JÓGA VÁSIŠTHA - Kniha III - O stvoření

VASIŠTHA pokračoval: Světlo Vědomí zastíněné pevným přesvědčením o existenci mysli, to je právě mysl. Mysl se vtělí do rozmanitých bytostí, lidí, bohů, démonů, polobohů a nebešťanů. Pak se rozvine do dalších forem a vytvoří například vesnice a města. Má nějaký smysl zkoumat tyto vnější jevy? To, co je opravdu hodno zkoumání, je samotná mysl. Neboť pokud pomocí vičáry, neboli dotazování se po Pravdě, odhalíme podstatu mysli, pak zjistíme, že všechny stvořené objekty i všechny jevy jsou jen výtvory mysli. Jediné, co zůstává myslí nestvořeno, je neomezené Vědomí. Je-li mysl důkladně zkoumána, rozpustí se do své podstaty a je tu nejvyšší klid a osvobození. Pak už není dalšího zrození, neboť jako to, co se rodí a umírá, se projevuje právě mysl.

RÁMA se znovu zeptal: Pane, pověz mi prosím, jak se to vše objevilo v čirém neomezeném Vědomí? Jak mohla vzniknout mysl, která je patrně směsicí skutečného a neskutečného?

VASIŠTHA pravil: Ó Rámo, prostor má tři úrovně. Nejprve je tu neomezený prostor nerozděleného Vědomí, pak omezený prostor rozděleného Vědomí a nakonec fyzický prostor, v němž existuje hmotný svět. Nekonečný prostor nerozděleného Vědomí neboli čit ákáša existuje ve všem, uvnitř i vně, jakožto čirý svědek toho, co je skutečné, i toho, co se zjevuje. Omezený prostor rozděleného vědomí neboli čitta-ákáša vytváří dělení času, prostupuje všemi bytostmi a zajímá se o blaho všech bytostí. Ve fyzickém prostoru, jenž se nazývá bhúta ákáša, se nacházejí všechny další základní prvky, tedy vzduch, oheň, voda a země. Druhé dva typy prostoru nejsou odděleny od neomezeného prostoru nerozděleného Vědomí a samy o sobě neexistují. Dělení prostoru Vědomí na tři typy se užívá jen tehdy, pokud slouží k poučení nevědomých lidí. Osvícený ví, že existuje pouze jediná Skutečnost, jíž je neomezené Vědomí.

Rámo, pokud ve Vědomí vznikne myšlenka „jsem schopný rozumového uvažování“, anebo „jsem netečný a vnímání neschopný“, jde o mysl. A z takové mylné myšlenky se pak zdánlivě vytvoří další fyzické i psychické prvky.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Mysl znamená vnímání a vnímání je pohyb ve Vědomí. Vyjádřením tohoto pohybu je konání, které je následováno svými plody. Mysl je záměr, který se objevil ve všemohoucím a neomezeném Vědomí. Samotná mysl stojí mezi skutečným a neskutečným, ale má tendence chápat a rozumět. Od neomezeného Vědomí není oddělená, ale myslí si, že je. Ačkoli sama nic nekoná, myslí si, že koná. Takové jsou kvality spjaté s myslí, taková je mysl. A s myslí je nerozlučně spjat i džíva.

Co se v mysli zrodí, to se vnější orgány snaží uskutečnit. Proto mysl znamená konání nebo čin. Nicméně mysl, rozum, ego, vědomí jedince, konání, představa, zrození a smrt, skryté touhy, znalosti, úsilí, vzpomínky, smysly, přirozenost, májá neboli iluze, činnost a další pojmy jsou jen slova, k nimž neexistuje odpovídající skutečnost. Jedinou Skutečností je neomezené Vědomí, v němž se tyto pojmy rodí. Všechny tyto pojmy vznikají, když neomezené Vědomí shodou okolností, kákatálíja, na chvíli zapomene na Já a považuje se za objekt vnímání.

Pokud Vědomí, zahalené závojem nevědomosti, vnímá rozmanitost a rozlišuje objekty, mluvíme o mysli. Je-li mysl o jistých vjemech pevně přesvědčena, říkáme jí rozum. Jestliže se hloupě ztotožňuje s odděleným jedincem, nazýváme ji egem. Odmítá-li mysl důsledné hledání a dotazování se po Pravdě a nechává-li rozehrávat hru neustále přicházejících a odcházejících myšlenek, označujeme to jako mysl jedince či omezené vědomí jedince.

Čirý pohyb ve Vědomí znamená činnost bez odděleného konajícího jedince, zatímco pokud je konání následováno svými plody, je to karman, tedy čin se svými důsledky. Jestliže si mysl v souvislosti s něčím viděným nebo i neviděným představí „to jsem již viděla“, jde o vzpomínky a paměť. Pokud důsledky minulých prožitků setrvají, třebas neviděné, v myšlenkovém poli jedince, říkáme tomu skryté touhy a tendence. Uvědomuje-li si mysl, že vnímání oddělenosti je výsledkem nevědomosti, říkáme tomu moudrost. Pokud se však mysl obrací opačným směrem k většímu Sebezapomnění a silnější připoutanosti k falešným představám, mluvíme o nečisté, zatemnělé mysli. Zakouší-li v sobě mysl přítomnost nějakého pocitu, říkáme tomu smysl neboli indrija. Zůstane-li mysl neprojevena v kosmickém Bytí, označujeme to jako podstata. O iluzi neboli máje mluvíme tehdy, zaměňuje-li mysl skutečnost a zdání. Pokud si mysl myslí „jsem omezená“, je tu omezení, pokud si myslí „jsem svobodná“, je tu osvobození.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Čin i ten, kdo čin vykonává, vznikají spontánně v nejvyšším Bytí v témže čase, podobně jako se s květinou objevuje současně i její vůně. Pouze z pohledu nevědomého se zrození džívy jeví jako skutečné. Jen nevědomý člověk považuje modrou barvu nebe za skutečnost. Pro osvíceného jsou obě tvrzení „džíva se rodí z Brahman“ a „džíva se nerodí z Brahman“ stejně nesmyslná.

Dvojnost neboli dualita je dočasně přijata jenom kvůli poučení nevědomých, neboť bez ní je slovní vyjádření nemožné. Učitel prohlásí, že džíva se rodí z Brahman, pak ale zdůrazní, že poněvadž následek není oddělitelný od příčiny, je i džíva neoddělitelný od Brahman. Vše se jeví jako z Brahman zrozené, stejně jako se rodí vůně z květiny. A vše zase přechází zpět do Brahman, podobně jako přechází jedno roční období do druhého.

Se všemi druhy bytostí, které se v tomto světě projevují, se současně rodí i jejich přirozené chování a povaha. A jen nevědomost o vlastní podstatě a přirozenosti, nevědomost o Já, vede k takovému chování a takovým činům, které způsobí další zrození.

RÁMA řekl: Svatý muži, posvátné texty sestávají z tvrzení mudrců, jejichž mysl není ničím zabarvena. Mudrcem je zván ten, jehož srdce je čisté a v jehož vidění není rozdělování. Pouze s pomocí svatých textů či osvícené bytosti má nezralý člověk naději uvidět světlo Pravdy. V tomto světě můžeme pozorovat, že se semínko rodí ze stromu a strom vyrůstá ze semínka. Lze tedy říci, že se rozmanité bytosti zrodily z nejvyššího Brahman bez semínka předchozího karman?

VASIŠTHA odvětil: Když se pozorně podíváš, Rámo, uvidíš, že čin se rozroste o své plody jen tehdy, je-li do konání zapletena mysl. Mysl je semínkem konání. Když se v nejvyšším Brahman projeví kosmická mysl, v témže okamžiku se zrodí povaha a přirozené touhy každé z rozmanitých bytostí a z vtělené bytosti se stane džíva. Není rozdíl mezi myslí a konáním. Než se konání objeví, vznikne nejprve v mysli, neboť mysl je jeho základem. Konání není nic jiného než pohyb energie ve Vědomí a nevyhnutelně přináší své plody. Když takové konání spěje ke konci, i myšlení spěje ke konci. A jakmile myšlení ustane, není tu ani konání. To je však jen v případě osvobozených mudrců, nikoho jiného.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Nyní ti popíši rozdělení bytostí na nejlepší, střední a nejhorší, tak jak k tomu došlo na začátku tohoto cyklu stvoření. První a nejlepší z bytostí se rodí ze šlechetných pohnutek. Jsou přirozeně dobří a oddaní dobrým skutkům. Osvobození získají během pár životů. Jsou naplněni čistotou a světlem. Tomu odpovídající kvalita neboli guna se nazývá sattva. Pak jsou tu ti, kteří jsou naplněni nečistotou. Tomu odpovídá kvalita pasivity, netečnosti a neschopnosti vnímat neboli guna tamas. V těchto bytostech je přilnutí ke světu velmi silné. Osvobození u nich přijde až po tisíci životech a pro některé z nich v tomto cyklu stvoření není ani možné. Mezi těmito dvěma typy jsou tací, kteří jsou naplněni touhou, činností a vášní. Tomu odpovídá kvalita aktivity neboli guna radžas. Jestliže jsou tito lidé tak blízko osvobození, že ho dosáhnou při odchodu ze světa, je v nich s kvalitou radžas namícháno i sattva. Pokud jsou tendence kvality radžas tak silné, že jejich rozpuštění trvá déle, jedná se o čisté radžas. A jsou-li touhy a vášně příliš silné, nesou známky kvality tamas a k osvobození je velmi daleko.

Ti, kteří i po tisíci zrozeních setrvávají neprobuzeni v temnotě, se nazývají temné bytosti a představují čisté tamas. Jestliže se zdá, že se k osvobození přibližují, pak je jejich tamas doplněné kvalitou radžas. A zdá-li se být osvobození již nablízku, pak je k tamas namícháno sattva. Pokud bytosti po stovce zrození mají před sebou ještě nejméně další stovku, pak jsou v hluboké temnotě a jejich osvobození není jisté.*

Podobně jako vlny na moři vznikly všechny bytosti v nejvyšším Brahman, poté co došlo k narušení stavu naprostého klidu a rovnováhy. Prostor ve sklenici, prostor v pokoji i prostor v malé dírce nejsou nic jiného než jediný kosmický prostor a stejně tak jsou všechny bytosti jen jedno jediné neomezené Bytí, které je nedělitelné. Tak jak v něm bytosti vznikají, tak v něm i zanikají. Z vůle neomezeného Brahman se to jeví tak, že se v něm vše rodí a poté v něm vše zaniká.

--------------------

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Takto jsem byl v dobách minulých poučen Stvořitelem Brahmou a toto poučení nyní předávám tobě, Rámo.

Nejvyšší Brahman ve svém nerozlišeném stavu prostupuje vším, a všechno se tedy nachází v tomto nerozlišeném stavu. Když se sám od sebe tento nerozlišený stav zhutní, zrodí se kosmická mysl. V ní vznikne velmi jemná touha po existenci prvků vjejich jemném stavu. Souhrnem toho všeho je nejvyšší kosmická bytost puruša neboli Stvořitel Brahmá. Stvořitel tudíž není nic jiného než kosmická mysl.

Stvořitel Brahmá má povahu Vědomí, a proto vidí to, co ve své mysli vidět chce. To on si přál, aby vznikla nevědomost, která je příčinou veškerého rozlišování a má za následek to, že člověk mylně zaměňuje Já za ne-Já. V důsledku této nevědomosti Stvořitel způsobil, že se vesmír jeví, jako by byl utvořen z rozmanitých věcí. Celý vesmír není nic jiného než neomezené Vědomí, a přesto se zdá, že tu existují bytosti zrozené z malých částic a prvků.

Ó Rámo, tak jako vznikají vlny na hladině oceánu, tak vzešly všechny objekty a látky ve vesmíru z Brahman. V nestvořeném vesmíru se mysl Stvořitele Brahmy uvědomila jako ego, a tak se Brahmá jakožto kosmická mysl stal Brahmou Stvořitelem. Energie kosmické mysli se projeví jako rozmanité vesmírné síly a v kosmické mysli se projeví bezpočet rozmanitých bytostí, džívů.

Jakmile v neomezeném prostoru Vědomí vzniknou rozliční džívové, kteří se jeví jakoby složeni ze základních prvků, vstoupí do každého těla otvorem pro životní sílu vědomí a vytvoří se semínko pro tělo, ať už tělo pohyblivé či nepohyblivé. Dojde ke zrození jedince. Každá jednotlivá bytost se náhodně, kákatálíja, spojí s různými možnostmi, jejichž projevy dají vzniknout zákonu příčiny a následku, a tudíž vedou i k vzestupu a pádu v postupném vývoji. A příčinou toho všeho je touha. Ó Rámo, přesně tak vypadá hustý les, jemuž říkáme projevený svět. Ten, kdo utne samotné kořeny jeho stromů sekerou zkoumání a dotazování se po Pravdě, bude z lesa projeveného světa vysvobozen. Někdo k tomuto poznání přijde brzy a jinému to trvá dlouho.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA se zeptal Brahmy: Pane, jak je možné, že kletba mudrce postihla Indrovo tělo a ne jeho mysl? Je-li tělo od mysli neoddělitelné, pak by měla kletba zasáhnout i mysl. Vysvětli mi to, prosím.

BRAHMÁ odpověděl: Můj milý, každý ve vesmíru, Brahmou počínaje a kamenem konče, má dvojí tělo. První je mentální tělo, které je neposedné a pracuje velmi rychle. To druhé je tělo z masa a kostí, které nedělá nic. Lze ho přemoci kletbou, ale též požehnáním či kouzlem. Je bezmocné, neschopné a zároveň pomíjivé jako krůpěj rosy na lotosovém lístku. Je zcela závislé na osudu a předurčení. Mysl je nezávislá, třebaže se to jeví jinak. Pokud se mysl pevně oddá vlastnímu úsilí, pak je mimo dosah utrpení. Jakmile mysl o něco usiluje, pak zcela jistě plody svého snažení nalezne.

Fyzické tělo nedosáhne ničeho, oproti tomu mentální tělo výsledků dosahuje. Pokud mysl bez ustání spočívá u toho, co je čisté, pak je imunní i k následkům kletby.

Tělo může podlehnout tomu či onomu, ale mysl zakouší pouze to, na co myslí. To ukázal mladík Indra. A totéž předvedl i mudrc Dírghatapa, který při přípravě náboženského obřadu spadl do propasti. Provedl obřad ve své mysli a získal jeho plody úplně stejně, jako kdyby provedl rituál fyzicky. A deset synů světce svým mentálním úsilím získalo stav Stvořitele, aniž bych tomu já mohl zabránit.

Mysl zcela oddanou Já nemohou mentální nemoci, fyzické neduhy ani žádná kletba ovlivnit o nic víc, než může kvítek lotosu rozpůlit kámen vedví. Proto by se měl člověk snažit pomocí mysli přivést mysl na cestu čistoty a pomocí Já přimět já sledovat ryzí cestu. O čem mysl rozjímá, to se vzápětí zhmotňuje. Intenzivní rozjímání může v mysli způsobit radikální změny a uzdravit ji z chorého vidění, které zaměňuje iluzi za Skutečnost. To, co je v mysli, je zakoušeno jako pravda. Proto může člověk v noci za svitu Měsíce zakoušet spalující žár, anebo naopak může ten, kdo je vystaven spalujícímu Slunci, cítit příjemný chlad.

Taková je síla mysli.

TEXT ve formátu PDF zde.

SLUNCE pokračovalo: Král vyhledal mudrce jménem Bharata a nařídil mu, aby hříšný pár potrestal kletbou. Mudrc kletbu pronesl, ale Indra řekl: „Ach, jak jste oba hloupí! Kletbou jste promrhali vše dobré, co jste získali dříve svým pokáním. Vaše kletba může zničit naše těla, ale jinak neztratíme nic. Nikdo nemůže zničit mysl druhého.“ Kletba zničila těla obou milenců, ale ti se při dalších zrozeních objevovali vždy pospolu jako druh a družka, nejprve coby zvěř a ptáci, poté jako muž a žena, naposledy jako bráhmana a bráhmaní. Jejich velká láska a oddanost byla inspirací pro všechny, i pro stromy v lese.

Ani prokletí nemohlo změnit myšlení obou milenců. A stejně tak i ty, Pane, nemůžeš nijak ovlivnit to, co stvořilo deset mladých mužů. Jsou tak zaujati svým vlastním tvořením. Co tím však můžeš ztratit? Nech je být i se vším, co stvořila jejich mysl. Nemůžeš to zničit o nic víc než obraz zrcadlící se v kusu křišťálu.

Pane, ve svém vlastním vědomí vytvoř svět, jaký se ti líbí. Neomezené Vědomí, neomezený prostor Vědomí i mysl neboli vědomí jedince jsou ve skutečnosti téže podstaty. Vše je prostoupeno neomezeným Vědomím. Proto nehledě na to, co bylo deseti mladými muži stvořeno, ty sám můžeš vytvořit tolik vesmírů, kolik si jen přeješ!

BRAHMÁ pravil Vasišthovi: Jakmile jsem vyslechl rady Slunce, ihned jsem začal tvořit světy, neboť to je přirozený projev mého bytí. Požádal jsem Slunce, aby při tomto úkolu bylo mým hlavním společníkem. Takže Slunce ze stvoření deseti mladých mužů je zároveň původcem lidské rasy v mém stvoření. A Slunce tuto dvojí roli zvládá dobře. V souladu s mým záměrem Slunce způsobilo stvoření světů. Co se zrodí v mysli jedince, to zdánlivě vstoupí do bytí, ustálí se, a dokonce nese své plody. Taková je síla mysli. Tak jako se synové světce stali díky síle své mysli Stvořiteli, stejně tak jsem se stal Stvořitelem světa i já. Právě mysl způsobí projevení věcí, například těla. Těla si není vědom nikdo jiný než mysl.

BRAHMÁ pravil: Tak jako v koření nalézáme rozmanité chutě, tak jsou ve vědomí jedince, čili v mysli jedince, obsaženy rozmanité možnosti. Individuální vědomí se projeví jako jemné, éterické tělo, a jakmile se zhutní, projeví se jako tělo fyzické, materiální. Jsou-li rozmanité možnosti ve svém jemném stavu, označuje se individuální vědomí jako džíva neboli duše jedince. Jakmile ale celá hra džívy skončí, pak individuální vědomí zazáří jako nejvyšší Bytí. Neexistuji já ani nikdo jiný ve vesmíru, neboť neexistuje nic jiného než neomezené Vědomí. Tak jako vznik deseti vesmírů byl projevem záměru každého z deseti synů světce, je toto všechno pouhým projevem neomezeného Vědomí. Úmysl přiměl každého ze synů světce cítit se jako Stvořitel a se mnou je to stejné.

Čiré neomezené Vědomí si o sobě pomyslí, že je džíva neboli mysl jedince, a pak uvěří, že je tělem. Pokud tato představa podobná fantazii ze snu přetrvá, jeví se tento dlouhotrvající sen jako skutečnost. Je to tedy skutečné i neskutečné zároveň. Poněvadž to vnímáme, jeví se to jako skutečné, ale poněvadž to obsahuje vnitřní rozpor, je to neskutečné. Mysl je schopna vnímat, neboť jejím základem je Vědomí. Jakmile si však pomyslí, že je od Vědomí oddělena, je zmatená a stane se netečnou, vnímání neschopnou. Je-li tu vnímání, přebere mysl roli objektu vnímání, třebaže jím ve skutečnosti není. Považuje-li se mysl za objekt vnímání, pak vidíme náramek, ačkoli skutečností je zlato.

---

Zkráceno, celý text zde:

TEXT ve formátu PDF zde.

SLUNCE pokračovalo: Ó Pane, Stvořitelem vesmíru není nikdo jiný než mysl a mysl je též purušou, nejvyšší kosmickou bytostí. To, co vykoná mysl, je čin. To, co udělá tělo, činem není. Pohleď na sílu mysli! Díky pevnému zaměření mysli se deset mladých mužů stalo Stvořiteli. A pokud si někdo naopak myslí, že je bezvýznamným tělem, stane se smrtelnou bytostí. Ten, jehož vědomí je obrácené do vnějšího světa, zakouší radost a bolest. Oproti tomu jógin, jehož vědomí je obrácené do sebe, představy radosti a bolesti nemá. V této souvislosti ti budu vyprávět jeden příběh.

V zemi Magadha byl králem Indradjumna, jehož manželkou byla krásná Ahaljá. Žil zde také pohledný mladík volnějších mravů jménem Indra.

Jednoho dne královna slyšela vyprávění o manželce mudrce Gautamy, která se též jmenovala Ahaljá a kterou svedl bůh Indra, král nebes*. Vyslechnutí příběhu mělo za následek, že se královna Ahaljá do mladíka Indry zamilovala.

Ahaljá byla láskou k Indrovi úplně posedlá a za pomoci jedné své dvorní dámy se s Indrou začala pravidelně scházet a potajmu si užívat jejich vzájemné lásky.

Ahaljá byla do Indry tak zamilovaná, že ho viděla všude a ve všem. Myšlenky na milovaného jí rozjasnily tvář, a jak jejich vzájemná láska rostla, nešlo již vztah utajit. Nakonec se vše doneslo i k uším krále.

Rozzlobený král chtěl jejich vztah zničit a zkoušel milence potrestat mnoha způsoby. Nechal je mrznout v ledové vodě, smažit na rozpáleném oleji, smýkat na provaze za slonem i bičovat. Indra se však králi jenom vysmál:

„Ó králi, celý vesmír není pro mě nic jiného než má milovaná Ahaljá a pro ni jsem celým vesmírem zase já. Proto nás tvoje tresty nezasahují. Pane, jsem pouze mysl. Jedinec je mysl. Můžeš potrestat tělo, ale nepotrestáš ani nijak nezměníš mysl. Je-li mysl něčím zcela naplněna, pak to, co se děje s tělem, se jí nedotýká. Požehnání ani kletba ji neovlivní, podobně jako zvíře svými malými rohy nemůže pohnout pevně usazenou horou. Mysl nevzniká z těla, ale naopak, mysl tělo vytváří. Mysl je semínkem pro tělo. Umře-li strom, semínko přežije, kdežto je-li zničeno semínko, strom umírá s ním. Pokud zemře tělo, mysl si pro sebe vytvoří těla jiná.“

--------------------

TEXT ve formátu PDF zde.

SLUNCE pokračovalo: Deset mladých mužů setrvalo v hlubokém rozjímání o tom, že jsou Stvořitelé vesmíru, až tu bylo deset světců. Jejich těla vyschla, a co zůstalo, sežrala divoká zvěř. Avšak oni zde zůstali dál ve stavu bez hmotného těla. Epocha se nachýlila ke konci, Slunce začalo vydávat spalující žár, obloha se otevřela a strašlivá bouře všechno zničila. Deset světců tu stále bylo ve stavu bez těla s jediným záměrem, stát se Stvořiteli vesmíru. Úsvit nového stvoření je zastihl na stejném místě a s tímtéž záměrem jako předtím. Stali se tedy Stvořiteli. A to je těch deset Stvořitelů, které jsi viděl i s jejich vesmíry. Jsem jedno ze Sluncí, které svítí v jednom z těchto vesmírů.

BRAHMÁ se zeptal Slunce: Ó Slunce, jestliže byly vesmíry těmito Stvořiteli stvořeny, co mám potom dělat já?

SLUNCE odpovědělo: Ó Pane, jsi bez vlastních přání a cílů. Není tedy třeba, abys něco dělal. Jaký užitek ti přinese stvoření vesmíru? Je to pro tebe jen čirá zábava. Celé stvoření se z tebe, jenž jsi bez touhy a záměru, zrodí samo, tak jako se v kaluži vody objeví sám od sebe odraz Slunce, které též nemá touhu se někde odrážet. Slunce bez vlastního záměru způsobí střídání dne a noci a ty se bez záměru pusť do tvoření vesmíru. Neboť co bys měl z toho, kdyby ses své přirozené činnosti vzdal? Moudrý muž netouží něco udělat, ale ani netouží se nějaké činnosti vzdát.

Pane, svým mentálním zrakem pozoruješ vesmíry, které byly stvořeny deseti svatými muži. Fyzickým zrakem člověk vidí jen takové objekty, které si vytvořil sám ve své mysli. Objekty stvořené myslí jsou nezničitelné. Rozkladu podléhají jen ty objekty, které jsou složené z hmoty. Člověk je utvořen z toho, co má ve své mysli ustáleno jako své skutečné bytí. Tím je a ničím jiným.

TEXT ve formátu PDF zde.

SLUNCE pravilo: Ó Pane všech vládců, poblíž svaté hory Kailása na místě zvaném Suvarnadžáta vybudovali tví synové kolonii. Zde žil svatý muž jménem Indu, potomek mudrce Kašjapy. On i jeho žena si užívali všech požehnání kromě jediného, nemohli mít děti. Vydali se proto na svatou horu Kailása a podstoupili tvrdé pokání. Přebývali tam jen s malým množstvím vody a stáli bez hnutí jako stromy.

Když Pán Šiva viděl jejich pokání, zjevil se před nimi a zeptal se, co si žádají. Oni si velice přáli, aby mohli zplodit deset ušlechtilých synů, oddaných Bohu a spravedlnosti. Šiva jim to přislíbil.

Brzy nato se ženě světce narodilo deset krásných a požehnaných synů. Nebylo jim ani sedm let a už znali všechny svaté knihy. Vyrostli v mladé muže, a když nadešel čas, vzdali se rodiče svých těl a dosáhli osvobození. Mladí muži byli ztrátou rodičů velmi zarmouceni. Jednoho dne se sešli, aby se mezi sebou poradili. Jeden z nich řekl: „Bratři, jaký je ten nejlepší cíl, který bychom měli následovat a který by nevedl k neštěstí? Být králem, císařem nebo bohem nebes Indrou, to vše jsou malichernosti, neboť i Indra vládne nebi sotva půldruhé hodiny ze života Stvořitele. Bude nejlepší, staneme-li se sami Stvořiteli, neboť pouze Stvořitel tu setrvá až do konce celé epochy.“

Ostatní s ním nadšeně souhlasili: „Měli bychom co nejdříve dosáhnout stavu Brahmy, v němž není stáří ani smrt.“

Nejstarší bratr řekl: „Udělejte, co vám řeknu. Posaďte se do lotosové pozice a neustále rozjímejte o tom, že jste Brahmá.“

Všichni bratři tedy začali rozjímat následujícím způsobem: „Jsem Brahmá, Stvořitel vesmíru. Všichni mudrci i s bohyní moudrosti Sarasvatí jsou ve svých individuálních formách obsaženi ve mně. Nebe s nebešťany i hory, kontinenty a oceány jsou ve mně. Polobozi a démoni jsou ve mně a ve mně svítí i Slunce. Teď přichází stvoření. Teď stvoření trvá. A nyní přichází čas rozpuštění. Epocha je u konce, blíží se Brahmova noc. Dosáhl jsem poznání Já a jsem osvobozen.“

Tím, o čem celým svým bytím rozjímali, tím se také i stali.

TEXT ve formátu PDF zde.