpustit druhým. Samařská žena ke studni přinesla celý náklad věcí, které ji tížily, ale po setkání s Ježíšem jako by pro ni přestaly být důležité. Nechala je u studny a odešla s tím, že z jejího nitra proudily řeky živé vody. Setkání s Ježíšem proměňuje.

Studny 1. - Studny jsou v Bibli důležitým místem, u kterého se odehrává mnoho důležitých věcí. Zdá se, že se obraz studny napříč Biblí nápadně vztahuje k tématu odpuštění. Od temné, vyprahlé jámy, přes studnu plnou bahna, zasypanou prachem, až po zdroj živé vody. Je to však proces, který vyžaduje tvrdou práci. Vykopat studnu, kterou před námi někdo zasypal není jen tak. Příkladem nám může být postoj starozákonního Izáka, který zakopává válečnou sekeru a místo boje hloubí studny.

Mimořádný 2. - V Ježíšově vzkříšení viděli první Ježíšovi následovníci velkou naléhavost, protože se svět změnil. Apoštol Pavel to později řekne slovy “Ale nyní v Kristu Ježíši vy, kteří jste byli kdysi daleko, stali jste se blízkými v krvi Kristově.” Vy, kteří byli odmítnuti, jste nyní pozvání ke stolu, protože náš Pán žije. Jeho pozvání je naléhavé, protože světu se vrátil jeho pravý král. To dělá evangelium mimořádným. Naléhavost pozvání je zvýrazněna během. Polovina všech referencí o běhu v Novém Zákoně se týká vzkříšení. Nejdřív tady máme běh od hrobu. Pak máme běh k hrobu. A nakonec běh se zprávou o vzkříšeném Pánu. I my jsme pozváni k běhu. Běžíme, protože se radujeme. Běžíme, protože svět je už jiný. Běžíme, protože máme nový život.