Další hudba podle kalendáře připomene finského hudebního skladatele Jeana Sibelia, který zemřel 20. září 1957. Narodil se 8. prosince 1865 jako vesnického lékaře a pokřtěn byl jako Johan Julius Christian. Teprve později přijal francouzsky znějící jméno Jean.
Žádné z těchto jmen není finské a jeho rodina ve skutečnosti hovořila švédsky; plynně finsky se Sibelius naučil mluvit až v dospělosti. Vychováván byl svou matkou a babičkou, protože otec zemřel, když byly Jeanovi pouhé dva roky. V devíti letech se naučil hrát na klavír, o pět let později se pustil i do studia hry na housle. O svou první kompozici se pokusil v deseti letech skladbičkou s názvem Vodní kapky. Komponoval rovněž tria, která interpretoval se svou sestrou klavíristkou a bratrem, violoncellistou.

Další hudba podle kalendáře je věnována německé klavíristce, hudební skladatelce a pedagožce Claře Schumann, ženě, která stále zůstává ve stínu svého manžela – Roberta Schumanna, a to přesto, že ve své době byla skvělou klavírní virtuózkou a i její vlastní skladatelský odkaz stojí za stálé připomínání.
Clara Josephine Wieck se narodila 13. září 1819 v Lipsku do rodiny klavírního pedagoga a hudebního kritika Friedricha Wiecka a jeho ženy Marianne Wieck roz. Tromlitz, znémé pěvkyně, která zpívala sóla na pravidelných koncertech v lipském koncertním sále Gewandhaus. Manželství Clařiných rodičů nebylo nijak šťastné, zejména kvůli otcově panovačné povaze. Po milostné aféře mezi Klářinou matkou a otcovým přítelem Adolphem Bargielem se pak manželé Wieckovi rozvedli, Marianne se za Bargiela provdala a Clara zůstala s otcem.

Klavírní skladby pro dvě a čtyři ruce Antona Diabelliho dodnes představují pedagogicky hodnotný studijní materiál pro hudební výuku.
Jeho otec Mikoláš, narozený v Aurolzmünsteru, je v Diabelliho křestním listě uváděn jako „místní hudebník“, matka Regina, rozená Moserová, pocházela z hudební rodiny v Uttendorfu. Asi tedy neudiví, že malý Anton podědil hudební nadání, které jako první začal rozvíjet jeho otec, který mu dával lekce ve zpěvu, hře na klavír a varhany. V sedmi letech byl přijat do kláštera Michaelbeuern, kde získal základní hudební vzdělání, které později rozšiřoval na benediktýnském gymnáziu v Salcburku. V roce 1796 nastoupil na Wilhelmovo gymnasium v Mnichově, latinské škole, protože se podle přání rodičů měl stát knězem. Aby mohl dokončit svá teologická studia, nastoupil v roce 1800do cisterciáckého kláštera Rairenhaslach. Přesto ovšem pokračoval v komponování a přátelil se s Michaelem Haydnem, který Dibelliho nadání rozpoznal a v komponování jej podporoval.

Anton Bruckner se narodil 4. září 1824 v obci Ansfelden, která je dnes předměstím Lince. Jeho dědeček byl roku 1776 jmenován učitelem v Ansfeldenu a tuto funkci zdědil v roce 1823 i Brucknerův otec Anton Bruckner starší. Učitelské povolání bylo sice špatně placené, ale na zemědělském venkově vysoce respektované. Samozřejmou součástí školního života byla i hudba, a tak malý Anton začal hrát na varhany už jako dítě, a jeho prvním učitelem byl jeho otec. Malý Anton byl velmi nadaný a brzy sám začal svému otci pomáhat při výuce spolužáků. V roce 1833 poslal otec Antona do školy v Hörschingu. Ještě před skončením školní docházky, byl už Bruckner znamenitým varhaníkem a kolem roku 1835 také zkomponoval svou první známou skladbu Pange lingua, jednu ze skladeb, které na sklonku svého života revidoval. Protože v té době Brucknerův otec vážně onemocněl, vrátil se Anton do Ansfeldenu, aby mu pomáhal. Po otcově smrti v roce 1837, byl třináctiletý Anton poslán do augustiniánského kláštera v Sankt Florianu, kde sloužil jako sborista. Výuka sboristů zahrnovala také hru na housle a na varhany, a mladý Anton zde často hrával při bohoslužbách. Později dostaly tyto varhany označení Brucknerovy varhany.

Další hudba podle kalendáře připomene amerického dirigenta, hudebního skladatele, pedagoga, hudebního popularizátora a televizní hvězdu Leonarda Bernsteina, charismatického muže, od jehož narození 28. srpna 1918 si letos připomínáme rovných už 105 let.
Leonard Bernstein se narodil jako Louis Bernstein v roce 1918 v Lawrence ve státě Massachusetts na severovýchodě Spojených států do ukrajinsko-židovské rodiny původem z města Rovno. Už jako malý chlapec se začal učit kře na klavír, později studoval hudební obory na Havardově univerzitě a hru na klavír, dirigování a orchestraci na Curtisově institutu ve Filadelfii. V roce 1940 se stal asistentem dirigenta Sergeje Kusevického. 14. listopadu 1943 zaskočil za nemocného Bruna Waltera u Newyorské filharmonie, kde působil od září toho roku jako asistent, a tento záskok odstartoval jeho profesionální kariéru. V letech 1945-1947 byl hudebním ředitelem Newyorského Symfonického orchestru, v roce 1951 se po Kusevického smrti stal na mnoho let vedoucím třídy dirigování v Tanglewoodu.

Jan Křtitel Vaňhal se narodil 12. května 1739 v Nechanicích v rodině koláře Jana Vaňhala a hudební nadání projevoval už od útlého dětství. První hudební vzdělání mu poskytl vesnický učitel a varhaník Kozák v Maršově a poté se vzdělával pod vedením nechanického učitele Antonína Erbana ve hře na housle, klavír, varhany a ve zpěvu.
V 18 letech nastoupil Vaňhal jako varhaník do zámeckého kostela v Opočně a později se stal varhaníkem a ředitelem kůru v Hněčevsi. V roce 1760 se o něm a jeho hudebnických schopnostech doslechla majitelka panství Nechanice hraběnka Schafgotschová a pozvala jej do Vídně, kde mu umožnila studium u předních hudebních pedagogů té doby – například Kompozici jej učil Carl Ditters von Dittersdos. Vaňhal se pak během pěti let stal jedním ze známých hudebníků Vídně, získal si oblibu ve šlechtických kruzích a dokonce se mu podařilo vykoupit se z poddanství.

Světově proslulý a osobitý a originální skladatel Leoš Janáček se narodil 3. července 1854 v Hukvaldech na severovýchodní Moravě jako devátý ze třinácti sourozenců. V jedenácti letech jej otec poslal studovat hudbu do brněnské klášterní fundace. V Brně absolvoval také reálku a učitelský ústav a poté odešel do Prahy na varhanickou školu. Po návratu do Brna se zapojil do místního společenského a kulturního života. Učil na místním učitelském ústavu, byl varhaníkem na kůru starobrněnského klášterního kostela, působil jako sbormistr a dirigent.
K Janáčkovým nejznámějším dílům patří opery Její pastorkyňa, Příhody lišky Bastroušky, Káťa Kabanová, Věc Makropulos a Z mrtvého domu a podle statistiky portálu Operabase se Janáček řadí mezi 20 nejhranějších operních skladatelů vůbec. Světově proslulé jsou i jeho orchestrální skladby, především Sinfonietta, Glagolská mše nebo orchestrální rapsodie Taras Bulba.

V dalším pořadu se zaměříme italského skladatele Benedetta Marcella. Tento hudební skladatel, ale též právník a politik se narodil podobně jako jeho slavnější krajan Antonio Vivaldi v Benátkách, a to o osm let později než Vivaldi, konkrétně 31. července roku 1686 (i když některé prameny uvádějí, že se tak stalo až v srpnu).
Benedetto Marcello pocházel ze šlechtické rodiny, a proto je v dobových dokumentech často nazýván Patrizio Veneto. Jeho otec si přál, aby se stal právníkem, a tak Benedetto studoval práva, ale souběžně s tím i hudbu, a to u Antonia Littoho a Francesca Gaspariniho. Celý život pak svůj čas dělil mezi práva, politiku a hudbu.

Další Hudba podle kalendáře připomene italského hudebního skladatele období baroka, houslového virtuóza a kněze Antonia Vivaldiho.
Vivaldi se narodil 4. března 1678 v Benátkách a okamžitě po narození byl porodní bábou i pokřtěn. Důvodem bylo bezprostřední ohrožení života, ale dnes už není zřejmé, zda to bylo s ohledem na špatný zdravotní stav novorozence, nebo kvůli zemětřesení, které ten den Benátky postihlo. Zemřel 28. července 1741 ve Vídni. Jeho nejznámějším dílem je – jak známo - soubor čtyř houslových koncertů nazvaný Čtvero ročních dob, který patří k nejznámějším a nejhranějším skladbám té doby.
Hudba Antonia Vivaldiho byla už za jeho života nesmírně populární i v Čechách. Mezi lety 1726-1736 přivedl do Prahy benátský zpěvák a impresário Antonio Denzio šest Vivaldiho operních představení, z toho dvě premiéry byly zkomponovány přímo pro Prahu. Jednalo se o operu Argippo, která byla v Praze uvedena na podzim 1730, a o pasticcio, což je forma opery, v níž autor kombinuje nové árie s některými svými staršími skladbami či skladbami jiných skladatelů, s názvem Alvilda regina dei Goti. Ta byla v Praze nastudována a provedena na jaře 1731, kdy představení zřejmě řídil sám autor. Všechny Vivaldiho opery byly tehdy provedeny ve šlechtickém divadle hraběte Františka Antonína Šporka v jeho paláci v Praze Na Poříčí

Další Hudba podle kalendáře připomene českého hudebního skladatele, pedagoga a klavíristu Vítězslava Nováka. Ten zemřel 18. července 1949.
Novák se narodil 5. prosince 1870 v Kamenici nad Lipou a byl pokřtěn jako Viktor Augustin Rudolf Novák. Pocházel z hudebně založené rodiny, jeho maminka Marie, rozená Pollenská, hrávala na klavír, otec Jakub Novák byl lékař a zpíval v pěveckém sboru. Dětství Novák prožíval v Počátkách, kde se učil hrát na klavír a housle a už během studií na gymnáziu v Jindřichově Hradci začal veřejně vystupovat jako klavírista. Díky učiteli klavíru Vilému Pojmanovi začal už tehdy skládat první drobné skladby.
Po maturitě na gymnáziu se s rodinou přestěhoval do Prahy. Na přání matky se zapsal na právnickou fakultu Univerzity Karlovy, odkud odešel po dvou semestrech a přešel na filozofii. Školu absolvoval v roce 1893 bez závěrečné doktorské zkoušky. Současně studoval kompozici a hru na klavír na Pražské konzervatoři, kde od roku 1891 učil Antonín Dvořák. A Novák se stal spolu s Josefem Sukem jedním z jeho nejoblíbenějších žáků. Konzervatoř absolvoval svou Sonátou v červenci 1892.