JÓGA VÁSIŠTHA - Kniha III - O stvoření

VASIŠTHA pokračoval: Po dlouhé době takového života byla Karkatí hluboce zklamaná a své touhy požírat lidi začala litovat. Kvůli hloupé tužbě vykonala tisícileté pokání a získala ponižující existenci jehly. Naříkala nad neštěstím, které si sama způsobila.

KARKATÍ bědovala: Ach, běda, kde je mé mohutné tělo a kde tělo velikosti jehly? Zabíjím lidi, a upadám tak do špíny a zvrácenosti. Běda, jsem ztracena. Nemám přátel ani nikoho, kdo by se nade mnou slitoval. Nemám příbytek ani tělo hodné toho označení. Musela jsem pozbýt rozumu a smyslů. Mysl, která směřuje do neštěstí, nejprve vytvoří mylné představy a zlé myšlenky, a ty dále vyústí do neštěstí a utrpení. Nejsem svobodná, jsem odkázaná na milost druhých, jsem v rukou druhých a dělám, co mě přinutí dělat. Chtěla jsem utišit skřeta své touhy a pozřít vše, co se dá, ale lék je horší než původní nemoc, neboť se objevil skřet ještě horší. Jak jsem jen hloupá a nevědomá. Zbavila jsem se svého mohutného těla a dobrovolně si vybrala tělo jehly a viru způsobujícího nemoc. Kdo mě teď vysvobodí z této ubohé existence, v níž jsem menší nežli červ? Myšlenka na někoho tak špatného, jako jsem já, nepřijde na mysl žádnému z mudrců. Ach, kdy budu mít zase tělo velké jako hora a budu pít krev velkých bytostí? Oddám se opět odříkání a vykonám pokání, jako jsem již učinila jednou.

V tom okamžiku se Karkatí vzdala všech tužeb pojídat živé bytosti a vrátila se do Himálaje, aby vykonala další pokání. Opět jako by se postavila na jednu nohu. Oheň pokání vytvořil dým, jenž jí vycházel z temena hlavy, a stala se z ní jiná Súčiká, pomáhající. Z jejího stínu vyšla nová Súčiká, přítelkyně. I stromy a rostliny v pralese obdivovaly její pokání a pouštěly pyl, aby se mohla najíst. Ale ona nic nepozřela a od svého rozhodnutí neustoupila. Bohové nebe sesílali malé kousky masa na místo, kde stála, ale ona se jich ani nedotkla. Takto zcela nehybně stála sedm tisíc let, nepohnuta větrem, deštěm, ani lesním požárem. Tímto pokáním bylo její tělo zcela očištěno. Všechny špatné touhy odvanuly a Karkatí dosáhla nejvyššího poznání. Síla jejího pokání vznítila v Himálaji oheň a Indra, král nebes, se na její bezpříkladný čin zeptal mudrce Nárady.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Vzápětí se Karkatí, velká jako hora, začala postupně zmenšovat až na velikost jehly. Zmenšila se natolik, že její existenci si bylo možno pouze představit. Byla jako úzký energetický kanál sušumná nádí, který spojuje kořen páteře s temenem hlavy. Byla jako vědomí álaja vidžňána.* Karkatí byla neustále doprovázena svou další formou zvanou Višúčiká, cholera.

Přestože byla velmi malá a neviditelná, její démonická povaha se nezměnila. Dostala požehnání dle svého přání, ale nemohla naplnit svoji touhu pozřít všechny bytosti právě proto, že byla tak malá. Je to zvláštní, jak nevědomí a zmatení postrádají prozíravost. Sobecké a násilné úsilí jedince dosáhnout svých sobeckých cílů vede často k jiným, nečekaným výsledkům. Podobně je tomu s člověkem, který není schopen jasně uvidět svoji tvář, když se s funěním přiřítí k zrcadlu a svým dechem zrcadlo zamlží.

Karkatí odložila své obrovské tělo, nechala ho zemřít, jen aby naplnila svoji touhu stát se jehlou. Je-li někdo posedlý neuhasitelnou touhou a dychtí po sobeckém zisku, je ochoten pro to i zemřít.

Višúčiká byla zářivá a jemná jako vůně květin. Protože byla závislá na životní síle druhých, byla zcela oddána své práci.

Se svou dvojí formou, jako Súčiká a jako Višúčiká, putovala Karkatí světem a koho potkala, toho nakazila nemocí. Stala se nepatrnou věcí přesně podle svého přání, neboť každý se stane tím, po čem intenzivně touží. Kdo uboze smýšlí, ten se za ubohosti i modlí. A Karkatí si přála transformovat se do kruté jehly. Vrozená povaha jedince se i přes pokání dá těžko změnit.

Súčiká vstupovala do těla lidí obézních nebo těch, kteří byli po nemoci oslabeni, a zde se změnila ve Višúčiku, choleru. Súčiká však vstupovala i do nitra lidí zdravých a inteligentních, aby pokřivila jejich uvažování. Nechala žít pouze toho, kdo podstoupil léčení, ať už pomocí mantry nebo léků.

Tak se Karkatí toulala světem po mnoho let.

VASIŠTHA pokračoval: Súčiká se ukrývala na mnoha místech. Bylo to ve špíně a prachu na zemi, v nečistých prstech, mezi vlákny oblečení, v kůži špinavé od prachu, v nečistých záhybech ruky či jiných částí těla, ve vrásčité kůži starců, ve svalech v těle, dále na místech zamořených mouchami, na místech, kde je plno tlejícího listí a kde nerostou zdravé stromy, ve špinavých hadrech lidí a mezi lidmi s nezdravými návyky, v pařezech po vykáceném lese, kde se množí hmyz, v loužích, ve stojaté či znečištěné vodě, ve stokách uprostřed cest, v opuštěných domech, v nichž přespávají poutníci, i ve městech, kde je příliš mnoho velkých zvířat, například slonů a koní.

Jakožto Súčiká, jehla, chodila ve špinavých hadrech, ušitých z cárů pohozených u cesty, a potulovala se po tělech nemocných lidí. Tak jako krejčovská jehla spadne krejčímu na zem, když už je unavená a chce si odpočinout, i Súčiká byla unavena ze své destruktivní činnosti. Jako je šití a propichování přirozenou vlastností jehly, byla krutost přirozenou vlastností Súčiky. A stejně jako jehla dál a dál polyká vlákna, která jsou v jejím dosahu, stále znovu vítězila Súčiká nad svými oběťmi.

Občas lze ve světě pozorovat, že i špatní a krutí lidé se přikloní k soucitu, když jsou po dlouhou dobu svědky neštěstí a trápení druhých. Tak Súčiká před sebou uviděla nekonečné vlákno, které provléká látkou představující její vlastní karman, a to ji znepokojilo. Představila si sama sebe, jak jí tmavá látka, kterou jakožto Súčiká utkala, zakrývá obličej i oči, a přemýšlela, jak se toho závoje bude moci zbavit. Jako jehla procházela jemným i hrubým oblečením, představujícím dobré a špatné lidi, neboť ten, kdo je zlý či hloupý, nerozliší, co je dobré a co špatné.

--------------------

* Jde o jeden z osmi stavů vědomí, popsaných buddhisty, zásobárna všech skutků tohoto i předchozích životů, která při smrti přechází do nového těla. (Pozn. překl.)

Zkráceno -- celý text:

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračuje: V souvislosti s tím, Rámo, existuje jedna stará legenda, kterou ti nyní budu vyprávět.

Sever Himálaje kdysi dávno obýval strašlivý démon v ženské podobě jménem Karkatí. Karkatí měla obrovské černé tělo a již jen pohled na ni budil hrůzu. Neustále měla hlad a nic ji nemohlo dostatečně nasytit.

KARKATÍ se jednou zamyslela: Kdybych snědla všechny lidi na kontinentu Džambudvípa najednou, zmizel by můj hlad jako fata morgána po silném dešti. Takový čin by nebyl nepřiměřený, neboť je vhodné zachovat si svůj život. Lidé na ostrově Džambudvípa jsou však zbožní, laskaví, oddaní Bohu a obdaření znalostí bylin, nebylo by správné tyto mírumilovné lidi pronásledovat. Vykonám pokání, neboť skrze pokání můžeme získat to, co lze jinak dosáhnout jen stěží.

Poté Karkatí vystoupila na jeden ze zasněžených vrcholků hor a prováděla pokání, během něhož stála jen na jedné noze. Pevná jako socha z mramoru nevnímala ubíhající dny a měsíce. S postupem času zeslábla natolik, že vypadala jako kostra oděná v průsvitné kůži. Takto setrvala po tisíc let.

Když uplynulo tisíc let, zjevil se před ní Stvořitel Brahmá, potěšený jejím pokáním. Intenzivním pokáním lze dosáhnout čehokoli. Utichne i neovladatelná zloba. Karkatí se v mysli před Brahmou uklonila a začala uvažovat, o co by ho měla požádat. Napadlo ji, že by se mohla stát živou jehlou, která bude ztělesněním nemocí, a tak bude vstupovat do nitra živých bytostí, naplňovat svoji touhu a tišit hlad. Když se jí Brahmá zeptal, co si přeje, vyjevila své přání.

BRAHMÁ prohlásil: Nechť se tak stane. Budeš Súčiká, jehla, ale též Višúčiká, cholera. Jakožto nepatrná věc budeš přinášet utrpení těm, kteří jedí špatné jídlo a oddávají se špatnému životu. Nakaženým lidem však může pomoci mantra, jež je modlitbou k bohu Višnu a prosbou o odstranění nemoci. Znalec mantry by si měl zároveň mantru napsat na levou paži a s myšlenkou na Měsíc pozvednout ruku nad nemocného. Tak bude nemocný člověk v krátké době uzdraven.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Jedno se nikdy nestane mnohým, Rámo. Zapálí-li se od jedné svíce mnoho dalších, je to jeden plamen, který ve všech hoří. Podobně je to s jediným Brahman, které se zdá být mnohým. Pokud člověk nazře neskutečnost této mnohosti či rozmanitosti, je osvobozen od trápení.

Džíva není nic jiného než omezené vědomí. Jakmile omezení zmizí, je tu klid a mír. Pro člověka, nosícího boty s koženou podrážkou, je celá země obalena kůží. Co je tento svět? Je to jen zdání. Člověk může po kořalce uvidět na čisté obloze různé fantaskní obrazy. Podobně je mysl příčinou toho, že člověk vidí rozmanitost v jednotě. Nevědomý člověk pozoruje v tomto světě pohyb, podobně jako vidí opilec pochodující stromy.

Jestliže mysl vnímá dvojnost neboli dualitu, pak je tu jak dualita, tak její protiklad, jednota. Jakmile mysl opustí vnímání duality, není tu ani dualita ani jednota. Je-li člověk ustálen v jednotě neomezeného Vědomí, a to bez ohledu na to, zda zůstane v klidu nebo je zaměstnán činností, pak je v míru sám se sebou. Jestliže je pevně ustálen v nejvyšším stavu, říkáme tomu též stav ne-já či stav poznání prázdnoty.

V důsledku rozruchu v mysli se Vědomí začne jevit jako objekt poznání. V mysli pak vyvstane spousta falešných představ, jako například představa „jsem zrozen“. Takové chápání není nic jiného než mysl, proto se mu říká nevědomost či iluze.

Na to, abychom se zbavili nemoci zvané samsára nebo projevený svět, není jiný prostředek než moudrost čili Sebepoznání. Poznání je lékem na mylné vnímání hada v kusu provazu. Je-li tu poznání, nevyvstane v mysli honba za potěšením smyslů, která nevědomost jen umocňuje. Přijde-li touha, nenásleduj ji. Je v tom snad něco složitého?

Jestliže mysl vytvoří představy věcí, je v mysli rozruch a pohyb. Jestliže tu věci a představy nejsou, pohyb myšlenek v mysli ustane. Je-li tu pohyb, svět se projeví. Není-li tu pohyb, projevení světa ustane. Právě pohyb mysli je tím, co se nazývá džíva, tudíž tím, co se nazývá příčina a následek. A právě pohyb mysli je semínkem projeveného světa. Poté následuje stvoření těla.

VASIŠTHA pokračoval: Pohyb mysli tu je z nejrůznějších příčin. Někdo se od něj osvobodí během jednoho života, jiný po tisíci zrozeních. Je-li tu pohyb mysli, člověk nemůže vidět Pravdu, neboť vyvstanou pocity „já jsem“ nebo „to je moje“.

Projevení světa je bdělým stavem Vědomí, ego je sněním, mysl je hlubokým spánkem a čiré Vědomí je čtvrtým stavem, stavem turíja neboli bezespornou Pravdou. Za tímto stavem je absolutní čirost Vědomí. Ten, kdo se ustálil zde, je mimo jakékoli trápení.

Říká se, že příčinou projevení světa je nejvyšší Brahman. Je to podobné, jako že příčinou růstu stromu je obloha či prostor. Prostor stromu nebrání v růstu, a tím jeho růst podporuje a umožňuje. Ve skutečnosti není Brahman aktivní příčina. To lze odhalit pomocí dotazování se na Já. Kope-li člověk v zemi dostatečně dlouho, narazí na prázdný prostor. Podobně ty, Rámo, vytrváš-li v dotazování, odhalíš Pravdu o tom, že neexistuje nic jiného než neomezené Vědomí.

RÁMA se zeptal: Řekni mi, prosím, jak se toto stvoření stane tak rozlehlým a nedozírným?

VASIŠTHA pokračoval: Vibrace ve Vědomí není odlišná od samotného Vědomí. Tak jako z této vibrace vyrůstá džíva, tak z džívy vyrůstá mysl, neboť džíva přemýšlí. Sama mysl vnímá představu pěti prvků a sama se do těchto prvků transformuje. Na co mysl myslí, to vnímá. Následně džíva získá smyslové orgány, jazyk, oči, uši, nos atd. Nejde o příčinné spojení mezi myslí a smysly, ale je to náhodná souběžnost myšlenky a projevení smyslových orgánů. Jako v případě, kdy vrána usedne na kokosovou palmu a přesně v tom okamžiku spadne zralý kokos na zem. Tak se objeví první kosmický džíva.

RÁMA se zeptal: Svatý muži, pokud nevědomost ve skutečnosti neexistuje, proč by se pak člověk měl zatěžovat dotazováním po Pravdě a hledáním osvobození?

...

Zkráceno -- celý text viz:

TEXT ve formátu PDF zde.

RÁMA se zeptal: Pokud je jedinou Skutečností Vědomí se svou hybnou silou, jak v této jednotě získá džíva svou zdánlivou skutečnost?

VASIŠTHA odpověděl: V mysli nevědomého se hrozný skřet zvaný džíva objeví jako odraz Vědomí, jako projev. Nikdo, ani člověk poznání či mudrc, nemůže s jistotou říci, co to je, neboť to postrádá jakoukoli podstatu.

V zrcadle neomezeného Vědomí je vidět bezpočet odrazů, které vytvářejí projevený svět. Jsou to džívové. Džíva je jako malá vlnka na klidné hladině oceánu, jímž je Brahman. Je jako nepatrný pohyb plamínku svíčky v pokoji, kde neproudí vzduch. Pokud malý rozruch překryje neomezenost neomezeného Vědomí, objeví se omezení. Přičemž toto omezené vědomí je s neomezeným Vědomím neoddělitelně spjato a nazývá se džíva.

Když se malá jiskra dostane do kontaktu s hořlavou látkou, rozhoří se samostatným plamenem, a podobně se omezené vědomí, vyživované vzpomínkami a skrytými tužbami, projeví jako ego neboli „jáství“. Toto „jáství“ není skutečné, ale džíva ho za skutečné považuje. Jde o stejný klam, jakým je modrá barva oblohy. Jakmile ego začne zakoušet své představy, vznikne myšlení a představa nezávislého, odděleného jedince, vznikne mysl a májá, vesmírná iluze.

Inteligence, která se těmito představami baví, vytvoří základní prvky, tedy zemi, vodu, oheň, vzduch a prostor, a omezená těmito představami se stane malou jiskérkou světla, ačkoli ve skutečnosti je světlem celého vesmíru. Poté se zformuje do bezpočtu forem, někde se stane stromem, jinde ptákem, někde skřetem, jinde polobohem. První z těchto forem je Stvořitel Brahmá, který dle své vůle a svého plánu vytvoří vše ostatní. Vibrace v samotném Vědomí je tak džívou, karman, bohem nebo čímkoli dalším.

Stvoření mysli není nic jiného než rozruch ve Vědomí, přičemž svět existuje v mysli. Svět se jeví jako skutečný z důvodu nesprávného nazírání, ale ve skutečnosti je to jen dlouhotrvající sen. Je-li toto pochopeno, veškerá dualita zmizí a pojmy jako Brahman, džíva, mysl, májá, konající, čin a svět se stanou synonymy jediného, nedvojného, neomezeného Vědomí.

TEXT ve formátu PDF zde.

RÁMA se zeptal: Je zřejmé, že jediné, co existuje, je Brahman! Proč se ale potom objevují ve světě mudrci a lidé poznání, jako by je seslal Bůh? A co je vlastně Bůh?

VASIŠTHA odpověděl: Ó Rámo, existuje síla či energie neomezeného Vědomí, jež je neustále v pohybu. Právě ona je skutečností všech nevyhnutelných budoucích událostí, neboť prostupuje všemi epochami. Díky této síle je určena povaha každé věci ve vesmíru. Tato síla Vědomí, čitšakti, se též nazývá mahásattá, velká existence, maháčit, velká inteligence, mahášakti, velká síla, mahádršti, velké zření, mahákrijá, velký konající či velký čin, mahábháva, velké bytí nebo maháspanda, velká vibrace. Právě tato síla dává všem věcem jejich charakteristické vlastnosti. Ale tato síla není na nejvyšším Brahman nezávislá a není od něho oddělená. Je stejně skutečná jako vzdušný zámek. Mudrci slovně rozlišují mezi pojmy síla a Brahman a prohlašují, že stvoření je práce této síly.

Rozlišení je slovní, podobně jako když člověk mluví o těle jako celku, anebo o jeho částech. Tak jako si člověk uvědomí údy svého těla, tak si neomezené Vědomí uvědomí sílu, která je od něho neoddělitelná. Takovému uvědomění se říká nijati, osud či moc Absolutna určit povahu věci. Též se označuje jako daiva, božské řízení, boží vůle.

To, že mi kladeš otázky, určila nijati, a to, že budeš podle mého učení jednat, je též dáno touto silou. Říká-li líný člověk, že se o něj Bůh přece postará, je to také práce nijati. Tuto nijati nemůže odstranit ani bůh Rudra. Moudrý člověk by se však proto neměl vzdávat vlastního úsilí, neboť nijati funguje pouze jako vlastní úsilí a skrze něj. Má dva aspekty, lidský a nadlidský. Ten první se pozná tam, kde vlastní úsilí nese své ovoce, a ten druhý tam, kde nenese.

Pokud člověk zůstane nečinným, pak v důsledku nijati, která pro něj udělá vše, co může, brzy zjistí, že ho život opouští, neboť život znamená činnost. Mohl by vstupem do vyšších stavů vědomí zastavit dech a dosáhnout osvobození, ale k tomu je potřeba to největší úsilí!

Neomezené Vědomí se na jednom místě projeví tak a na druhém onak. Není rozdíl mezi Vědomím a jeho silou, tak jako není rozdíl mezi vodou a vlnkou, mezi celým tělem a končetinami. Takové rozdělení vnímá jen nevědomý člověk.

TEXT ve formátu PDF zde.

RÁMA se zeptal: Svatý muži, vysvětli mi prosím stručně ještě jednou, jak poprvé a bez příčiny vzniknou iluzorní představy „já“ a „svět“.

VASIŠTHA odvětil: Všechny věci jsou stejným způsobem obdařeny Inteligencí a To nestvořené je vším, je to Já všech věcí. Když užíváme vyjádření „všechny věci“, je to jen slovní obrat, neboť existuje pouze neomezené Vědomí neboli Brahman. Tak jako neexistuje rozdíl mezi zlatým náramkem a zlatem nebo mezi vlnkou a vodou, neexistuje ani rozdíl mezi vesmírem a neomezeným Vědomím. Vědomí samo o sobě je vesmírem, ale vesmír jako takový není Vědomím. Náramek je vyroben ze zlata, ale zlato není vyrobeno z náramku. Tak jako považujeme člověka s jeho údy za jeden celek, stejně tak chápeme, že neomezené Vědomí je všemi bytostmi a přitom není rozdělené.

S neomezeným Vědomím je neodmyslitelně spjato neuvědomování si jeho neomezené povahy. Pak se zdá, že se Vědomí projeví jako „já“ a „svět“, přičemž tyto představy existují v neomezeném Vědomí podobně, jako si lze v kusu mramoru představit tvar, který z něho dosud nebyl vytesán. Tak jako vlny na klidném moři existují pouze v možnosti, tak v neomezeném Vědomí existuje v možnosti svět. A to se označuje jako stvoření. Slovo „stvoření“ nemá žádný jiný význam. Žádné stvoření v nejvyšším Bytí či neomezeném Vědomí nevznikne a neomezené Vědomí není do žádného stvoření zapojeno. Mezi neomezeným Vědomím a stvořením neexistuje oddělený vztah.

Neomezené Vědomí pohlédne na Inteligenci ve svém nitru, jako by byla od něj oddělena, ačkoli od něj oddělena není, podobně jako od větru není oddělen jeho pohyb. Ve chvíli, kdy se toto falešné oddělení objeví, vznikne ve Vědomí představa prostoru, která se silou Vědomí projeví jako prvek prostor. Později Vědomí přijme představu vzduchu a poté představu ohně, takže se na základě toho projeví oheň a světlo. Dále vznikne představa vody a s ní spojená vlastnost chutě a nakonec představa země s vlastnostmi vůně a pevnosti. Tak se projeví prvky vody a země.

VASIŠTHA pokračuje: Neomezené Vědomí s tím zároveň přijme představu jednotky času, rovné jedné miliontině doby mrknutí oka, a z ní odvodí časovou linii, která vede až k epoše, jež zahrnuje několikero opakování po sobě jdoucích čtyř věků a představuje délku trvání jednoho kosmického stvoření. Samotného neomezeného Vědomí se to však nijak nedotýká, neboť neomezené Vědomí nemá začátek, střed ani konec a není v něm vznik ani zánik, které jsou podstatné pro každé časové trvání.

Neomezené Vědomí samo o sobě je Skutečností, neustále probuzenou a osvícenou, a i se stvořeným světem je stále stejné. A je to neomezené Vědomí, jež je zároveň neosvíceným projevením stvořeného světa, ale i po tomto stvoření je stále stejné. Je stále totéž. Jakmile jedinec ve svém Já a skrze Já pochopí, že Vědomí znamená Absolutno či Brahman, pak jej zakouší ve všem a pociťuje jej jako jedinou energii prostupující všemi jeho údy.

Lze říci, že tento projevený svět je skutečný jen v tom smyslu, že jde o projev Vědomí a přímou zkušenost, a je neskutečný, chopí-li se ho mysl a smyslové orgány. Vítr je skutečný, lze-li vnímat jeho pohyb, ale není-li tu pohyb, vítr neexistuje. A projevený svět je taktéž chápán dvojím způsobem, jako skutečný i jako neskutečný. Projevení tří světů podobné fatě morgáně neexistuje odděleně od nejvyššího Brahman.

Stvoření existuje v Brahman, tak jako existuje klíček rostliny v semínku, tekutost ve vodě, sladkost v mléce a pálivost v chilli papričce. V důsledku nevědomosti se však stvoření zdá být na Brahman nezávislé a od něj oddělené. K existenci světa jako čirého odrazu v nejvyšším Brahman neexistuje žádný důvod. Jakmile je tu představa stvoření, stvořený svět se zdá existovat, jakmile je tu díky vlastnímu úsilí pochopení toho, co je nestvořené, pak tu žádný stvořený svět není.

Nikdy nikde nebylo nic stvořeno a nikdy nikde nespěje nic ke konci.

...

Zkráceno -- celý text viz:

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Jakmile Sarasvatí udělila králi požehnání, zmizela. Král a královna se vřele objali a královští služebníci, kteří měli strážit tělo krále, procitli a radovali se, že je král Padma opět naživu.

Radost byla v celé zemi. Široko daleko si lidé ještě dlouho vyprávěli, jak se královna Lílá vrátila z onoho světa s druhou královnou jako darem pro krále. Král si od osvícené královny vyslechl, co vše se za poslední měsíc událo. Dál vládl ve svém království a užíval si tří světů jako milosti, kterou mu udělila Sarasvatí a již si bezpochyby zasloužil svým vlastním úsilím.

To byl příběh o královně jménem Lílá, který jsem ti pověděl do všech podrobností. Rozjímání o něm odstraní z tvé mysli i tu nejnepatrnější stopu víry ve skutečnost toho, co vnímáš. Ale popravdě řečeno, lze-li odstranit jen to, co je skutečné, jak se pak člověk může zbavit toho, co skutečné není? Není tu nic, co by mělo být odstraněno, neboť cokoli se zdá v tvých očích existovat, není nic jiného než neomezené Vědomí. A bylo-li něco stvořeno, vzniklo to uvnitř Vědomí a jen díky němu. Všechno je takové, jaké je, a nic nebylo nikdy stvořeno. Lze říci, že to, co se zdá existovat, je stvoření či výtvor máji neboli iluze. Ale májá není skutečná!

RÁMA řekl: Pane, jak skvělý obraz nejvyšší Pravdy jsi mi poskytl! Ó svatý muži, stále je však ve mně neukojitelný hlad po nektaru tvých osvícených slov. Odhal mi prosím tajemství času. V příběhu o královně jménem Lílá byl celý život prožit někdy za osm dní, jindy za měsíc. Jsem z toho zmatený. Jsou snad v různých světech různá měřítka času?

VASIŠTHA odpověděl: Ó Rámo, cokoli si člověk v sobě svojí vlastní myslí představí, to potom prožívá. Člověk může i nektar zakoušet jako jed, pokud ho za jed považuje. Z přátel se stanou nepřátelé a z nepřátel přátelé podle vnitřního naladění a postoje člověka. Člověk vnímá danou věc v souladu se svým vnitřním cítěním. Pro trpícího člověka trvá jedna noc jako celá epocha, zato noc strávená v radovánkách je vmžiku pryč. Ve snu není rozdíl mezi okamžikem a epochou. Život praotce manu není nic víc než půldruhé hodiny pro Stvořitele Brahmu, celý život Brahmy je pro boha Višnu jediný den a život boha Višnu je jako jeden den boha Šivy. Pro mudrce, jehož vědomí překonalo všechna omezení, neexistuje den ani noc.

VASIŠTHA pokračoval: Jógin ví, že právě myšlení člověka udělá ze sladké věci hořkou a naopak, či z přátel nepřátele a naopak. Stejným způsobem v sobě člověk může jen změnou úhlu pohledu a neustálým snažením rozvíjet chuť studovat posvátné texty a provádět různá cvičení, která ho dříve nezajímala. Chuť do studia nebo cvičení se nenachází v objektech, ale pouze ve způsobu myšlení jedince. Když má člověk mořskou nemoc, vidí, jak se svět kolem něj houpe. Podobně když je člověk nevědomý, je přesvědčený o tom, že vlastnosti přebývají v objektech. Tam, kde stojí zeď, vidí opilec jen prázdné místo a pomateného člověka může zabít i skřet, který neexistuje.

Tento svět není nic jiného než záchvěv Vědomí v prostoru. Zdá se existovat, stejně jako se v očích nevědomého člověka zdá existovat duch či skřet. To všechno je jen májá neboli přelud. Mezi neomezeným Vědomím a zdánlivou existencí světa neexistuje rozdíl. Je to jako nádherný sen člověka, jenž je probuzený.

Ó Rámo, na podzim se stromy zbavují starých listů, aby na jaře na týchž stromech vyrašily listy nové, jež byly ve stromu ukryty. Podobně existuje stvořený svět po celou dobu v absolutním Vědomí. Nemusí být vždy vidět. Tekutost, jež se ukrývá ve zlatu, též není vždy zřejmá. Když Stvořitel jedné epochy dosáhne osvobození a Stvořitel nové epochy vytvoří v mysli nový svět, nejsou tyto představy nic jiného než neomezené Vědomí.

RÁMA se zeptal: Jak je možné, že král i jeho poddaní zakoušeli tutéž skutečnost?

...

Zkráceno -- celý text viz:

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Mezitím Sarasvatí zadržela džívu krále Vidúrathy, aby ještě nevstupoval do těla krále Padmy.

OSVÍCENÁLÍLÁ se zeptala Sarasvatí: Ó bohyně, kolik času uplynulo od doby, kdy jsem se tu posadila a oddala se meditaci?

SARASVATÍ odvětila: Má milá, od chvíle, kdy jsi vstoupila do meditace, uběhl již měsíc. Tvé tělo vystavené horku, které bylo vyvoláno cvičením zvaným pránájáma, se během prvních patnácti dní vypařilo a padlo k zemi jako suchý list. Pak ztvrdlo a vychladlo. Ministři se domnívali, že jsi odešla z vlastní vůle, a tělo spálili. Nyní ses zde dle svého přání objevila v éterickém těle. Nejsou v tobě žádné vzpomínky z minulých životů ani skryté touhy z předchozích inkarnací. Neboť jakmile je mysl ustálena a přesvědčena o své éterické podstatě, fyzické tělo je zapomenuto, tak jako člověk v dětství zapomene na svůj embryonální život. Dnes je třicátý první den a ty jsi zde. Pojď, ukážeme se druhé Líle.

Jakmile je druhá Lílá uviděla, padla jim uctivě k nohám. SARASVATÍ jí pravila: Pověz nám, jak ses sem dostala.

DRUHÁ LÍLÁ odvětila: Když jsem v paláci krále Vidúrathy upadla do bezvědomí, nějaký čas jsem o sobě nevěděla. Pak jsem uviděla své éterické tělo, jak stoupá k nebi a nastupuje do vzdušného vozu, který mě sem přiváží. A zde jsem spatřila krále Vidúrathu, jak tu leží v záplavě květin. Myslela jsem, že je vyčerpaný z bitvy, proto jsem ho nebudila, ale jen ovívala vějířem.

V tu chvíli nechala Sarasvatí džívu krále Vidúrathy vstoupit do těla krále Padmy. Král se probudil, jako by byl jen spal. První i druhá Lílá se mu poklonily.

KRÁL se zeptal své manželky: Kdo jsi? Kdo je tato žena a kde se tu vzala?

OSVÍCENÁ LÍLÁ odvětila: Pane, já jsem tvoje žena z předchozího vtělení. Podobně jako je slovo doprovázeno svým významem, jsem já tvou stálou družkou. Tato druhá Lílá je tvá následující žena. Je to odraz mě samé, který jsem stvořila pro tvé potěšení. A zde na zlatém trůně sedí sama bohyně Sarasvatí, která je tu s námi díky našemu šťastnému osudu.

Jak to král Vidúratha slyšel, posadil se a bohyni pozdravil. Sarasvatí mu požehnala dlouhým životem, hojností a osvícením.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Lílá a Sarasvatí spatřily druhou Lílu, jak sedí vedle těla krále Padmy a oddaně na krále hledí. Ony ji viděly, ona je však nikoli.

RÁMA se zeptal: Bylo řečeno, že první Lílá, když seděla u krále, dočasně opustila své tělo a vydala se na cestu s bohyní Sarasvatí ve svém éterickém těle. Nyní se však o těle první Líly vůbec nemluví.

VASIŠTHA odpověděl: Jakmile se první Lílá stala osvícenou, představa ega o tom, že skutečné je její éterické bytí, ukončila spojení s fyzickým tělem a to se rozplynulo, jako když roztaje sníh. Zdání fyzického těla vlastně vytvořily jen falešné představy Líly. Jestliže se člověku ve snu zdá, že je srnou, bude snad tuto srnu po probuzení hledat? V mysli zmatených lidí se projevuje to, co není skutečné, ale jakmile je rozptýlena iluze, jakmile dojde k poznání, že tu není had, ale jen provaz, co hada připomíná, pomatené představy zmizí. V důsledku toho, že se takové představy neustále opakují, je falešné přesvědčení o skutečnosti neskutečného velmi hluboce zakořeněno.

Člověk se může přemístit z jednoho éterického těla do druhého, aniž by musel jedno tělo zničit. Je to podobné, jako když ve snu přijímá jednu formu za druhou, aniž by se předchozí formy vzdal. Tělo jógina je ve skutečnosti neviditelné, éterické, třebaže se očím nevědomého pozorovatele jeví jako viditelné. Ten si pak na základě své nevědomosti myslí, že je jógin „mrtev“. Kde je však tělo, jež existuje nebo umírá? To, čím toto tělo ve skutečnosti je, stále je. Zmizela pouze iluze!

RÁMA se zeptal: Svatý muži, stane se pak fyzické tělo jógina éterickým tělem?

VASIŠTHA odpověděl: Ó Rámo, kolikrát jsem ti to už říkal a ty to stále nechápeš! Je tu pouze éterické tělo a to se z důvodu přetrvávající iluze zdá být spojeno s tělem fyzickým. Když je po smrti nevědomého člověka ztotožněného s fyzickým tělem jeho fyzické tělo spáleno, zůstane mu tělo éterické. Stejně tak má éterické tělo jógin osvobozený za života.

Fyzické tělo je jen iluze nevědomého člověka, není skutečné. Není rozdílu mezi tímto tělem a nevědomostí. Myslet si, že skutečně existuje fyzické tělo, je samsára, koloběh života a smrti.

TEXT ve formátu PDF zde.