Další Hudba podle kalendáře připomene výtečnou českou operní pěvkyni a také filmovou herečku Jarmilu Novotnou. Zemřela 9. února 1994, před rovnými 30 lety.
Význačná česká sopranistka a filmová herečka Jarmila Novotná se narodila 23. září 1907 v Praze a svou kariéru zahájila v roce 1925 jako elévka Národního divadla. Vystupovala ovšem i v kabaretech, hrála a zpívala v operetách a účinkovala v českých i zahraničních filmech. Je označována za nejslavnější žačku Emy Destinnové, i když ji slavná operní diva vyučovala jen pár měsíců.
Novotná na sebe upozornila rolí Mařenky ve Smetanově Prodané nevěstě, kterou v Národním divadle ztvárnila v pouhých osmnácti letech. Díky svému hereckému talentu si zahrála v mnoha činoherních evropských i jednom americkém filmu. V českých snímcích se objevila jen dvakrát – v němém snímku Vyznavači slunce a ve zvukovém melodramatu Skřivánčí píseň, kde předvedla i svůj pěvecký talent.

Giovanni Pierluigi da Palestrina se narodil v obci Palestrina nedaleko Říma, která byla v té době součástí Papežského státu, a to kolem roku 1525. Jeho rodiče byli poměrně zámožní, vlastnili dům, vinice a pole. Někteří hudební historikové tvrdí, že Giovanni dost možná vyrůstal u své babičky Jacobelly v Římě, a existuje i teorie, že se právě tam i narodil. Další verze říká, že Giovanni Pierluigi da Palestrina Řím poprvé navštívil až v roce 1537, kdy tam byl poslán otcem po smrti matky a kde se stal sboristou v bazilice Panny Marie Sněžné, Santa Maria Maggiore.

François-Joseph Gossec byl synem rolníka, ale hudební talent projevoval už od útlého dětství. Stal se tedy sboristou v katedrále Notre-Dame v Antverpách. V roce 1751 přišel do Paříže a stal se tam žákem skladatele Jeana-Philippa Rameaua. Svého učitele pak vystřídal v řízení orchestru, který financoval generál Alexandre Jean Joseph Le Riche de La Pouplinière, bohatý amatérský hudebník a milovník a mecenáš hudby. 
François-Joseph Gossec si umínil oživit ve Francii instrumentální hudbu. První jeho symfonie byla provedena v roce 1754 a o dva roky později publikoval jako svůj třetí opus šestici dalších symfonií. V roce 1759, tedy v pouhých 25 letech se rozhodl složit monumentální dílo: Messe des morts – tedy Requiem. V květnu roku 1760 byla tato 90 minut trvající smuteční mše poprvé provedena v klášteře jakobínů v Rue Saint-Jacques v Paříži a učinila Gosseca doslova přes noc slavným.

Robert Hausmann projevil mimořádný talent už v dětství. Studoval na gymnáziu v Braunschweigu, kde ho začal učit na violoncello Theodor Müller. V roce 1869 se stal jedním z prvních žáků Univerzity umění v Berlíně, kde studoval u Müllerova synovce Wilhelma Müllera a pod dohledem proslulého houslisty Josepha Joachima. Ten jej uvedl ke slavnému violoncellistovi té doby Carlu Alfredu Piattimu, u kterého pak pokračoval ve studiu v Londýně a na jeho statku Cadenabbia u jezera Como v Itálii. V letech 1872–1876 byl Robert Hausmann členem kvarteta hraběte Hochberga ve Slezsku. Poté byl jmenován profesorem hry na violoncello na berlínské vysoké škole. Od roku 1878 až do Joachimovy smrti byl také členem Joachimova kvarteta, v němž byl druhým houslistou český hráč Karel Halíř a violistou Emanuel Wirth.

Rudolf Kubín se narodil v Ostravě, kde byl jeho otec kavárenským hudebníkem a kontrabasistou orchestru ostravské německé opery, která se orientovala především na klasickou i novější operetu, a tak Kubín už v mládí poznal rozdílná hudební prostředí včetně hornického folklóru. Jeho prvními učiteli byli všestranný hudebník Karel Patočka a violoncellista divadelního orchestru Josef Pozdina, u něhož se učil se hře na violoncello. Za nedlouho už sám usedl i u violoncellového partu v amatérském Orchestrálního sdružení ve Vítkovicích. V roce 1924 vstoupil Kubín na Pražskou konzervatoř, kde studoval hru na violoncello u Julia Junka a skladbu u Aloise Háby. Rudolf Kubín je po Leoši Janáčkovi patrně nejvýraznější skladatelskou osobností 20. století pocházející ze severomoravského regionu a s výjimkou jedenáctiletého pobytu v Praze a Brně tu také tvořil celý svůj život. 

Další Hudba podle kalendáře připomene jednoho z nejvýznamnějších českých skladatelů a největších mistrů orchestrální kompozice Josefa Suka. Narodil se 4. ledna 1874 a zemřel 29. května 1935. Od jeho narození je to tedy letos rovných 150 let.
To, že Josef Suk byl žákem a zetěm Antonína Dvořáka, je dostatečně známo. Byl také jedním z dovršitelů českého hudebního romantismu a vedle Vítězslava Nováka, Leoše Janáčka spolutvůrcem české hudební moderny počátku 20. stol. V raných Sukových dílech je zřetelný Dvořákův vliv, později ovšem postupně dospěl k náročnému progresivnímu stylu. K jeho nejvýznamnějším dílům patří hudba k Zeyerově pohádce Radúz a Mahulena a čtyři symfonická díla velké duchovní hloubky, která složil po předčasné smrti své ženy.

Poslední Hudba podle kalendáře roku 2023 bude patřit mnohaleté tradici Novoročních koncertů Vídeňských filharmoniků. Ten první se uskutečnil v roce 1939, ovšem v tom roce se ještě neodehrál na Nový rok, ale 31. prosince a výtěžek z něj byl věnován nacistické dobročinné organizaci Winterhilfswerk. Na Novoročních koncertech Vídeňských filharmoniků nesmí chybět valčík Na krásném modrém Dunaji či Radeckého marš.

Další díl pořadu Hudba podle kalendáře připomene českého hudebního skladatele, který vedle Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka doplňuje trojici českých skladatelů 2. poloviny 19. století, kteří svým významem přesahují rámec české kultury, a tím je Zdeněk Fibich. Fibich byl bytostný romantik, mistr hudební miniatury i monumentální velké fresky, v jeho tvorbě se odráží mimořádná sourodost dramatického a hudebního talentu. Narodil se 21. prosince 1850, zemřel 15. října 1900.

Nekonvenční, vzpurný, impulzivní a vysoce citlivý. Takový byl skladatel Hector Berlioz. Přesně vyhovoval pojetí romantického umělce 19. století a jeho hudba přesně odrážela jeho temperament. Z jeho děl patří k nejproslulejším jeho Fantastická symfonie a Rekviem, tedy Velká mše za mrtvé.

 Jeho neznámějším dílem je opera Sedlák kavalír. Kromě oper komponoval vokální, instrumentální a duchovní hudbu a byl jedním z prvních profesionálních italských skladatelů, kteří napsali hudbu k filmu.