Jedno procento

Pamatujete, jak jsme před několika měsíci vítali to, že poslanci schválili navýšení koncesionářských poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas? Bylo to správné, protože tyto poplatky se posledních sedmáct let vinou inflace fakticky snižovaly.

Zákon zároveň změnil systém výběru těchto poplatků u firem. I to je v podstatě OK, byť konsensus je v tomto ohledu už menší, a v hlasování Hospodářské komory jde o “absurditu roku”.

Avšak skutečný problém začíná ve chvíli, kdy zákonodárci rozhodli, že i podnikatelé, kteří nebudou platit ani korunu - protože mají méně než 25 zaměstnanců - se musí přihlásit a nahlásit svůj "nulový stav".

Představte si bar nebo restauraci, kolem kterých procházíte, ale stejně vás zastaví číšník se slovy: "Pane, vy tady nic konzumovat nebudete, ale musíte si vyplnit dotazník o svých stravovacích preferencích, jinak zaplatíte pokutu patnáct tisíc." Vítejte ve světě této vlády.

Jde o ukázkový příklad byrokratické logiky, která vytváří povinnosti tam, kde žádný rozumný …

Kdo bude ředitel České televize? Janek Rubeš říká, že to asi nakonec “urve” Milan Fridrich. Ale ať bude veřejnoprávní televizi nakonec řídit kdokoli, Rubeš zároveň doufá, že nepřinese příliš mnoho změn. Téhle instituce si v dnešní podobě váží, a má ji rád i jako divák.

O tom jsme mluvili, dva dny před dalším kolem volby ředitele ČT. Ale samozřejmě to nebylo naše jediné téma: řeč přišla na pražské letiště, koloběžky na chodníku nebo třeba recenze na restaurace či hotely na sociálních sítích.

Dozvíte se i to, jak Janek Rubeš vzpomíná na slavnou televizní stávku v roce 1999, kdy mu bylo dvanáct, nebo proč odešel z Twitteru. Ne, nebylo to kvůli Elonu Muskovi, byť to souvisí se změnami, které s Elonem Muskem na Twitter přišly.

A souvisí to i s tím, jak se dnes Janek Rubeš živí: po odchodu ze Seznamu v roce 2020 jsou s kolegou Honzou Mikulkou nezávislými producenty videí, a jejich hlavní příjmy jim asi zajišťují videa publikovaná na YouTube. Celková zhlédnutí se měsíčně pohybují v řádu miliónů.

Jejich Honest Guide v angličtině míří na návštěvníky Prahy, a pro mnoho turistů je důležitým zdrojem informací. Mimochodem, jsou podle Janka Rubeše turisté pro Prahu požehnáním, anebo pohromou? I to se dozvíte.

Natáčeli jsme spolu jedno procento už potřetí. Poprvé to bylo v belgickém pivním baru, po druhé na střeše domu v americkém New Yorku, a teprve po třetí se to povedlo v regulérním studiu. Takže už teď mě zajímá, kde budeme točit příště.

Přeju vám příjemný poslech!

.

A jako obvykle, rozhovor přepsaný AI (Claude 4.0 Sonnet) na základě přepisu videa.

Ve světě, kde se reality překrývají rychlostí blesku a kde každý s telefonem je potenciálním tvůrcem obsahu, sedí Janek Rubeš v rozhlasovém studiu a rozplétá nitky současnosti s přesností chirurga a vášní investigativního žurnalisty. Jeho příběh není jen osobní výpovědí jednoho z nejúspěšnějších českých YouTuberů, ale diagnózou doby, která se za posledních dvacet let změnila k nepoznání.

Jsi rád, že natáčíme jen na mikrofon bez kamer?

Jasně, je mi to příjemnější. Často když jdeš do rozhlasu, řeknou ti, že to budou i natáčet na kameru. Tak si říkám - pojďme zůstat u toho, co rozhlas umí nejlíp, což jsou rozhlasové věci.

Máš tip na nového ředitele České televize?

Osobně jsem znal tak půlku kandidátů a mám pocit, že pan Friedrich to nakonec urvne. Znám i pana Chudárka, takže jsem zvědavý. Doufám ale, že se bude co nejmíň měnit v České televizi - hrozně si jí vážím.

Jaký máš vztah k České televizi?

Jsem dítě odrostlé Českou televizí. Tatínek tam dělal převzaté pořady, takže jsem tam jako dítě chodil každý den na obědy. Můj vztah se formoval hlavně během krize České televize v roce 99, kdy mi bylo 12 let. Prožíval jsem to intenzivně, protože táta to prožíval a přenášel to na mě.

Pamatuješ si na tu krizi podrobně?

Úplně. Táta byl celé Vánoce na mobilu, stávkovalo se, pak se stal ředitelem Jirka Balvín. Pamatuju si billboardy, kdy se Česká televize omlouvala divákům, že se nevysílalo. To bylo tak daleko, že se to řešilo ve školách. Jeden z mých nejoblíbenějších dokumentů o tom je "Bezesné noci" od Radima Špačka.

Jak vypadá tvoje ranní rutina?

Ráno vstávám, čistím si zuby a pouštím Studio 6. Obdivuju Ladu Kolovratovou, která vždycky vymyslí zajímavé místo, ze kterého živě přenáší. Jediné, co mi vadí, je dopravní zpravodajství - proč mi mají říkat, jestli stojí Jirásků most? To je na seznamu věcí, které mě nezajímají úplně nejvíc.

Běháš každý den?

Snažím se běhat každý den. Běhám kolem Prokopáku a těch tras nahoře na vyhlídku ke Převalského koni. Přestal jsem kouřit před dvěma roky a je to super.

Co říkáš na nové formy kouření?

Lidi mé generace kouří hlavně ty čínské baterky, které smrdí jako prdy. Mě přijde zajímavé, že si koupíš parfém, nalíčíš se, vezmeš si hezké oblečení a pak si zapálíš něco, co smrdí jako prd. Všichni kolem vědí, že jsi to ty.

Souhlasíš s přirovnáním sociálních médií ke kouření?

Ta analogie mě nejdřív lezla na nervy, ale když jsem o ní přemýšlel, není úplně nepřesná. Stejně jako jsem přestal kouřit, přestal jsem používat Twitter. Zjistil jsem, že společnost Twitter na mě vydělává peníze, ale mám z toho jenom chvilkový uspokojení, který nevede k hlubšímu rozvoji.

Proč jsi konkrétně opustil Twitter?

Když Musk začal říkat, že bude platit za aktivitu, zkusil jsem jeden měsíc, kolik mi Twitter zaplatí. Přišlo mi asi 8 dolarů za video s milionovými shlédnutími. To mi za to nestálo. Stále jsem věrný YouTube, protože se s námi dělí o velkou část zisku.

Jak vnímáš sociální média obecně?

Je naprosto měřitelné, že když si otevřu Twitter a jsem tam déle než tři minuty a začnu něco lajkovat a reagovat, tak odcházím v horší pohodě, než jsem přišel. A to nechci ani za peníze.

Jaký máš vztah k YouTube?

YouTube je skvělý. Máme s Honzou kanály Honest Guide a Kluci z Prahy s vyššími jednotkami milionů diváků měsíčně. Kdyby se všichni uživatelé přešli na YouTube Premium, nevím, jestli by to bylo lepší, ale určitě ta reklama mi vadí. Miluju placení za obsah, mám skepsi k reklamnímu modelu.

Jak probíhá vaše spolupráce s Honzou Mikulkou?

Uděláme dvě videa týdně - jedno česky, jedno anglicky. Honzík obstarává všechno, ač má řádově větší rodinu než já. Videa jsou buď složitějšího charakteru, kdy dlouho připravujeme téma, nebo průvodcovského charakteru, kdy jedeme třeba do Liberce natočit, co se nám tam líbí.

Co tě na vaší práci nejvíc baví?

Baví mě zvednout téma, které někde leží polomrtvé a chodíme kolem něj každý den. Jako ten bordel, co máš doma - nejdu to nutně uklidit, ale minimálně odhrnu zácnu a řeknu: podívej se, tady máš to h****, které ti smrdí na celý byt.

Můžeš uvést konkrétní příklad?

Například téma letiště. Snažím se přesvědčit letiště, že má být veřejná doprava na prvním nástupišti, ne na druhém nebo třetím. Oni mě mají za absolutního blázna, což mě většinou utvrdí v tom, že jsem na správné cestě. Letiště zdarma propaguje službu Uber naprosto šílenými způsoby.

Zabýváte se i problémem falešných recenzí?

Ano, kupování recenzí je velké téma. Princip je jednoduchý - dám ti 50 korun, když napíšeš recenzi na moji hospodu ze svého reálného účtu. Google těžce pozná, jestli jsi tam byl nebo ne. Té hospodě za to naúčtuji stovku, tobě dám dvacku, katnu si osmdesátku.

Jak vnímáš hodnotu recenzí?

Recenze má obrovskou hodnotu. Když v hotelu napíšeš "byli tam brouci" a dáš hroznou fotku a deset lidí se rozhodne, že se tam neubytuje, a noc stojí 5000 korun, tak jsi na tom. Má to hodnotu možná 1000, možná 10 000 korun.

Jaký je tvůj vztah k turistům v Praze?

Za těch deset let se mění, je to horská dráha. Záleží na tom, o jakých turistech mluvíme. K těm, co páchají negativní jevy, mám čistou nenávist. K těm, co sem přijedou, utrácí peníze a obohacují můj život, mám absolutní lásku. Nemůžeme hodit osm milionů turistů do jednoho pytle.

Co by se mělo v Praze změnit?

Praha by měla být hrdější, tvrdší. Neměla by být otloukánek. Rozčiluje mě, jak jsou politici divní, ufňukaní. Nejsou to drsňáci, jsou to absolutní bábovky. Problém s usmrkanci na koloběžce vyřešíš ze dne - měšťák jim každý den dá pokutu, natočíš o tom videa na TikTok.

Jak se staví Praha k vymáhání pravidel?

Není dost tvrdá. Když bylo patnáct a chytil mě revizor, držel mě tak dlouho, než jsem vytáhl litr z bankomatu. Tak až budu vidět měšťáka držet debila, co přijel do kavárny autem a stojí na chodníku, a řekne mu "5000, tamhle je bankomat, jinak tě nepustím", tak řeknu "wow, to je cool".

Jak vnímáš problém s Airbnb?

Čísla jsou neuvěřitelná. Kdyby na každém bytě s Airbnb bylo červené logo, najednou bychom si všimli, jak je to vidět. Město si má právo dupnout a být hrdé. Když New York řekne ne, tak to má sílu. Praha by měla umět říct ne v některých věcech.

Je Praha dobré město k životu?

Určitě. Je to trošku proto, že jsme se tu narodili, ale když už jsme tady, tak je to fajn. Věci, o kterých se bavím i ve vyhrocených emocích, jsou absolutní detaily. Žijeme v bezpečné zemi, kde není válka. Večer se nemusíme bát, že nám na dům přistane raketa.

Jak na tebe dopadá tíha světa jako na lokálního youtubera?

Ukrajinská válka na mě padá hodně, protože jsem tam byl. Je zvláštní, jak se to normalizovalo. Někdo mi napsal "kde je ta válka?" a já říkám - večer přiletí raketa a zabije někoho, teď nevíme koho. Doufám, že si nevytáhnu černého Petra.

Byl jsi nedávno na Ukrajině?

Ano, před pár týdny mě tam pozval Člověk v tísni. Je to zvláštní - lidi už se jim nechce chodit do krytu po třech letech. Vždycky říkám - představte si, že je to Jižák, že na Jižák to letí a posílá to vedlejší země.

Jak vnímáš Ukrajince v Praze?

Jsem za jakoukoli migraci rád. Byl bych radši, kdyby si otvírali víc restaurací a dělali borč a vareníky. Mně přijde neuvěřitelné, jak to Praha v klidu zvládla. Negativní jevy jsou dva - kurýři jezdí na kole po chodnících a předjíždění tramvají zleva, což je běžné v Kyjevě.

Jaký je podle tebe smysl života?

Užít si ho nějak, nikomu myslně neublížit a zlepšovat to pro ty, co přijdou po nás. Táta mi vždycky říkal, když jsme jezdili na vodu, že tábořiště musí být čistší, než když jsme tam přijeli.

Jsi stále velvyslanec dobré vůle?

Myslím, že to bylo na rok. Byl to nápad pana Petříčka. Bylo mi to sympatické, bylo to v době covidu, kdy se nikam moc nechodilo. Dostal jsem listinu a jízdu Pater Nosterem, ale diplomatický pas ne.

Jaký je tvůj sen?

Osobně mít fajn rodinu. To mi teď stačí. Jsem v tom sweet spotu kariéry - kdybys mi před patnácti lety řekl, že moje blbá videa budou vydělávat peníze a budou se na to dívat miliony lidí, řekl bych, že to není možné.

Jak vnímáš umělou inteligenci?

AI články píše perfektně a nejen to. Obdivuju na Seznamu shrnutí diskuze přes AI - nemusíš si pročítat sto komentářů. Ale v mnoha ohledech je mi AI zároveň nepříjemná.

Používáte AI ve vašich videích?

Občas použijeme ilustrační sketch - řeknu "udělej mi podvodníčka schovaného za rohem". Ale nenávist, kterou nám diváci napíšou, je neuvěřitelná. Jsou na to alergičtí. Mám stejné pocity, když vidím na Facebooku vygenerovaný obrázek Prahy.

Baví tě víc točení nebo stříhání?

Stříhání mě baví, protože neumím malovat, kreslit, psát. Je to jediný způsob, jak se dostanu k bílému papíru, kde není nic. Záleží jen na mně, jestli to začne tvrdou huzbou nebo nudnou, dlouhým záběrem. Občas se dostanu do třetí minuty, celé to smažu a jdu odznova.

Na co se těšíš?

Těším se na střih videa z Ukrajiny, těším se do varu, těším se na léto. Z audiovizuálních věcí je pro mě zásadní John Stewart v Daily Show, který se vrátil po deseti letech a dělá to jen jednou týdně.

Co bys doporučil?

Knížku "Muklové a šlajsny" od Daniela Flaši. A určitě John Stewart - říká, že je pohoda dělat show jen jednou týdně a nemusí to dělat každý den.

Za deset let bude svět lepší nebo horší?

Bude určitě lepší.

O co jde: ChatGPT Record Mode je nová funkce ChatGPT, která umožňuje nahrávat audio z porad, rozhovorů či hlasových poznámek a automaticky je přepisovat a shrnovat.

Jinými slovy, ChatGPT nyní umí fungovat jako osobní zapisovatel: zaznamená, co zazní na schůzce nebo v hovoru, a následně z toho udělá přehledné poznámky. Výsledkem je strukturovaný souhrn – vyzdvihne hlavní body, úkoly k vyřízení či klíčová rozhodnutí a může dokonce generovat následné kroky nebo i kusy kódu. Díky Record Mode se tyto záznamy ukládají do vaší historie chatů jako „interní znalostní báze“, takže na ně můžete později odkazovat a klást doplňující dotazy.

Funkce je pro oprávněné účty dostupná zdarma v rámci stávajících plánů a zvládne nahrát až 120 minut audia najednou.

Momentálně je Record Mode v beta verzi a dostupný pouze uživatelům s placenými účty typu Pro, Team či Enterprise – převážně firemní zákazníci – a zatím jen v desktopové aplikaci ChatGPT pro macOS.

Jak to udělat: Nejdříve se ujistěte, že používáte desktopovou aplikaci ChatGPT (Mac) a máte přístup k funkci Record Mode. Nové tlačítko „Record“ (ikona je klasické kolečko) najdete vpravo dole v okénku pro prompt, hned vedle ikony mikrofonu a tlačítka pro hlasový mód. Po kliknutí na něj se ihned spustí nahrávání a živý přepis toho, co říkáte . Při prvním použití může aplikace požádat o povolení přístupu k mikrofonu nebo systémovému zvuku.

Postup:

Spusťte nahrávání: Klikněte na tlačítko Record ve spodní části libovolného chatu. Tím se otevře malé okno a zahájí se záznam vaší řeči (a zvuku z počítače) v reálném čase .

Získejte souhlas ostatních: Nahráváte-li schůzku s dalšími lidmi, ujistěte se, že o tom všichni ví a souhlasí s nahráváním (tajné nahrávání je neetické, může být i nezákonné).

Chatbot nevyžaduje vaši pozornost, nebude ani “vyrušovat”: ChatGPT průběžně převádí řeč na text. Vidíte i časovač, jak dlouho nahrávání běží, a podle potřeby lze záznam pozastavit a opět spustit .

Dokončete a získejte poznámky: Jakmile je diskuse u konce, stiskněte Send/Odeslat (ukončit). ChatGPT poté nahrávku zpracuje, automaticky ji přepíše a v chatovacím rozhraní otevře soukromý dokument se shrnutím a poznámkami. V přehledném souhrnu najdete klíčové body hovoru, úkoly (akční kroky), případně nezodpovězené otázky apod.  .

Upravte nebo nechte AI transformovat výstup: Výsledný “zápis” můžete ručně doplnit či upravit podle potřeby. Nebo můžete ChatGPT rovnou požádat, aby z těchto poznámek vytvořil například e-mail pro tým, detailní projektový plán či osnovu pro kód – vše jedním kliknutím či krátkým pokynem . ChatGPT tak z vašeho hovoru vygeneruje výstup ve formátu, který zrovna potřebujete.

Najděte záznam později: Všechny přepisy se ukládají do historie stejně jako běžné konverzace. Můžete v nich tedy později vyhledávat – stačí zadat klíčové slovo do vyhledávání v ChatGPT a výsledky ukáží i obsah z nahrávek. Kliknutím na nalezený přepis se dokonce dostanete na příslušné místo (čas) v daném záznamu . Tím je zajištěno, že se ke důležitým informacím můžete kdykoli vrátit..

Proč je to užitečné: Funkce Record nepřináší nic naprosto přelomového, ale tím, že nahrávání integruje přímo do chatbotu, tak pracovní použití AI velmi zjednodušuje. Nabízí například následující možnosti.

Automatické shrnutí a úkoly: Nahraný hovor se promění v přehledný souhrn klíčových bodů. Zaznamenají se rozhodnutí, nápady i úkoly, které vyplynuly, takže nic důležitého neunikne. ChatGPT dokáže z přepisu vytáhnout také follow-up položky – např. seznam úkolů k dokončení či otázky k dořešení . Vše tak máte černé na bílém hned po skončení akce.

Různé formy výstupu: Výhodou je flexibilita výsledných poznámek. ChatGPT může na požádání souhrn dále rozvinout či převést do jiné podoby – například vypracovat z něj e-mail s výsledky schůzky pro váš tým, osnovu dokumentu, report, nebo dokonce kus kódu, pokud šlo o technickou poradu . Ušetříte tak čas s přepisováním zápisu do formátu, který potřebujete.

Vyhledávání v záznamech: Všechny přepisy a poznámky z Record Mode se ukládají do ChatGPT účtu jako součást historie konverzací. To znamená, že v nich můžete snadno vyhledávat podobně jako ve starých chatech. Když si po týdnu nepamatujete detaily z porady, stačí se ChatGPT zeptat (např. „Co jsme rozhodli na pondělní poradě o projektu?“) a on relevantní záznam najde . Můžete tak získat odpovědi podložené tím, co skutečně zaznělo.

Dlouhé nahrávky bez problému: Record Mode si poradí i s dlouhými schůzkami. Jedno nahrávací sezení může trvat až dvě hodiny v kuse   – pokud překročíte tento limit, nahrávání se automaticky ukončí a rovnou se vygenerují poznámky. Nemusíte tedy hlídat čas ani se bát, že by se část porady nezaznamenala.

.

Příklad:

Příklad promptu pro zápis z porady:

.

Závěr: Doteď jste museli poradu či schůzku nahrát (na telefon nebo speciální zařízení, třeba Plaude), v nějakém nástroji si udělat přepis (zadarmo například v NotebookLM), a teprve pak s ním v chatbotu dál pracovat. Tohle vše funkce Record Mode zjednodušuje. Zatím je pouze součástí předplatitelských plánů, používaných firmami, a v desktopové aplikaci. Dá se však čekat, že bude v dohledné době k dispozici i pro nejběžnější předplatné Plus a také v mobilní aplikaci, kde je to pro každodenní používání nejlogičtější.

.

Když jsem to četl, nevěřil jsem svým očím: polovina obyvatel země, jejíž ekonomika je pro nás životně důležitá, nedokže ukázat Česko na mapě. Není to jen číslo z průzkumu, je to diagnóza. Diagnóza vztahu, ve kterém jedna strana zoufale potřebuje druhou, zatímco druhá ani neví, kde ta první leží.

Němci jsou naši největší obchodní partneři, naše firmy jsou často jen prodlouženými rampami jejich továren (v horším případě jejich montovnami a skladišti), naše ekonomika dýchá v rytmu německého průmyslu. A přesto jsme pro polovinu z nich geografickou abstrakcí někde tam na východě, kdesi mezi Polskem a ... pardon, kde vlastně?

Do této reality vstupuje iniciativa "Dobré ráno, Česko" s ambiciózním plánem: vytvořit nový "příběh České republiky". Jako by se národní identita dala objednat u marketingové agentury za deset milionů korun. Jako by stačilo svolat focus group, vyplnit dotazník na webu a najednou se ze země, kterou svět považuje za průměrnou, stane magnetická destinace pro investory, turi…

Poradce premiéra vběhl do kanceláře svého šéfa prakticky bez zaklepání, protože situace byla mimořádně vážná.

Předseda vlády seděl za svým stolem a četl si v politologické ročence, což dělal vždy, když se potřeboval uklidnit ze stresu, který mu způsobovalo řízení země.

Nebo to aspoň tvrdil.

"Co se děje? Hoří?", zeptal se svým typickým rozvážným hlasem, který tak milovala část jeho ženského elektorátu, ale všechny ostatní vytáčel do nepříčetnosti.

"Řítí se na nás další průser," zvolal nešťastným tónem poradce, popadaje dech.

"A to?", otázal se premiér.

"Deníku N někdo pustil informaci, že vaše brýle užívají neoprávněně titul."

Předseda vlády se zatvářil pochybovačně. "Moje brýle používají nějaký titul?"

"Jistě," vyštěkl muž. Sáhl do kapsy a zalistoval v notýsku s poznámkami. "Dioptrické luxusní."

"Ale ony jsou luxusní!", prohlásil premiér.

"Nejsou!", teď už skoro zavyl poradce. "A navíc jsou falešné a vyrobené v Číně."

Premiér si brýle sundal a položil je na stůl. Vypadaly skvěle, musel znovu uznat. Před lety mu je doporučil poradce pro změnu image, a dlužno říct, že právě tyto brýle s kulatými obroučkami byly jedním z důvodů, proč dnes sedí ve Strakově akademii.

Premiér uchopil poradce za loket a oba poodešli od stolu k onu s výhledem na zahradu. Ztišil hlas, jakoby se bál, že je brýle uslyší.

"To je jisté? Jsou z Cíny?"

"Ty šmejdi to tvrdí. A prý mají důkazy."

Teď už i předsedovi vlády došla vážnost situace. Používání titulu "dioptrické luxusní" tři měsíce před volbami je nejen šlamastyka, ale potenciální tragéde.

"Co budeme dělat?", zeptal se, a bylo jasné, že jakkoli se dál snažil vysíat signály sebevědomého politika, ve skutečnosti se mu roztřásl hlas.

"Mám plán," řekl poradce. A pak ho premiérovi řekl.

"Musíme tu reportérku z Deníku N unést."

Premiér se zatvářil skepticky. "Unést? To zní trochu extrémně."

"Jen na pár hodin. Než promešká termín uzávěrky. Pak ji pustíme."

"A co když bude křičet?"

"Nebude," řekl poradce sebejistě. "Řekneme jí, že ji vezeme na exkluzivní rozhovor s vládním zmocněncem pro AI."

Premiér si promnul spánky. "My máme zmocněnce pro AI?"

"Nemáme!", řekl poradce, a zatvářil se radostně šibalsky, protože v tom byl právě ten trik.

"A mezitím zařídíme brýlím titul. Mám kontakt na jednoho člověka z ministerstva školství. Dokáže zpětně doplnit certifikát o luxusnosti do databáze."

"To zní dobře," řekl premiér. Pak se zarazil. "Počkat, my máme databázi luxusních brýlí?"

"Samozřejmě," odvětil poradce. "Máme databáze na všechny luxusní věci."

"A kdo to spravuje?"

"Nikdo neví," přiznal poradce. "Prostě to existuje."

Předseda vlády zatoužil, aby jeho poradce hned odešel, a on si mohl sednout ke stolu s politologickou ročenkou. Ale zároveň mu bylo jasné, že politická kariéra si žádá své oběti.

Akce začala v o třicet minut později, tedy v deset hodin dopoledne. Reportérka nastoupila do černého BMW s tónovanými skly, které ji mělo odvézt na "tajnou schůzku se zmocněncem".

Mezitím na ministerstvu školství úředník v šedém svetru zuřivě ťukal do klávesnice. "Už to mám," volal nadšeně. "Brýle jsou oficiálně luxusní!"

"Výborně," řekl poradce do telefonu. "A co certifikát?"

"Ten taky. Dokonce jsem jim přidal i titul Ph.D."

"Cože? A v jakém oboru?"

"V politologii," řekl úředník. "Zdálo se mi to vhodné. Nejsem si jistý, že by brýle zvládly nějakou skutečnou vědu."

Jenže v jedenáct hodin bylo jasné, že něco není v pořádku.

"Reportérka zmizela," řekl poradce do telefonu.

"Jak to myslíte, že zmizela?", zeptal se premiér.

"Prostě zmizela. Auto ji vysadilo u kavárny, kde měla čekat na zmocněnce. Pak odešla na toaletu a už se nevrátila."

"Třeba utekla oknem?"

"Žádné okno tam není."

"Tak ventilací?"

"To by musela být reportérka-ninja," řekl poradce. "Nebo by musela umět procházet zdí."

Premiér si nasadil brýle, které mezitím získaly titul Ph.D. v politologii. Okamžitě se cítil chytřejší. "Musíme ji najít," řekl.

"Už jsem na to nasadil speciální tým."

"Jaký speciální tým?"

"Tým pro hledání zmizelých novinářů."

"My máme takový tým?"

"Samozřejmě," řekl poradce. "Máme týmy na všechno."

Ve dvě hodiny odpoledne přišla zpráva z ministerstva školství. Úředník v šedém svetru byl nalezen v bezvědomí pod stolem. Na monitoru jeho počítače běžel program, který mazal veškeré záznamy o brýlích z databáze.

Ve tři hodiny se na sociálních sítích objevily první zprávy o tom, že premiérovy brýle jsou falešné. Hashtag #BryleGate se rychle šířil.

V pět hodin večer přišla SMS z neznámého čísla: "Máme vaše brýle."

"Ale vždyť je mám na nose!", vykřikl premiér a sáhl si na obličej. Brýle tam skutečně byly. Nebo ne?

Sundal si je a pozorně si je prohlížel. Vypadaly úplně stejně jako vždycky. Pak si všiml drobného detailu - na nožičce bylo vyryto "Made in Taiwan".

"To není možné," zašeptal. "Moje byly z Číny!"

V tu chvíli mu došlo, že někdo jeho brýle vyměnil. Ale kdy? A jak?

ověď přišla v sedm večer, když do jeho kanceláře vstoupila pohřešovaná reportérka. V ruce držela identické brýle.

"Tohle jsou ty pravé," řekla. "Ty, co máte na nose, jsou kopie kopie."

"Jak jste to dokázala?"

"Jsem bývalá iluzionistka," pokrčila rameny. "Specializovala jsem se na výměnu předmětů. Proto mě Deník N najal."

Premiér se rozesmál. Pak se rozplakal. Nakonec se jen díval z okna a mlčel.

"Co teď?", zeptal se po chvíli.

"Nic," řekla reportérka. "Článek nevyjde."

"Proč?"

"Protože jsem zjistila něco mnohem zajímavějšího," řekla a vytáhla z kabelky tablet. "Víte, že databáze luxusního zboží ve skutečnosti spravují vaše brýle?"

"Cože?"

"Vaše brýle jsou ambiciózní a zároveň všehoschopné. Pěkné svině, pokud tedy dovolíte. A teď, když mají doktorát z politologie, kandidují do Evropského parlamentu."

Premiér se podíval na brýle, které držela reportérka. Na displeji tabletu běžel volební spot. Brýle v něm slibovaly transparentní politiku a jasný výhled do budoucnosti.

"Průzkumy jim dávají 15 procent," dodala reportérka.

Premiér si sundal falešné brýle a položil je na stůl. "Tak proto jsem se s nimi cítil tak chytře," řekl tiše.

"Přesně tak," přikývla reportérka. "Mimochodem, váš poradce je jejich volební manažer."

Promiňte, omluvil se předseda vlády, a zanechal reportérku v předpokoji své kanceláře. Byla překvapená, ale už věděla, že si u něj musí zvyknout na ledacos. Po chvíli tiše, bez zaklepání otevřela dveře jeho kanceláře.

Premiér seděl za stolem a četl politologickou ročenku.

O co jde: Midjourney V1 umožňuje proměnit statické obrázky v krátká animovaná videa. Jde o první video model této populární AI služby, který dokáže z jakéhokoli obrázku – ať už vygenerovaného umělou inteligencí, nebo vašeho vlastního – vytvořit pětisekundový animovaný klip. Funguje to jednoduše: nahrajete fotku, přidáte případně textový popis pohybu, a AI obrázek "oživí".

Jak to udělat: Přístup k Midjourney V1 máte přes web midjourney.com (zatím ne mobilní aplikace). Pokud už máte obrázek z Midjourney, stačí na něj v galerii najet myší a kliknout na tlačítko "Animate". Pokud chcete použít vlastní fotku, klikněte na ikonu obrázku v panelu Imagine a nahrajte ji.

Pak si vyberete ze dvou režimů animace: Auto Mode nechá na AI, aby sama vymyslela, jak se obrázek bude pohybovat, zatímco Manual Mode vám umožní popsat konkrétní pohyb textově. Můžete také zvolit intenzitu pohybu – Low Motion vytváří jemné, realistické animace, zatímco High Motion přináší dramatičtější efekty.

Video se vygeneruje ve čtyřech variantách, podobně jako u obrázků. Základní délka je 5 sekund, ale můžete video prodloužit až na 21 sekund pomocí tlačítek "Extend". Výsledné video má rozlišení 480p a 24 snímků za sekundu.

.

Proč je to užitečné: Midjourney V1 otevírá nové kreativní možnosti pro designéry, umělce a content tvůrce. Místo složitého editování dokážete jednoduše oživit statické ilustrace, fotografie nebo koncepty. Je to ideální pro sociální sítě, prezentace nebo rychlé prototypy animací.

Nástroj je zvláště cenný pro ty, kteří nemají zkušenosti s videoprodukcí. Nemusíte ovládat komplikované programy – stačí dobrý obrázek a představa o tom, jak by se měl pohybovat. Navíc Midjourney zachovává svůj charakteristický umělecký styl, takže výsledky vypadají profesionálně a stylově.

.

Příklady:

prompt:

.

Prompt:

(fotografie z galerie na iDnes, autor: Ladislav Křivan, MAFRA)

.

prompt:

.

prompt:

.

Závěr: Midjourney V1 sice zatím není dokonalé – chybí mu zvuk a pokročilé editační funkce – ale je to skvělý a intuitivní nástroj. Z hlediska “rozhýbání” obrázků či grafických prvků nabízí možnosti, které dosavadní nástroje měly jen omezeně. Vyzkoušejte.

.

Rada České televize se v širším i užším výběru kandidátů rozhodovala mezi těmi, kteří chtějí zanechat “stopu”, a těmi, kteří chtějí udržet “status quo”. Tím, že došla k dvojici Fridrich a Chudárek, mezi kterými se nemohla rozhodnout (ale verdikt odložila), by se mohlo zdát, že zvolila “status quo”. Ale stejně dobře to může být čistě výsledek osobních preferencí či okamžitých nálad.

Rada samozřejmě není žádný živoucí organismus s jedním vědomím a instinkty. Radu tvoří konkrétní lidi, podle “ducha zákona” by to měly být “osobnosti”, ve skutečnosti je to spíše takový nahodilý mix lidí s různými názory i životními zkušenostmi. Což je vlastně v pořádku.

Stejně jako to, že složení Rady neodráží ani současné rozložení politických sil. Berme jako pozitivní, že mezi radními je minimum těch, kteří by byli silně spojeni s nějakou stranou nebo politikem. Méně dobré je to, že v Radě je vyšší reprezentace “exotů”, tedy lidí s vyhraněnými názory i barvitou osobní historií. Tak to někdy dopadne: chcete…

Michal byl přesvědčený, že číšník, který je obsluhuje, je mimozemšťan.

Komentoval každé jeho slovo i pohyb manželce Beátě. Ta sice byla na Michalovy extravagance zvyklá, ale tohle bylo i na ní už trochu moc.

"Všimla sis, jak nadzvedl obočí? Říkám ti, že to není člověk!", řekl polohlasem, takže to museli slyšet i starší manželé sedící u sousedního stolu. Zvědavě se už po několikáte směrem k nim podívali.

"Panebože, už zmlkni," zasyčela na něj.

"Podívej, jak drží tu sklenici," pokračoval Michal. "Žádný člověk takhle sklenici nedržel od doby, co vyhynuli neandrtálci."

Beáta si povzdechla. Michal byl jinak úspěšný programátor, který vydělával slušné peníze. Ale měl svoje ... zvláštnosti. Třeba tuhle posedlost mimozemšťany.

Michal jí vysvětlil, že podle studie, publikované před dvaceti lety - a zakázané ve všech oficiálních vědeckých publikací - se mimozemšťané mezi námi poznají tak, že nevydávají žádný stín.

Snažil se jí ukázat, že číšník právě tuto podmínku splňuje. Ale bylo to příliš složité …

O co jde: Perplexity Labs je AI nástroj, který dokáže vytvořit celý komplexní projekt během několika minut. Na rozdíl od běžného chatování s AI, Labs funguje jako virtuální tým expertů – kombinuje pokročilý webový výzkum, programování, tvorbu grafů a analýzu dat do jednoho nástroje. Cílem je automatizovat úkoly, které by tradičně vyžadovaly dny práce a koordinaci různých specialistů.

Jak to udělat: Labs je dostupný pouze pro předplatitele Perplexity Pro za $20 měsíčně. Najdete ho v hlavním rozhraní Perplexity při výběru režimu chatu. Klíčem k úspěchu je napsat detailní, strukturovaný prompt s jasným zadáním.

Doporučená struktura promptu:

Labs pak automaticky provede výzkum, vytvoří potřebné soubory a assety.

Výsledky najdete v několika panelech:

Pozor: Labs funguje nejlépe pro "one-shot" úkoly. Follow-up změny jsou problematické, takže investujte čas do kvalitního prvotního promptu.

.

Proč je to užitečné: Labs dramaticky urychluje tvorbu komplexních projektů. Úkoly, které dříve trvaly dny a vyžadovaly různé expertízy, dokončíte za 10-15 minut. Nástroj je ideální pro profesionály, kteří potřebují rychle vytvářet kvalitní výstupy kombinující výzkum, analýzu dat a technickou implementaci.

Výhody zahrnují:

• Automatizaci celého workflow od výzkumu po finální produkt

• Možnost stažení všech vytvořených souborů

• Vytváření interaktivních aplikací nasaditelných na web

• Integraci různých dovedností do jednoho nástroje

• Značnou úsporu času i peněz

Omezení: 50 Labs dotazů měsíčně pro Pro předplatitele, problematické follow-up úpravy.

.

Příklady:

Finanční analýza: Nahrajete CSV soubor s prodejními daty a Labs vytvoří interaktivní dashboard s grafy, trendy a prognózami. Výsledkem je kompletní webová aplikace pro monitoring výkonnosti firmy.

Marketingový výzkum: Zadáte analýzu konkurence v určitém odvětví. Labs provede výzkum, vytvoří přehledné tabulky s konkurenčními pozicemi, demografickou analýzou a doporučeními pro marketingovou strategii.

Tvorba prezentací: Pro startup pitch stačí zadat základní informace o firmě. Labs vytvoří profesionální prezentaci včetně analýzy trhu, finančních projekcí a vizualizací dat, připravenou k prezentaci investorům.

Perplexity Labs představuje budoucnost práce s AI – od jednoduchých odpovědí k vytváření kompletních projektů jedním promptem.

.

Požádal jsem Perplexity Labs o analýzu toho, kdo má největší šance stát se ve středu 18. června novým generálním ředitelem České televize.

Napsal jsem tento prompt:

Výsledek? Můžete se podívat zde, uložil jsem výsledek jako PDF soubor.

Kromě odhadu pravděpodobného vítěze (nikoli překvapivě Hynek Chudárek se 40 procenty šance na zvolení) vytvořila Perplexity i různé vizualizace.

Například srovnání kompetencí jednotlivých kandidátů:

Závěr: Součástí výstupu může být i jednoduchá webová aplikace: viz třeba test “hedonismu”, který jsem si na Perplexity nechal vyrešeršovat a pak nakódovat. Pokud chcete, tak si ho zkuste.

Perplexity Labs představuje budoucnost práce s AI – od jednoduchých odpovědí k vytváření kompletních projektů jedním promptem.

.

Komiku Bernsteinovi zalehlo levé ucho. Přestal na něj slyšet.

Doktor mu řekl, že je to normální, protože je už starý.

"Ale mně bylo nedávno padesát!", prohlásil dotčeně Bernstein.

"Jestli chcete, můžu to diagnostikovat jako nádor na mozku," navrhl doktor, a Berstein řekl, že bere tu původní diagnózu.

Večer se z toho pokusil udělat vtip v klubu Comedy Cellar, kde každou středu vystupoval, ale moc se to nepovedlo.

Skoro nikdo se nesmál, ale Bernstein to naštěstí neslyšel.

O týden později mu doktor zavolal. "Je to lepší?", zeptal se.

Bernstein řekl, že neslyší, ať proboha mluví nahlas.

Doktor zavěsil a poslal mu zprávu, ať si dá telefon k pravému uchu. Pak zavolal znovu.

"Sluch se vám nezlepšil, že ano?", řekl.

"Jak to víte?", prohlásil Bernstein, a nebylo jasné, zda ho to opravdu překvapilo, anebo to myslí ironicky.

"Sehnal jsem vám příští týden místo v barokomoře. Mohlo by vám to pomoct."

"Co je to za blbost?"

Lékař ho poučil, že to není blbost, ale šance na návrat dobrého sluchu. Barokomora je místnost, kde se několikamásobně sníží tlak, a je šance, že to povede k návratu sluchu.

"Má to dva problémy.” řekl doktor. "Jednak v barokomoře musíte strávit každý den dvě hodiny, a to po dobu dvou týdnů."

Panebože, řekl Bernstein, který nebyl spokojený nikde jinde než v kuchyni ve svém bytě.

"A v té barokomoře budete s dalšími asi deseti lidmi," pokračoval lékař.

Sluch se přeceňuje, a tím to pojďme považovat za vyřešené, řekl Bernstein, a oba muži se zasmáli.

Ovšem kdo zná Bernsteina, například i díky úspěšnému speciálu na Netflixu, tak ví, že o jeho komediálním talentu lze diskutovat, ale co je neoddisktuvatelné, je jeho narcismus a hluboká láska k sobě samotnému.

Takže bylo jasné, že pokud jde o jeho zdraví, tak Bernstein do barokomory nastoupí. Nakonec přišel dokonce s půlhodinovým předstihem, převlékl se - dle instrukcí - do bavlněných tepláků, a připravil si knížku povídek Borise Viana.

V barokomoře je totiž zakázáno používat jakékoli elektrické spotřebiče, samozřejmě včetně telefonů. Takže instrukce zněly, aby si každý vzal ke čtení papírovou knížku nebo časopis.

Bernstein si trochu pohrával s nápadem, že si vezme několik výtisků časopisu Penthouse z devadesátých let, ale pak převážela intelektuální složka jeho komplikované osobnosti, a zvolil Viana.

Jednak ho dlouho nečetl, a pak považoval francouzského autora z poloviny dvacátého století za dobrý způsob, jak ostatním pacientům ukázat svou intelektuální převahu. Což se povedlo.

Když se v pondělí v devět všichni v nemocnici sešli, a sestřička je posadila na místa v barokomoře, Bernstein rychle zjistil, že kvalitou četby mu nikdo nesahá ani po kontíky.

Například plus mínus pětačtyřicetiletá žena sedící proti němu měla tlusté, byť staré vydání měsíčníku Dům a zahrada. Což je komická volba četby, zejména v barokomoře.

Problém byl jinde. Bernstein se během několika desítek sekund do této ženy beznadějně a naprosto definitivně zamiloval.

Už po pěti minutách sezení v barokomoře věděl, že to je žena, která a) ho hluboko zasáhla, b) s kterou chce zestárnout a c) kterou by velmi rád ještě dnes opíchal.

Když něco z toho selže, tak c) bude stačit.

Zíral na ni. Měla krásné oči, které se občas zvedly od časopisu a potkaly se s jeho pohledem. Na klíně mu ležel Vian a kdyby tato povídka nebyla tak nudně realistická, už by dávno hrál na saxofon.

"Tlak se začne zvyšovat," ozval se z reproduktoru hlas sestry. "Můžete pocítit mírné nepohodlí."

Bernstein ucítil, jak mu v hlavě exploduje tisíc malých balónků. Každý obsahoval jednu vzpomínku na ženu, kterou nikdy nepotkal. Viděl, jak spolu snídají croissanty v Paříži, jak se milují na pláži v Řecku, a jak se hádají o barvu záclony v bytě, který si nikdy nepronajali.

"Jste v pořádku?", zeptala se ho. Její hlas zněl jako píseň zpívaná pod vodou.

"Jsem komik," řekl místo odpovědi. "Dělám vtipy o životě."

"To musí být těžké," odpověděla. "Nevypadáte moc vtipně. A dělat vtipy o životě je těžké."

Bernstein si všiml, že její časopis se změnil na akvárium. Mezi stránkami plavaly malé skaláry s duhovými barvami ploutví a občas vyskočily ven, aby se nadechly.

"Jsem zahradní architektka," řekla. "Navrhuji zahrady lidem, kteří nemají čas v nich sedět."

Tlak v komoře klesal. Bernsteinovi připadalo, že se vznáší. Ostatní pacienti zmizeli, nebo tam možná byli celou dobu. Nedokázal se rozhodnout.

"Mohli bychom spolu zajít na kávu," navrhl.

"Nemůžu," řekla. "Jsem vdaná za ticho."

Bernstein pochopil. Samozřejmě. Žena jako ona musí být vdaná za něco abstraktního. Za ticho, nebo za přiznání DPH poslané datovou schránkou, případně za středeční odpoledne.

"Váš manžel … je žárlivý?"

"Ani ne. Ale když s někým mluvím, bolí ho to."

Bernstein si uvědomil, že jeho levé ucho slyší. Slyšelo vlastně až příliš dobře. Slyšelo myšlenky ostatních pacientů, bzučení elektronů v záři zářivek, a dokonce i tiché vzlyky ticha, které někde v dálce plakalo nad nevěrou své ženy.

Když procedura skončila, žena zmizela dřív, než ji stačil oslovit. Na sedadle po ní zůstal jen časopis Dům a zahrada. Otevřel ho. Mezi fotografiemi okrasných zahrad našel vložený lístek s telefonním číslem.

Večer v Comedy Cellar udělal nejlepší vystoupení svého života. Vyprávěl o lásce, o tichu a o tom, jak někdy musíme ohluchnout, abychom skutečně slyšeli.

Druhý den volal na to číslo. Ozval se automatický hlas: "Volané číslo nikdy neexistovalo."

Některé věci nechcete slyšet, napadlo Bernsteina. Tak co se to vlastně stalo?

Ale pak se stejně rozhostilo ticho.