Rudolf Kubín se narodil v Ostravě, kde byl jeho otec kavárenským hudebníkem a kontrabasistou orchestru ostravské německé opery, která se orientovala především na klasickou i novější operetu, a tak Kubín už v mládí poznal rozdílná hudební prostředí včetně hornického folklóru. Jeho prvními učiteli byli všestranný hudebník Karel Patočka a violoncellista divadelního orchestru Josef Pozdina, u něhož se učil se hře na violoncello. Za nedlouho už sám usedl i u violoncellového partu v amatérském Orchestrálního sdružení ve Vítkovicích. V roce 1924 vstoupil Kubín na Pražskou konzervatoř, kde studoval hru na violoncello u Julia Junka a skladbu u Aloise Háby. Rudolf Kubín je po Leoši Janáčkovi patrně nejvýraznější skladatelskou osobností 20. století pocházející ze severomoravského regionu a s výjimkou jedenáctiletého pobytu v Praze a Brně tu také tvořil celý svůj život. 

Další Hudba podle kalendáře připomene jednoho z nejvýznamnějších českých skladatelů a největších mistrů orchestrální kompozice Josefa Suka. Narodil se 4. ledna 1874 a zemřel 29. května 1935. Od jeho narození je to tedy letos rovných 150 let.
To, že Josef Suk byl žákem a zetěm Antonína Dvořáka, je dostatečně známo. Byl také jedním z dovršitelů českého hudebního romantismu a vedle Vítězslava Nováka, Leoše Janáčka spolutvůrcem české hudební moderny počátku 20. stol. V raných Sukových dílech je zřetelný Dvořákův vliv, později ovšem postupně dospěl k náročnému progresivnímu stylu. K jeho nejvýznamnějším dílům patří hudba k Zeyerově pohádce Radúz a Mahulena a čtyři symfonická díla velké duchovní hloubky, která složil po předčasné smrti své ženy.

Poslední Hudba podle kalendáře roku 2023 bude patřit mnohaleté tradici Novoročních koncertů Vídeňských filharmoniků. Ten první se uskutečnil v roce 1939, ovšem v tom roce se ještě neodehrál na Nový rok, ale 31. prosince a výtěžek z něj byl věnován nacistické dobročinné organizaci Winterhilfswerk. Na Novoročních koncertech Vídeňských filharmoniků nesmí chybět valčík Na krásném modrém Dunaji či Radeckého marš.

Další díl pořadu Hudba podle kalendáře připomene českého hudebního skladatele, který vedle Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka doplňuje trojici českých skladatelů 2. poloviny 19. století, kteří svým významem přesahují rámec české kultury, a tím je Zdeněk Fibich. Fibich byl bytostný romantik, mistr hudební miniatury i monumentální velké fresky, v jeho tvorbě se odráží mimořádná sourodost dramatického a hudebního talentu. Narodil se 21. prosince 1850, zemřel 15. října 1900.

Nekonvenční, vzpurný, impulzivní a vysoce citlivý. Takový byl skladatel Hector Berlioz. Přesně vyhovoval pojetí romantického umělce 19. století a jeho hudba přesně odrážela jeho temperament. Z jeho děl patří k nejproslulejším jeho Fantastická symfonie a Rekviem, tedy Velká mše za mrtvé.

 Jeho neznámějším dílem je opera Sedlák kavalír. Kromě oper komponoval vokální, instrumentální a duchovní hudbu a byl jedním z prvních profesionálních italských skladatelů, kteří napsali hudbu k filmu.

V září roku 1977 se uzavřel život výjimečné operní pěvkyně, kterou život od malička tvrdě zkoušel, přesto později byla jednou z nejznámějších a nejvlivnějších operních pěvkyň 20. století. Výjimečný hlas božské Maria Callas utichl před 46 lety a proslulá pěvkyně zemřela v pouhých 53 letech.
Maria Callas se narodila 2. prosince 1923 v New Yorku jako občanka Spojených států amerických do rodiny řeckých přistěhovalců; v roce 1966 se však amerického občanství vzdala a přijala občanství Řecka, země původu svých rodičů. Její otec se jmenoval George Kalogeropoulos a matka Elmina Evangelia rozená Demes, původně Dimitriadou. Do rodného listu pozdější pěvkyně bylo zaneseno jméno Sophie Cecilia Kalos, pokřtěna byla jako Maria Anna Sofia Cecilia Kalogeropoulou, a toto její řecké příjmení její otec posléze zkrátil na Kalos a následně na Callas, aby byla jeho výslovnost v americkém prostředí snazší.

Další hudba podle kalendáře připomene polského skladatele klasické i operní hudby, jednoho z nejvýraznějších představitelů hudební avantgardy druhé poloviny 20. století Krzysztofa Pendereckeho. Narodil se 23. listopadu 1933, takže by se byl dožil 90 let.
Krzysztof Eugeniusz Penderecki se narodil v Debici v Podkarpatském vojvodství. Jeho otec, Tadeusz Penderecki, byl právník a v době Krzysztofova narození byl ředitelem místní banky. Předci Pendereckého se do Dębice přestěhovali v polovině 19. století z Vratislavi. Babička byla arménského původu a pocházela z perského Isfahánu.

Další Hudba podle kalendáře připomene slavnostní otevření budovy Národního divadla v Praze 18. listopadu 1883. Otevřela ji představením pro tuto příležitost zkomponované slavnostní opery Libuše Bedřicha Smetany. Tomuto momentu ovšem předcházelo zhruba osmdesát let úsilí českých vlastenců, řada dílčích vítězství i proher, tahanic a sporů, okamžiků nadšení i zklamání. O privilegium pořádat české divadlo požádali čeští herci císaře Josefa II. už v roce 1786. České divadlo se sice v té době v Praze již hrálo, první česká představení probíhala od roku 1785 v Nosticově, dnešním Stavovském divadle, ovšem jen občas a nepravidelně.

Další Hudba podle kalendáře připomene jednoho z největších hudebních skladatelů všech dob, ruského romantika Petra Iljiče Čajkovského. Ten zemřel 6. listopadu 1893, tedy před rovnými 150ti lety. Už za svého života se Petr Iljič Čajkovskij stal v hudebních kruzích respektovanou osobností. Je jedním z hlavních tvůrců hudebního romantismu. Mezi jeho nejznámější díla patří tři poslední symfonie, Klavírní koncert b moll, Houslový koncert D dur, balety Labutí jezero, Šípková Růženka a Louskáček, či opery Evžen Oněgin a Piková dáma.