VASIŠTHA pokračoval: Na počátku v nejvyšším Bytí neboli neomezeném Vědomí vzniklo rozdělení a Neomezené se zdánlivě rozdělilo na toho, kdo pozoruje, a to, co je pozorováno. Když pozorující pozorovatel hledal, jak by pozorovaný objekt uchopil a pochopil, vznikla směsice skutečnosti a zdánlivého projevení, vzniklo zmatení. A v důsledku zmatení se v neomezeném Vědomí objevila představa omezenosti.

Omezená mysl v sobě vytváří bezpočet představ, jež ji oslabují a zahalují závojem iluze, což vede k utrpení, jež je myslí ještě posilováno. Představy a zážitky zanechávají v mysli stopy, vytvářejí dojmy a poté sklony či podmíněnosti, které z větší části zůstávají skryté. Jakmile se jich mysl zbaví, závoj iluze zmizí jako mlha prozářená Sluncem a s ním zmizí i veškeré trápení. Do té doby si však mysl s tím vším pohrává, tak jako si děcko hraje s malým ptáčetem, které soustavně pošťuchuje a provokuje.

Opilému člověku se zdá, že se celý svět točí, a podobně je na tom nečistá mysl. Vidí problémy tam, kde nejsou, narušuje vztahy, vytváří podezíravost a dělá z přátel nepřátele. Ztrápená mysl mění jídlo v jed a způsobuje nemoci a smrt.

Nečistá mysl hnaná skrytými tužbami je příčinou pomatených představ, mánií a fobií. Člověk by měl usilovat o to, aby se od všech tužeb osvobodil a zbavil je jejich kořenů. Co jiného je člověk nežli mysl? Tělo je netečné a bez schopnosti vnímat. Nelze říci, že je mysl netečná, ačkoli nelze ani říci, že je schopna vnímání. To, co mysl vykoná, je skutek, a to, čeho se mysl vzdá, je odevzdání.

Mysl je celý svět, je to vzduch, je to nebe, je to země, je to vítr. Mysl je nedozírná. Hlupákem nazveme toho, kdo má hloupou mysl. Jestliže je tělo zbaveno mysli a inteligence, například v případě smrti, pak o takové mrtvole jistě neřekneme, že je hloupá!

Mysl vidí, byly tedy stvořeny oči. Mysl slyší, vznikly tedy uši. A stejné je to s ostatními smysly, všechny jsou vytvořeny myslí.

Mysl rozhoduje o tom, co je sladké a co hořké, kdo je přítel a kdo nepřítel. Mysl rozhoduje o délce trvání. Král Lavana prožil méně než hodinu, jako by se jednalo o celý život. Mysl rozhoduje o tom, co je nebe a co peklo. A proto je-li ovládnuta mysl, je ovládnuto vše, včetně smyslů.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, co může být větší záhadou než to, že je mysl schopna zakrýt všudypřítomné, čiré, věčné a neomezené Vědomí a donutí tě zaměnit Vědomí za toto netečné fyzické tělo? Je to právě sama mysl, která se jeví jako pohyb v tom, co se hýbe, jako třpyt v tom, co se třpytí, jako pevnost země a prázdnota prostoru.

Pokud se mysl někde toulá, člověk si ani nevychutná jídlo ani nevidí to, co má přímo před sebou. Smysly se rodí z mysli, ne naopak.

Jen z pohledu hlupáka lze říci, že tělo a mysl jsou dvě zcela různé věci. Ve skutečnosti různé nejsou, neboť je to sama mysl. Chvála mudrcům, kteří tuto Skutečnost pochopili.

Mudrce, který uskutečnil Pravdu, jistě nerozruší, ani když jeho tělo obejme žena. Je to pro něj stejné jako dotýkat se kusu dřeva. Kdyby mu byly useknuty paže, on by to nevnímal. Mudrc může jakékoli trápení obrátit v blaženost.

Pokud se mysl někde toulá, pak i když uslyšíš zajímavý příběh, nebudeš ho vnímat. Podobně jako umí herec ztvárnit charakter různých postav, je mysl schopna vytvořit různé stavy vědomí, například bdění či snění. Jak záhadná je mysl, když dokázala přimět krále Lavanu myslet si, že žije životem divocha. Mysl zakouší to, co si sama vytvořila. Mysl není nic jiného než to, co je složeno z myšlenek. Když to víš, dělej, co je ti libo.

Mysl si v důsledku nepřetržitého přemýšlení myslí, že je zrozena nebo že umírá, a ačkoli je bez formy, myslí si, že je džívou a má tělo. Následkem svých představ se mysl ztotožňuje s národem či kmenem a zakouší radost či bolest, neboť to vše se nachází v mysli, podobně jako se nachází olej v semínku.

---

Zkráceno -- celý text viz:

TEXT ve formátu PDF zde.

KRÁL pokračoval: Hladomor vyhnal mnoho lidí ze země. Odcházeli, kam se dalo. Ti, kteří kvůli ženě a dětem nechtěli odejít, dlouho nevydrželi a zemřeli. Další se stali obětí divoké zvěře.

Já jsem se s ženou a dětmi vydal odsud pryč. Na hranicích stál strom, v jehož chladivém stínu jsem našel toužený odpočinek. Sundal jsem děti z ramen, lehl jsem si a dlouhý čas odpočíval.

Moje nejmladší děcko, ještě tak malé, že bylo zcela nevinné, a proto mému srdci nejdražší, prosilo se slzami v očích o jídlo. Ačkoli jsem mu řekl, že žádné maso k jídlu není, ve své dětské nevinnosti neustále žadonilo. V zoufalství jsem řekl: „Dobrá, vezmi si tedy maso z mého těla!“ Nebohé dítě řeklo bez přemýšlení: „Tak mi ho dej.“

Byl jsem zcela přemožen lítostí a soucitem. Pochopil jsem, že už není schopno snášet strasti hladovění, a rozhodl jsem se, že by bylo nejlepší skončit se životem. Z větví jsem postavil pohřební hranici, ale jak jsem se k ní přiblížil, celý jsem se roztřásl a ocitl se zde u dvora, kde jste mě všichni zdravili a vítali.

Král domluvil a v tom okamžiku kejklíř zmizel.

MINISTŘI řekli: Pane, to nemohl být obyčejný kejklíř, neboť ho nezajímaly peníze ani odměna. To si jistě nějaké božstvo přálo tobě i nám ukázat moc kosmické

iluze. Z celého příběhu je nyní zřejmé, že projevený svět je pouhá hra mysli a sama mysl není nic jiného než hra všemohoucího neomezeného Bytí. Mysl je schopna ošálit i lidi obdařené moudrostí. Kde je král zběhlý v mnoha učeních a kde je ona matoucí iluze?

Zde jistě nejde o trik kejklíře, neboť kejklíř by si nenechal ujít hmotný zisk. Toto je síla iluze. Proto kejklíř zmizel, aniž by čekal na odměnu.

VASIŠTHA pravil: Byl jsem, Rámo, přímo u toho a vyprávím to tak, jak se to stalo. Mysl zakrývá pravou podstatu Já a vytváří iluzorní projevy, které se donekonečna větví a nesou své plody. Znič tuto iluzi poznáním a spočiň v klidu a míru.

TEXT ve formátu PDF zde.

KRÁL pokračoval: Stal jsem se členem divokého kmene. Moje žena porodila dceru, která ještě zvětšila mé utrpení, a časem přibyly další tři děti. Mnoho let jsem s tímto kmenem žil a zakoušel strasti hlavy rodiny, neboť jsem musel ženu i děti živit a chránit. Sháněl jsem dříví na oheň a často trávil noci v lese. Když bylo chladno, schovával jsem se do křoví, abych se zahřál. Hlavním jídlem bylo maso z prasat.

Čas běžel a já stárl. Začal jsem s masem obchodovat, nejlepší kusy jsem nosil do vesnic v horách Vindhya a tam je prodával. Co se výhodně neprodalo, to jsem rozřezal na kusy a v neskutečné špíně sušil. Často mě trápil hlad a já musel bojovat o kus masa s druhými. Celé tělo mi postupně zčernalo, až bylo jako saze. Zaměstnával jsem se nečistými činnostmi, má mysl se tudíž začala klonit k nečistému. Opustily mě dobré myšlenky a pocity, a tak jako se had zbavuje staré kůže, tak se mé srdce zbavilo veškerého soucitu. Ptákům i zvěři jsem působil nevýslovné trápení, když jsem je s použitím zbraní lovil a chytal do pastí a sítí.

Rozmarům počasí jsem odolával oděný pouze bederní rouškou. Tak jsem strávil sedm let. V zajetí špatností a zlých tužeb jsem se nechal ovládat hněvem, mluvil hrubě, bědoval při nezdaru a živil se zkaženým jídlem. Unášen jako suchý list ve větru, dlouho jsem žil tak, jako by mým jediným životním posláním bylo shánět si potravu.

Přišlo sucho. Vzduch byl tak horký, že to vypadalo, jako by se v něm vznášely jiskérky ohně. Les vzplanul požárem a brzy z něj zbyl jen popel. Lidé umírali hladem. Někteří podlehli přeludu faty morgány a hnali se za domnělou vodou anebo žvýkali kaménky, které považovali za kousky masa.

Byli i tací, kteří v zoufalství pojídali mrtvoly a přitom si ohlodali své vlastní prsty nasáklé krví z mrtvých těl. Takové bylo šílenství způsobené hladověním.

Kde kdysi stál svěží, bujný les, tam zůstalo jen rozlehlé pohřebiště. Kde dříve byla radost, tam se nyní rozléhal jen bolestný pláč umírajících.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Po nějakém čase otevřel král oči a jako by strachem se začal třást. Už by byl málem spadl na zem, ale ministři ho zachytili, a jak je král uviděl, zmateně se zeptal: „Kdo jste a co to se mnou děláte?“ Ministři, plni obav, mu odpověděli: „Pane, jsi mocný král, máš velké poznání, a přece ses nechal přemoci tímto přeludem. Co se stalo s tvou myslí? Jen ten, kdo je připoután k světským věcem a lpí na vztazích s ženou, dětmi či příbuznými, podléhá takovému vybočení mysli, nikoli člověk jako ty, jenž je oddán Nejvyššímu. Jen ten, kdo nepěstoval poznání, může být omámen kouzly či omamnými látkami, nikoli člověk s plně rozvinutou myslí.“

Jak to král uslyšel, začal se mu vracet jeho klid a rozvaha. Pohlédl však na kejklíře a znovu se celý roztřásl: „Cos to se mnou provedl, kouzelníku? Utkal jsi kolem mne sítě iluzí. Vskutku i moudří podlehnou iluzi máji. Třebaže jsem byl stále v tomto těle, zažil jsem během krátké chvíle úžasný přelud.“

Obrátil se ke dvořanům a vylíčil jim, co prožil během minulé hodiny.

KRÁL vyprávěl: Ve chvíli, kdy kejklíř mávl pavími pery, byly mé smysly omámeny. Nasedl jsem na koně stojícího přede mnou a vydal se na loveckou výpravu. Kůň mě zavedl do pusté pouště, kde nebylo ani živáčka. Nic tu nerostlo, nebyla tu voda a bylo zde velmi chladno. Dolehl na mne smutek. Strávil jsem tam celý den, až jsem konečně znovu vsedl na koně a dostal se odtud pryč. Přijel jsem k jiné poušti, která nevypadala tak hrozivě, a zde jsem pod stromem ulehl k odpočinku. Kůň mi utekl a já ležel až do západu Slunce. Pak jsem se celý vystrašený schoval do křoví. Noc trvala věky.

Přišel úsvit, Slunce vyšlo nad obzor a o chvilku později jsem náhle spatřil černou dívku v černých šatech, nesoucí tác plný jídla. Přistoupil jsem k ní a poprosil ji o jídlo, neboť jsem byl už velmi vyhládlý. Ona si mě nevšímala, ale já ji sledoval, až mi řekla: „Dám ti jídlo, pokud se se mnou oženíš.“ Souhlasil jsem, neboť přežití teď bylo na prvním místě. Dala mi najíst a zavedla mě k svému otci, který už napohled budil hrůzu. Brzy jsme všichni tři dorazili do vesnice, která byla plná masa a krve. Všem jsem byl představen jako budoucí manžel černé dívky a všichni z vesnice se ke mně chovali s úctou. Vyprávěli mi strašidelné příběhy, které ve mně vzbuzovaly smutek a bolest. Následoval hrůzyplný obřad, při němž jsme byli s dívkou oddáni.

TEXT ve formátu PDF zde.

Příběh krále Lavany (III. 103 - 122)

VASIŠTHA pokračoval: Když se v neomezeném Vědomí projeví mysl, pak se ze své vlastní přirozenosti rozroste a vytvoří dojem, že se dlouhé zdá krátké a naopak, nebo že se mysl jedince jeví jako od Vědomí oddělená. Sebemenší věc, s níž se dostane do styku, mysl zveličí a přivlastní si ji. V mžiku oka vytvoří bezpočet vesmírů a v mžiku oka je zase zničí. Tak jako může schopný herec hrát několik rolí, jednu hned po druhé, tak má mysl spoustu podob a střídá jednu za druhou. Udělá ze skutečného neskutečné či naopak a zdá se, jako by se kvůli tomu buď radovala, nebo trpěla. I toho, co jí přišlo samo od sebe, se pevně drží a v důsledku iluzorního pocitu, že něco vlastní, pak trpí.

Čas v podobě měnících se ročních období je schopen v rostlinách a stromech vyvolat určité změny. Podobně způsobuje mysl silou svých myšlenek a představ to, že se jedna věc zdá být jinou. Proto čas, prostor i všechny věci jsou pod kontrolou mysli. V závislosti na intenzitě či otupělosti mysli a na tom, jak velké jsou objekty, které mysl vytváří či ovlivňuje, vykoná mysl s menším či větším zpožděním vše, co má být vykonáno. Není nic, co by nebyla schopna udělat.

Poslechni si, Rámo, další zajímavý příběh, který ti to osvětlí. V zemi Uttarapándava, kde byly krásné a prosperující vesnice a v jejíž lesích přebývali mudrci, vládl král Lavana, potomek legendárního krále Hariščandry. Byl spravedlivý, šlechetný, dvorný, laskavý, v každém ohledu to byl dobrý král. Všichni jeho nepřátelé jím byli poraženi a jejich stoupenci byli přemoženi strachem i jen při pouhém pomyšlení na krále.

Jednoho dne přišel král Lavana ke dvoru, usedl na trůn, a jakmile mu ministři a dvořané vzdali poctu, objevil se před ním kejklíř, poklonil se a řekl: „Ukážu ti, králi, něco úžasného.“ Mávl chomáčem pavích per, když tu vstoupil jeho společník a vedl za sebou překrásného koně. Nabídl ho králi darem a nato kejklíř vyzval krále, aby vsedl na koně a vydal se do světa.

Král se na koně podíval, pak zavřel oči a zůstal nehnutě sedět. Jakmile to shromáždění dvořané uviděli, rázem utichli. Rozhostil se naprostý klid, neboť se nikdo neodvážil krále rušit.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Vlastními představami se nechá oklamat pouze hlupák, nikoli moudrý muž. Hlupák upadne do iluze, jakmile to, co je stálé, mylně považuje za pomíjivé. Ego je falešná představa založená na mylném spojení Já s fyzickými prvky. Jestliže samotný člověk existuje v tom všem jako neomezené Vědomí, jak mohlo vzniknout to, čemu říkáme ego? Ego neexistuje o nic víc než fata morgána na poušti. Odlož proto, Rámo, své nedokonalé vidění, které není založeno na Skutečnosti, a spočiň v dokonalém zření založeném na Pravdě a spojeném s blaženým klidem.

Pátrej a dotazuj se na podstatu Skutečnosti. Opusť klam a faleš. Jsi volný a svobodný, tak proč sám sebe nazýváš omezeným a trpíš? Já je neomezené. Proč, jak a čím by mohlo být omezeno? V Já není dělení, neboť vše, co je, je Brahman, Absolutno. Čemu se říká omezení a čemu osvobození? Ve stavu nevědomosti si myslíš, že zakoušíš bolest, ale Já je bolestí nedotčeno. Takové věci v Já nejsou.

Dovol tělu, ať si slábne či sílí, nebo ať přejde do jiného vesmíru. Nejsem tělem omezen, tak jak by mě mohlo ovlivnit? Vztah mezi tělem a Já je jako vztah mezi mrakem a větrem, mezi lotosem a včelou. Je-li mrak rozehnán, sjednotí se vítr s prostorem. Uvadne-li květ lotosu, vzlétne včela k nebi. Odpadne-li tělo, není zničeno Já. Vždyť dokud není sežehnuta ohněm Sebepoznání, nezmizí ani mysl. Jak by tedy mohlo zmizet Já?

Smrt je jen překrytí vždy přítomného Já závojem času a prostoru. Smrti se bojí pouze hlupáci.

Opusť své skryté sklony a tužby, tak jako pták rozbije a opustí skořápku vejce, když chce vzlétnout k nebi. Sklony zrozené z nevědomosti přinesou nekonečná trápení a je těžké je zničit. Tyto nevědomé sebeomezující tendence mysli způsobí, že neomezené je vnímáno jako omezené. A jako sluneční paprsky rozeženou mlhu, tak dotazování se na podstatu Já rozežene tyto sebeomezující sklony mysli. Změnu může vyvolat i samotný záměr přistoupit k takovému dotazování. Činnosti, jako jsou odříkání a pokání, jsou zde zcela bez užitku.

Je-li mysl s příchodem poznání očištěna od minulosti, odloží předchozí sklony a tendence. Mysl hledá Já jen proto, aby sama sebe rozpustila v Já. Taková je přirozenost mysli. A to je nejvyšší cíl, Rámo, usiluj o něj.

V tuto chvíli se další den nachýlil ke konci.

TEXT ve formátu PDF zde.

Příběh tří neexistujících princů (III. 101 - 102)

VASIŠTHA pokračoval: Pro lepší pochopení ti povím příběh, pozorně poslouchej. Malý chlapec požádal svoji chůvu, aby mu něco vyprávěla. A ona mu pověděla tento příběh.

CHŮVA vyprávěla chlapci: Kdysi dávno, ve městě, které neexistovalo, žili tři šťastní, udatní princové. Dva z nich byli nenarozeni a třetí nebyl počat. Všichni jejich příbuzní zemřeli. Princové opustili své rodné město a šli, kam je nohy nesly. Velmi brzy na ně přišly mdloby, neboť nemohli vydržet sluneční žár. Chodidla jim hořela od horkého písku a špičatá tráva nepříjemně bodala. Konečně se dostali do stínu tří stromů. Dva z nich neexistovaly a třetí nebyl zasazen. Po chvilce odpočinku, kdy se osvěžili plody stromů, pokračovali dále.

Došli až k břehům tří řek. Dvě z nich byly vyschlé a ve třetí nebyla voda. Princové vykonali osvěžující koupel a uhasili svou žízeň. Poté se dostali do velikého města, které teprve mělo být vystavěno. Vešli do něj a zde nalezli tři paláce nevídané krásy. Dva z nich nebyly postaveny a třetí byl bez zdí. Vstoupili do paláců a uviděli tři zlaté tácy, z nichž dva byly rozpůlené a třetí rozlámaný na kousky. Vybrali si ten rozlámaný. Vzali rýže na tři hrsti bez čtyř hrstí a rýži uvařili. Pak pozvali na hostinu tři svaté muže. Dva z nich neměli tělo a třetí neměl ústa. Poté co svatí muži všechno jídlo snědli, dojedli princové zbytek a byli spokojeni. V tomto městě žili potom ještě dlouho v míru a radosti.

Toto je neobyčejně krásná legenda, můj chlapče. Stále si ji připomínej a vyroste z tebe moudrý muž.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, příběh se chlapci velmi líbil. To, co známe jako stvoření světa, je stejně málo skutečné jako v tomto příběhu. Svět je jen přelud, pouhá představa. V neomezeném Vědomí vznikla myšlenka stvoření a to je to, co tu je. Svět je jen myšlenka, Rámo, všechny objekty světa jsou pouhé představy. Zbav se vytváření myšlenek a představ, zbav se tohoto omylu. Osvoboď se od myšlenek, zůstaň zakořeněný v Pravdě a dosáhneš klidu a míru.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Mysl jedince neboli vědomí jedince vznikne v nejvyšším Bytí. S neomezeným Vědomím je i není totožná, podobně jako vlna je i není totožná s oceánem. Pro osvíceného je mysl absolutní Brahman, nic jiného. Pro neosvíceného je mysl příčinou samsáry, koloběhu životů. Používání těchto dualistických pojmů je jen pro usnadnění pochopení, žádné rozdělení tu ve skutečnosti není.

Absolutní Brahman je všemohoucí a mimo něj není nic. Všechny objekty jsou prostoupeny jeho silou, jeho energií. Ve vtělených bytostech je to čitšakti neboli síla Vědomí, síla Inteligence. Tou je ve vzduchu pohyb, v zemi pevnost, v prostoru prázdno a ve stvořených bytostech síla uvědomění si „já jsem“. A přece to vše není nic jiného než absolutní Brahman. Je to síla rozkladu, je to síla, která přináší žal těm, kteří zakouší smutek, nebo radostné vzrušení těm, kteří se radují. Je to chrabrost válečníka. Je to síla, která způsobuje stvoření vesmíru a zároveň i jeho zánik.

Džíva znamená spojení vědomí a hmoty, a protože je odrazem nejvyššího Brahman, říkáme, že existuje v Brahman. Poznej celý vesmír i své já jako Brahman, neboť Já, jež je Brahman, je všudypřítomné. Jestliže Já přemýšlí, říkáme tomu mysl. Není to nic jiného než energie nejvyššího Brahman, která není od Brahman oddělena. Pojmy „já“ a „tamto“, na které mysl rozděluje, jsou pouhé odrazy Brahman. Jedinou Skutečností, která je ukryta za myslí, je Brahman samo.

Tady i tam, teď i potom způsobuje energie nejvyššího Brahman projevení jedné nebo více svých sil. Všechna taková projevení jsou jen zdánlivé projevy energie Brahman, nikoli skutečná stvoření. Stvoření, proměna, existence a zánik, to vše je vyvoláno skrze Brahman v Brahman a není to nic než Brahman. Konání, konající i vykonaný čin, zrození, existence i smrt, to vše je Brahman. Nic jiného neexistuje ani v představě. Iluze, touha, nenasytnost a lpění neexistují. Jak by mohly, když neexistuje dvojnost? A neexistuje-li omezení, je i osvobození neskutečné.

RÁMA se zeptal: Svatý muži, řekl jsi, že jestliže mysl na něco pomyslí, tak to i zhmotní. A nyní tvrdíš, že omezení neexistuje! Jak lze tato dvě tvrzení skloubit?

VASIŠTHA odpověděl: Ó Rámo, ve stavu nevědomosti si mysl představuje omezení. Omezení však existuje pouze ve stavu nevědomosti. Tak jako zmizí objekty ze snu, když se snící člověk probudí, tak v očích osvíceného neexistuje omezení ani osvobození.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Rámo, tento veliký les není daleko odsud a daleko není ani onen cizinec v cizí zemi. Lesem je sám tento svět. Je velkou prázdnotou. Jako prázdnotu jej však lze spatřit jen ve světle dotazování se na Já. Toto poznání je některými přijato a jinými odmítnuto. Ti, kteří ho přijmou, jsou osvíceni, ti druzí nadále trpí.

Člověk s tisíci rukama je mysl, která má bezpočet projevů. Mysl sama sebe trestá svými skrytými sklony a toulá se po světě, aniž by došla klidu. Hluboká jáma z příběhu je peklo a banánový háj je nebe. Les s křovím plným trnů je světský život člověka. Trnů je v jeho životě nepočítaně, jsou to žena, děti, majetek atd., a po celý čas člověka zraňují. Mysl se toulá tu v pekle, tu v nebi a tu ve světě lidí.

I když na život poblouzněné mysli zasvítí světlo poznání, mysl jej hloupě odmítne a považuje poznání za nepřítele. Nato nešťastně běduje a naříká. Někdy zakusí částečné probuzení a pak bez správného pochopení zavrhne světská potěšení. Takové odmítnutí světa se stane zdrojem dalšího velkého utrpení. Pokud se však mysl zřekne světských potěšení na základě plného pochopení a poznání, jež se zrodilo z pátrání po podstatě mysli, pak toto odevzdání vede k nejvyšší blaženosti. Vedle této blaženosti ztrácí dřívější představa o potěšení smysl. Tak jako useknuté části těla člověka z příběhu spadly na zem a zmizely, tak zmizí skryté sklony z mysli člověka, který se vzdá světa na základě poznání.

Pohleď na hru nevědomosti, která nechá člověka, aby zraňoval sám sebe ze své vlastní vůle, a nutí ho v panice nesmyslně běhat sem a tam. Světlo poznání Já září v srdci každého člověka, avšak lidé bloudí v tomto světě hnáni svými skrytými touhami. Mysl jejich utrpení umocňuje a pobízí je, aby se pohybovali v nekonečném kruhu. Svými rozmary a vrtochy, představami a nadějemi mysl sama sebe svazuje, a jakmile ji postihne utrpení, je zoufalá a nenachází klidu.

Kdo získá poznání, je schopen delší čas ho podržet a zároveň vytrvat v praxi dotazování se na Já, ten se zbaví veškerého utrpení. Zdrojem utrpení je neovládnutá mysl. Je-li tu opravdové pochopení, všechno trápení zmizí, tak jako zmizí mlha, je-li prozářena Sluncem.

TEXT ve formátu PDF zde.

Příběh o velikém lese (III. 98 - 100)

VASIŠTHA pokračoval: Rámo, ať byl nebo je původ mysli jakýkoli, člověk by měl neustále skrze vlastní úsilí vést mysl k osvobození. Čirá mysl je osvobozena od skrytých tužeb, a proto dosahuje Sebepoznání, poznání Já. Poněvadž se celý vesmír nachází v mysli, jsou v mysli i představy omezení a osvobození. S tím je spojen i následující příběh, který ti budu vyprávět tak, jak jsem ho slyšel od samotného Brahmy. Poslouchej pozorně.

Byl veliký les, tak rozlehlý, že si to lze jen stěží představit. V tomto lese žil pouze jeden člověk s tisíci rukama a tisíci nohama. Ten člověk nikdy nikde nenacházel klidu. V rukách držel hole, kterými sám sebe neustále tloukl. Aby se bití uchránil, v panické hrůze začal utíkat pryč. Spadl do hluboké jámy, a když se z ní s námahou vyškrábal, opět se začal tlouci holemi a opět utíkal. Zaběhl doprostřed lesa, kde bylo křoví plné trnů. Když z něj vyběhl, znovu se bil a znovu utíkal. Přiběhl do banánového háje, a třebaže tady se nebylo čeho bát, stále ve strachu naříkal a úpěl. A pak běžel pryč a bil sám sebe jako předtím.

Všechno jsem pozoroval a silou své vůle jsem ho na chvíli zadržel a zeptal se ho: „Kdo jsi?“ Ale byl tak vystrašený, že mě považoval za nepřítele. Nahlas bědoval a pak se nahlas smál. Nato se začal zbavovat svého těla tak, že odhazoval jednu část za druhou.

Vzápětí jsem spatřil jiného člověka, který stejně jako první běhal a tloukl se, naříkal a bědoval. Když jsem ho na chvíli zadržel, začal mi nadávat a opět utíkal pryč, silně připoután ke svému způsobu života. Potkal jsem několik takových lidí. Někteří vyslechli má slova, opustili předchozí způsob života a došli osvícení. Jiní si mě nevšimli nebo mnou opovrhli, další odmítli vylézt z jámy nebo z trnitého křoví.

Takový je veliký les, Rámo. Nikdo v něm nenachází klidu, ať už přijal jakýkoli způsob života. I dnes to vidíš v tomto světě. I sám na sobě jsi viděl takový život v nevědomosti a iluzi. Když jsi byl mladý a nevědomý, nechápal jsi to.

TEXT ve formátu PDF zde.