Interview Martina Kováře

„Některé velké potravinářské firmy a země se předzásobují a vytvářejí si rezervu na tu horší dobu. Potravináři to dělají s ohledem na to, že se očekává zvyšování cen potravin i do budoucna, takže si raději kupují některé suroviny do zásoby,“ říká Martin Pýcha. Jako příklad uvedl Rusko, které omezilo vývoz obilovin.

Růst ceny potravin v Česku kopíruje inflaci. V zahraničí se však cena některých potravinářských surovin zvýšila až o třetinu. Cena potravin u nás nemusí podle Pýchy tak růst, protože nejsme v některých odvětvích zcela závislí na dovozech. Jako příklad uvádí cenu pšenice, která se v zahraničí blíží hranci 7 000 korun za tunu a v České republice je o 2 000 nižší.

Zemědělství se vlivem pandemie koronaviru potýká se stejnými problémy jako ostatní odvětví. Stejně jako například automobilový průmysl řeší výrobci potravin problémy s dopravou a růstu cen vstupů. Problém je pak už zmíněné vytváření strategických zásob.

Letošní sklizeň je vlivem počasí zpožděná. Změny klimatu jsou tak pro zemědělce velké téma. „Jestli někdo čelím těm výkyvům v první linii, tak jsou to zemědělci. Letošní rok je zvláštní a jaro bylo nejchladnější za deset let. Samozřejmě se nám to projevilo i ve sklizni,“ dodává Martin Pýcha s tím, že se do budoucna předpovídají větší extrémy v počasí.

„Někteří ministři, kteří se účastnili jednání Rady NATO na úrovni ministrů obrany a ministrů zahraničí, hovořili jinak na půdě aliance a jinak doma. A dnes dávají na odiv svůj kritický postoj k věci, který ale v době, kdy mohli a měli, tak nevyjádřili,“ řekl bývalý náčelník generálního štábu Petr Pavel. Afghánistán by tak měl být pro všechny milníkem a část odpovědnosti padá i na nás, jako členskou zemi Severoatlantické aliance.

Podle generála Pavla nebylo možné donekonečna v Afghánistánu udržovat bojovou misi. V největším rozmachu bylo v této zemi až 140 tisíc aliančních vojáků. Konflikt v Afghánistánu začal 7. října 2001 jako součást operace Trvalá svoboda, která začala jako odpověď na teroristické útoky z 11. září. Na začátku července se americká armáda stáhla ze země. „Každá mise, ať už je bojová nebo asistenční, se po určité době trvání setká s operační únavou. A to se týká i veřejnosti. Pokud je pokrok příliš malý, tak velice rychle vyprchá podpora,“ řekl Petr Pavel k rozhodnutí aliančních sil opustit zemi.

Viníků současné situace je podle Pavla více. Jak uvedl v Interview Martina Kováře není možné stahovat se ze země bez naplnění daných podmínek ke konkrétnímu datu. „Přestože ty podmínky nebyly splněny a mezi nimi ta základní, to znamená dosažení nějaké základní dohody mezi Talibanem a afghánskou vládou, tak i přesto k tomu odchodu došlo,“ kriticky dodává armádní generál ve výslužbě.

Výsledek afghánské mise je tak lekcí v mnoha směrech a je to neúspěch, který se musí analyzovat. Na druhou strany pro ty, kteří Západu nepřejí, to je dobrá zpráva a můžou dlouhodobě poukazovat na nesprávnost západních strategií o prosazování demokracie ve světě. „Samozřejmě, že se to dá zneužít i propagandisticky ve smyslu toho, že Spojené státy nedodrží slovo a když jsou dlouhodobě vystaveni těžkostem, tak odejdou. Ono to tak černobílé samozřejmě není,“ shrnuje Petr Pavel.

Pozitivní testy po příletu speciálem do Tokia měli plážoví volejbalisté Ondřej Perušič a Markéta Nausch Sluková, stolní tenista Pavel Širuček a cyklista Michal Schlegel. „My si necháme dělat právní rozbory. V případě, že se na základě těch právních rozborů ukáže jejich nárok, tak dostanou všechno do poslední koruny,“ dodal Jiří Kejval. Jak ale dále doplnil, pokud se ukáže, že nemají nárok, tak vyplacení odškodného nebude možné.

Z pasažérů leteckého speciálu mělo pozitivní test šest lidí. Na ČOV se kvůli organizaci letu a údajnému nedodržování hygienických pravidel během letu snesla tvrdá kritika třeba od předsedy Národní sportovní agentury Filipa Neussera. „Vždycky můžeme ty věci připravit lépe. Můžeme intenzivněji spolupracovat s hygieniky a odborníky. Přijali jsme pravidla, které udělal Mezinárodní olympijský výbor a Mezinárodní zdravotnická organizace. Pravidla pro Peking budou určitě jiná, dokonce se mluví o povinném očkování,“ říká šéf ČOV i směrem k zimní olympiádě v Pekingu.

Letní olympiáda v Tokiu byla nejúspěšnější v historii České republiky. Čeští sportovci dovezli jedenáct medailí, z toho čtyři zlaté. Český sport podle Kejvala ukázal, že na tom není tak špatně. Některé sporty teď potkala generační výměna, což se týká třeba veslování nebo i atletiky.

Jiří Kejval v Interview Martina Kováře také odmítl názor některých senátorů, že by čeští sportovci neměli kvůli dodržování lidských práv jezdit na zimní olympiádu v Pekingu. „Mezinárodní olympijský výbor sdružuje 206 zemí světa a všechny země bez rozdílu spojuje sport. Rozumím tomu, že se celé řadě lidí Čína nelíbí, ale tohle rozhodnutí padlo a my tam na olympiádu pojedeme,“ řekl Jiří Kejval. Zimní olympijské hry budou v čínském Pekingu zahájeny 4. února 2022.

„Lidský mozek je vůbec tím nejsložitějším zařízením na světě. 100 miliard neuronů – to je to, co člověka dělá člověkem,“ říká přední český neurochirurg z Ústřední vojenské nemocnice v Praze Vladimír Beneš. V Interview Martina Kováře ale dále zmínil, že neurochirurgové mozek opravit neumí. Umí pouze předcházet tomu, aby se poškodil. Většina operací je preventivních.

Podle Beneše zatím není ani zdaleka jasné, co všechno lidský mozek umí a čeho je schopen. Těžko lze proto říct, k jak velkému poznání dosud vědci a lékaři dospěli. Řekl také, že zásadní změnu v neurochirurgii přinesla počítačová tomografie a magnetická rezonance. Úsilím tohoto oboru je podle Beneše především to, aby operace představovaly co nejmenší riziko. „Trvale de facto precizujeme to, co děláme. Na to máme všemožná udělátka a navigační systémy,“ vysvětluje Beneš.

Budoucnost tohoto oboru je podle Benešových slov více o etice než o samotné medicíně. „Objevují se neuroprotézy. Pořád je tam ta možnost nějakého interface mezi mozkem a zevním zařízením, to už je do určité míry výroba nadlidí,“ říká neurochirurg. Lidský věk se podle něj už dále prodlužovat nebude. „Buňky mají naprogramovanou svou smrt a to zatím nikdo obejít nedokáže. Limit okolo 90 až 95 let je vcelku reálný a rozumný,“ říká Beneš. Důležitější otázkou je kvalita života, myslí si neurochirurg. Měli bychom se proto spíše starat o to, aby během stáří lidé prodělali méně nemocí.

Tématem rozhovoru bylo také srovnání českého zdravotnictví se světem. Podle Beneše je české zdravotnictví velmi kvalitní a během pandemie se to prokázalo. „Nemáme se za co stydět. Pokud bych onemocněl, tak bych rád nebyl zrovna na cestách, ale byl tady,“ dodává Beneš.

Jednotná myšlenka víry v Krista je podle historika umění a prorektora pro tvůrčí a ediční činnost Univerzity Karlovy Jana Royta nadějí, že svět bude opět spojen bez ohledu na rasu nebo národ. Řekl to v Interview Martina Kováře.

Jako vysokoškolský učitel je Royt podle svých slov přesvědčený o tom, že křesťanství je atraktivní pro mladé lidi i dnes. Duchovní identitu vidí jako jedinou možnost proti „zmatení jazyků“ dnešní doby. Na mysli tím měl mimo jiné odporování poznatkům přírodních věd nebo upřednostňování některých minorit. „Děláme z komára velblouda a místo, abychom chránili rodiny a lidi, kteří se o rodiny starají – čímž myslím muže a ženu – tak si vymýšlíme různé možnosti. To bohužel přechází do programu politických stran,“ říká prorektor UK.

Royt nedávno obdržel od České biskupské konference Řád sv. Cyrila a Metoděje za velký přínos v oblasti křesťanského umění. Řekl, že tohoto ocenění si velmi váží. Cyril a Metoděj představují podle něj identitu a kořeny Evropy. Tématem rozhovoru proto byly také počátky křesťanství v naších zemích. „Cyrilometodějské mise si musíme nesmírně vážit, protože k nám poslali ty nejlepší lidi. Ten, kdo přeloží základní biblické texty do jazyka, pro který vytvořil písmo, to musí být genius,“ říká Royt.

Cyrilometodějská mise přinášela myšlenky z východu, zahrnovala ale také prvky západní liturgické praxe. Došlo tak k propojení dvou proudů křesťanství. Nakonec ale v českých zemí zvítězil ten západní. Česká příslušnost k Západu podle Royta platí i dnes. „Možná, že někteří politici z nás někdy chtěli udělat periferii Evropy. Já osobně nemám pocit, že jsme periferií. Rozhodně si myslím, že myšlenkově, kulturně, duchovně tou periferií nejsme,“ dodává prorektor UK.

Klima se měnilo pořád a měnit se bude i nadále. O tom podle biologa a ředitele Centra pro teoretická studia AV ČR Petra Pokorného nelze pochybovat. Důležitá je proto adaptace. „Přizpůsobit se těm změnám a počítat s nimi. Jakákoliv změna našeho chování, změna energetické soustavy s tím podle mého názoru moc neudělá,“ říká Pokorný, který byl hostem Interview Martina Kováře.

Tématem rozhovoru byl vztah člověka a přírody a související pojem antropocén. Co to znamená? „Pro mě je antropocén zajímavé přerámování vztahu mezi přírodou a člověkem. To, že to nejsou dva protipóly, které spolu soupeří, ale je to vlastně koevoluce těchto dvou systémů. To, že člověk je součástí přírody odjakživa a vzájemně jsou srostlý a spolupracují,“ vysvětluje biolog. Antropocén je tedy podle něj především uvědomění si, že člověk není v nesmiřitelném boji s přírodou. Podle Pokorného je také nutné si uvědomit, že složité problémy nemají jednoduchá řešení.

Pokorný v rozhovoru také prozradil, že je uchvácen Afrikou, kam často jezdí. „Přičuchnout k poušti pro mě jako biologa byla nová zkušenost a úplně mě to dostalo,“ popisuje Pokorný. Pravá Afrika je podle něj především ta subsaharská, kde je krásná příroda. „V Africe, v té subsaharské především, antropocén bije do očí. To, co se tam dnes děje, je epochální dění,“ říká biolog. Dodal, že růst populace, který je v této části světa vůbec největší, přináší obrovské problémy, ale také obrovské příležitosti. Vedle přelidnění je velkým problémem subsaharské Afriky podle Pokorného nestabilita států. „Tohle když se potká, tak je velký průšvih. To známe třeba z Mali nebo z Čadu,“ dodává Pokorný.