Edvard Hagerup Grieg se narodil 15. června 1843, tedy před rovnými 180 lety. Je považován za největšího norského skladatele vůbec. Jeho hudba vychází z národních tradic Norska a především čerpá z norské lidové hudby. Grieg se proslavil zejména jako autor drobných lyrických skladeb a písní pro klavír a housle, sonát a orchestrálních suit.

Další kalendárium na Classic Praha bude věnováno hudebnímu odkazu velkého německého romantika – hudebního skladatele a také hudebního kritika Roberta Schumanna. Narodil se 8.června 1810 v německém Zwickau a dožil se pouhých 46 let, když po neúspěšném pokusu o sebevraždu skokem do Rýna a následných dvou a půl letech v sanatoriu 29. července 1856 zemřel.

Rakouský dirigent patří mezi legendy klasické hudby. Orchestr řídil se zavřenýma očima, pohroužený do hudby. Během kariéry natočil zhruba 900 gramofonových desek, které vyšly v nákladu přes 200 miliónů kusů.
Herbert von Karajan se narodil jako Heribert Ritter von Karajan 5. dubna 1908 v rakouském Salcburgu do šlechtické rodiny s řecko-makedonskými kořeny. Do Rakouska jako první přišel jeho praděd Georgios Karajannis, který tu působil jako kupec. Jeho syn Theodor byl později kurfiřtem Friedrich Augustem III. za své zásluhy povýšen do šlechtického stavu. Herbertův otec byl vojenským lékařem a amatérským klarinetistou. Oba své syny podporoval v jejich lásce k hudbě a když se ukázalo, že mladší z nich má výrazný hudební talent, zvolili pro něj rodiče dráhu klavíristy. Své první veřejné vystoupení si malý Herbert odbyl jako čtyřletý a záhy si vysloužil pověst zázračného dítěte. Klavír studoval na salcburském Mozarteu, ale kvůli zdravotním problémům s rukama musel aktivní hry zanechat a rozhodl se pro dráhu dirigenta. Po získání diplomu se stal prvním kapelníkem v Městském divadle v Ulmu.

Další Hudba podle kalendáře připomene 370. výročí narození barokního hudebního skladatele a varhaníka George Muffata. Narodil se 1. června 1653. Byl původem ze Savojska a působil na mnoha místech Evropy, především v Salcburku a Pasově.
George Muffat se narodil v Savojském panství, které tehdy – tedy v polovině 17. století - bylo součástí Svaté říše římské. Po rodičích byl skotsko-francouzského původu. V letech 1663 až 1669 studoval v Paříži, pravděpodobně u Jeana Baptista Lullyho, což ovšem není zcela jisté. Poté žil několik let v Alsasku, zejména ve Schlettstadtu, takže byl v cizině mylně považován za tamního rodáka, a působil zde jako varhaník. Od roku 1674 pobýval v Imgolstadtu, kde studoval práva a následně pobýval ve Vídni.

Osudy jednoho z nejvýznamnějších českých dirigentů 20. století Václava Talicha jsou spjaty zejména s orchestrem pražského Národního divadla a Českou filharmonií, jejichž interpretační umění pozvedl na světovou úroveň. Výrazně se podílel na vytváření repertoáru a realizaci gramofonových nahrávek České filharmonie a jako dirigent působil také ve Švédsku, Skotsku a na Slovensku. V roce 1946 založil legendární Český komorní orchestr.

V další Hudbě podle kalendáře připomeneme dlouholetého člena a sólistu operního souboru Národního divadla v Praze Ivo Žídka. Zemřel před rovnými 20 lety, 20. května 2003.
Ivo Žídek se narodil 4. června 1926 v Kravařích u Opavy a pocházel z učitelské rodiny, kde se provozovala amatérsky hudba. V roce 1945 maturoval na reálném gymnáziu v Ostravě a zpěv studoval soukromě u profesora Rudolfa Vaška. Původně byl baryton, ale pod citlivým pedagogickým vedením se jeho hlas rozvinul ve zvučný tenor s vynikající technikou.

Francouzský hudební skladatel 20. století Gabriel Fauré se narodil se 12. května 1845 jako šesté, nejmladší dítě svých rodičů, v jihofrancouzské provincii Ariège, nedaleko Pyrenejí a španělských hranic. Jeho otec byl školním inspektorem a později ředitelem školy pro budoucí ředitele. Přesto, že se mezi jeho předky žádní hudebníci nenacházeli, Gabriel projevoval hudební nadání již od devíti let. V roce 1854 získal od zakladatele Louise Niedermeyera Školy klasické a duchovní hudby v Paříži stipendium a zůstal tu až do svých dvaceti let. Jeho učitelem klavíru tu byl mimo jiné Camille Saint-Saens. Mezi jeho nejznámější díla patří Pavane , Requiem , Sicilienne, Balada pro orchestr či Aprés un rêve.

Další Hudba podle kalendáře připomíná německého hudebního skladatele, klavíristu a dirigenta Johannese Brahmse. Ten se totiž narodil v Hamburku 7. května 1833, takže je to letos od jeho narození rovných 190 let.
Johannes Brahms se narodil v chudé rodině, jeho otec se živil jako městský muzikant a jeho hlavními hudebními nástroji byly kontrabas a lesní roh. Když v roce 1830 získal měšťanské právo, oženil se se švadlenou Johannou Henrikou Christinou Nissen, která byla o 17 let starší než on a Johannes byl druhým ze jejich celkem tří dětí. Protože se v rodině provozování řemesla dědilo z otce na syna, bylo jasné, že i Johannes se bude věnovat hudbě, nota bene když se v případě malého Johannse ukázal i zjevný talent. Jeho nástrojem se stal klavír a už jako dítě začal vypomáhat rodinnému rozpočtu hraním spolu s otcem v různých lokálech a tančírnách. Ve čtrnácti letech už byl profesionálním klavíristou a z roku jeho první samostatné klavírní dílko vzniklo jen o dva roky později. Klíčové pro jeho další uměleckou dráhu bylo setkání s maďarským houslistou Eduardem Reményim. V roce 1853 spolu podnikli koncertní turné, na kterém ho v Hannoveru Reményi seznámil s proslulým houslistou, o dva roky starším Josephem Joachimem. Mezi oběma muzikanty se vyvinulo přátelství na celý život a Joachim byl mnohdy prvním, komu Brahms posílal k posouzení své kompozice, a věnoval mu také svůj houslový koncert.

Syn proslulého houslisty Davida Oistracha šel ve šlépějích svého otce. Koncertoval, dirigoval, nahrával. Zemřel po dlouhé nemoci v 90 letech 14. srpna 2021.
Dne 27. dubna 1931 si připomínáme nedožité 92. narozeniny proslulého houslisty, ale i dirigenta a pedagoga Igora Oistracha, který se narodil v ukrajinské Oděse. Byl synem Tamary Rotarevové a proslulého houslisty Davida Oistracha. Igor Oistrach začal hrát na housle v šesti letech, a to u Valeria Merenbloom, a pochopitelně jej vedl i jeho otec. O dva roky později přidal k houslím i klavír. V roce 1943 se 12letý Oistrach zapsal na Ústřední hudební školu v Moskvě, kde studoval u Pyotra Stolyarského, který učil jak jeho otce, tak dalšího houslového virtuóza Nathana Milsteina a později studoval housle na moskevské konzervatoři i u svého otce.

Je spjato se jménem vídeňského génia Wolfganga Amadea Mozarta, který zde osobně dirigoval svoji Figarovu svatbu a následně věnoval Praze Dona Giovanniho. V současnosti je Stavovské divadlo jediným dosud existujícím divadlem, kde Mozart působil.
Stavovské divadlo dal postavit osvícenský aristokrat František Antonín hrabě Nostic Rieneck, který chtěl Praze dopřát důstojný divadelní stánek, demonstrující kulturní úroveň národa. Nad budovou je nápis Patriae et Musis - Vlasti a múzám. Toto heslo dokládá zakladatelův záměr a po připojení k Národnímu divadlu se stalo přirozeným pandánem motta Národního divadla Národ sobě. Stavba divadla trvala necelé dva roky a divadlo bylo otevřeno 21. dubna 1783 premiérou Lessingovy občanské tragédie Emilia Galotti. Původní název zněl Hraběcí Nosticovo divadlo.