VASIŠTHA pokračoval: Mezitím životní dech opustil tělo krále Vidúrathy, podobně jako ptáci opustí strom, který má spadnout. Královo vědomí vystoupilo do prostoru v éterické podobě. Lílá a Sarasvatí ho uviděly a vydaly se za ním. Jakmile skončilo období posmrtného výpadku vědomí, éterická forma se během pár okamžiků stala vědomou. V důsledku pohřebních rituálů, které vykonali příbuzní krále, vyvstala v králi představa, že vidí své fyzické tělo.

Král pak odcestoval na jih až k příbytku boha smrti. Jama potvrdil, že se král nedopustil žádných zlých skutků, a nařídil svým poslům, aby králi dovolili vstoupit do předchozího těla, nabalzamovaného těla krále Padmy.

Vzápětí se džíva krále Vidúrathy přenesl do vesmíru, kde leželo tělo krále Padmy, a dostal se až do jeho paláce. Král Vidúratha byl s tělem krále Padmy spojen skrze pocit ega, podobně jako zůstává člověk cestující do vzdálených zemí spojen s místem, kde si zakopal svůj poklad.

RÁMA se zeptal: Ó svatý muži, jak může člověk získat éterickou formu, když jeho příbuzní řádně neprovedou pohřební obřad?

VASIŠTHA pravil: Ať je obřad vykonán dobře nebo ne, pokud zesnulý věří tomu, že jej příbuzní vykonali, pak éterickou formu získá. Člověk je tím, co má ve vědomí, to je známá pravda. Věci vznikají na základě představ člověka. A představy člověka zase vznikají na základě věcí. Představa či víra člověka dokáže proměnit jed v nektar a podobně se pomocí silné víry může neskutečný objekt stát skutečností. Nikdy a nikde však nemůže nastat důsledek bez příčiny. Představy a myšlenky tudíž vůbec neexistují. K jedinému neomezenému Vědomí, jež je bez příčiny, nikdy nic nevzniklo ani nebylo stvořeno. O tom neměj pochyb.

Pokud se nejedná o skutečně zlého a krutého člověka, pak oddělené duši určitě pomůže, jestliže jeho příbuzní vykonají pohřební rituál s opravdovou vírou.

Nyní se vraťme do paláce krále Padmy. Lílá a Sarasvatí se přenesly do svatyně, v níž leželo tělo krále. Všichni služebníci spali hlubokým spánkem.

TEXT ve formátu PDF zde.

OSVÍCENÁ LÍLÁ řekla: Pokračuj prosím ve výkladu o zrození a smrti. Naslouchání tvým slovům jistě prohloubí mé poznání.

SARASVATÍ pravila: Jakmile přestane plynout životní dech, stane se vědomí jedince zcela pasivním. Pamatuj však, Lílo, že Vědomí je čiré, věčné a neomezené, nevzniká ani nezaniká. Je tady neustále, v bytostech schopných i neschopných pohybu, na nebi, na horách, v ohni i ve vzduchu. Jakmile životní dech ustane, říkáme, že je tělo mrtvé, netečné. Životní dech se vrací tam, odkud přišel, tedy do vzduchu, a Vědomí osvobozené od vzpomínek a tužeb zůstává jakožto Já.

Malou éterickou částečku, která obsahuje vzpomínky a touhy, nazýváme džíva. Džíva se zdržuje v blízkosti mrtvého těla a je označován také jako préta neboli oddělená duše. Džíva opouští své myšlenky i vše, co do té doby poznal, a jakoby ve snu či denním snění vnímá zase jiné věci.

Po dočasném výpadku vědomí si začne džíva představovat, že vidí jiné tělo, jiný svět a jiný život.

Existuje šest druhů oddělených duší. Jsou duše hříšné, a to zlé, horší a nejhorší, a duše ctnostné, a to dobré, lepší a nejlepší. Pochopitelně je lze dělit ještě dále.

Nejhorší z duší podstupují hrozná muka v pekle a pak se rodí jako různé druhy živých bytostí, než přijde konec jejich utrpení. Po dlouhou dobu mohou existovat i jako stromy. V případě hříšných duší může dočasný výpadek vědomí trvat velmi dlouhý čas. Střední hříšníci mají výpadek vědomí také poměrně dlouhý a rodí se pak jako červi a zvířata. Nejmenší hříšníci se brzy opět zrodí jako lidské bytosti.

Nejlepší ze ctných duší jdou do nebe, těší se životem v nebi a poté se rodí do dobrých a bohatých rodin. Střední mezi ctnostnými jdou do sféry nebešťanů a vracejí se na zem jako děti bráhmanů. I nejvíce ctnostné duše musejí po nebeských radovánkách projít říší polobohů, aby zakusily následky nepravostí, kterých se někdy dopustily.

SARASVATÍ pokračovala: Každá oddělená duše zakouší plody svých minulých činů. Nejprve je tu představa „jsem mrtev“ a poté myšlenka „poslové boha smrti mě odnášejí pryč“. Ctnostné duše si představují, že jdou do nebe, a průměrní hříšníci se vidí stát před božím soudem, kde je bůh smrti zkoumá a soudí na základě záznamu o skutcích jejich minulého života, zvaného čitragupta.

Co džíva vidí, to zakouší, neboť v prázdném prostoru Vědomí není nic takového jako čas nebo konání. Džíva si představuje, že ho bůh smrti posílá do nebe nebo do pekla, kde si buď užívá nebeských radovánek, nebo zakouší pekelná muka, a pak že se rodí podle toho, co mu bůh smrti určil.

Jednou vstoupí džíva do mužského těla, podruhé do těla ženského. Přichází na svět, kde prožívá život v souladu s plody svých minulých skutků. Nejdříve sílí, pak zase slábne jako Měsíc na obloze a podstupuje stáří a smrt. To se opakuje stále dokola, dokud není džíva osvícen poznáním Já.

OSVÍCENÁ LÍLÁ se zeptala: Ó bohyně, jak to tedy bylo na samém počátku?

SARASVATÍ odpověděla: Hory, lesy, země a obloha, to všechno není nic jiného než neomezené Vědomí. Neomezené Vědomí je veškerým bytím a veškerou skutečností. Proto se zdá, že kdykoli se toto čiré neomezené Vědomí projevilo, přijalo jakoukoli formu a stalo se čímkoli. A tak je tomu dosud. Jakmile vstoupí do těla životní dech a začne různé části těla uvádět do pohybu, řekneme, že tělo žije. Taková živá těla existovala již na samém počátku stvoření. Jestliže se tělo, do něhož vstoupil životní dech, nemůže pohybovat, jde o stromy a rostliny. Jen malá část neomezeného Vědomí se stává inteligencí v těle a vstupem do těla vytváří různé orgány, jako například oči.

Vědomí si představí, že něčím je, a vzápětí se tím i stane. Vědomí neboli Já všech věcí existuje ve všech tělech, a to buď s možností pohybu u pohyblivých těl, nebo s nemožností pohybu u nepohyblivých těl. Takto všechna těla existují i nyní.

...

Zkráceno -- celý text viz:

TEXT ve formátu PDF zde.

SARASVATÍ pravila: Do éterických říší se mohou povznést jen ti, kteří dosáhli nejvyššího poznání, nikdo jiný. Tato Lílá takové poznání nemá, proto si jen představuje, že se dostala na místo, v němž její manžel přebývá.

OSVÍCENÁ LÍLÁ řekla: Nechť je to, jak pravíš, ó bohyně, ale řekni mi prosím, jak získávají věci své vlastnosti. Jak získá oheň své teplo, led svůj chlad či země svoji pevnost? Jak se poprvé objeví vesmírný řád čili nijati nebo zrození a smrt?

SARASVATÍ pravila: Má drahá, během zániku vesmíru celý vesmír zmizel a pouze neomezené Brahman zůstalo v klidu a míru. Toto Absolutno, jež má povahu Vědomí, zakusí pocit „Já jsem“ a poté „jsem částice světla“. A skutečnost tohoto tvrzení prožívá uvnitř sebe sama. Také si v sobě představí existenci rozmanitých bytostí, a protože jeho podstatou je ryzí a absolutní Vědomí, jeví se tento imaginární stvořený svět jako skutečné stvoření, s objekty rozmanité povahy přesně podle představ neomezeného Vědomí.

Cokoli, kdekoli a jakkoli bylo neomezeným Vědomím během onoho prvního stvoření vymyšleno, to všechno tam, kde to bylo stvořeno, s vlastnostmi, s jakými to bylo stvořeno, a tak, jak to bylo stvořeno, zůstává i nyní. Tak vznikl pevně daný řád.

Tento řád je neoddělitelně spjat s neomezeným Vědomím. Všechny objekty a jejich vlastnosti jsou v něm potenciálně přítomny i během zániku vesmíru. Kam jinam by měly zmizet? A navíc jak by se z něčeho mohlo stát nic? Zlato, jež se projevuje jako náramek, nemůže být zcela bez formy.

Všechny prvky stvořeného světa jsou naprostou prázdnotou, byl-li tu však na počátku nějaký prvek s nějakou vlastností, zůstává takovým až dosud. Všechno to však existuje jen z určitého úhlu pohledu, neboť vesmír nebyl nikdy skutečně stvořen a jediné, co existuje, je neomezené Vědomí a nic jiného. Je povahou projeveného světa, že ač je neskutečný, zdá se být skutečným.

Takový je řád vesmíru čili nijati, který až dosud nic nedokázalo změnit. Neomezené Vědomí si samo v sobě představilo všechny prvky, samo v sobě je zakouší a tato zkušenost se jeví jako zhmotnělá.

SARASVATÍ pokračovala: Podle řádu, který existoval při prvním stvoření, jsou lidské bytosti obdařeny délkou života sta, dvou set, tří set či čtyř set let. Zkrácení či prodloužení doby života závisí na čistotě nebo nečistotě daného území, doby, vykonávaných činností a látek, jež jsou používány či konzumovány. Kdo následuje doporučení svatých textů, ten si užívá dobu života, kterou tyto texty slibují. Člověk tedy prožívá dlouhý či krátký život, až dojde k jeho konci.

OSVÍCENÁ LÍLÁ řekla: Ó bohyně, prosím, pouč mne o smrti. Je smrt příjemná nebo nepříjemná? A co se děje po smrti?

SARASVATÍ pravila: Jsou tři typy lidí, má milá. Hlupák, dále ten, kdo se cvičí v koncentraci a meditaci, a jógin neboli ten, jenž je obdařen Inteligencí. Hlupáci, kteří nepraktikovali koncentraci a meditaci, jsou vydáni na milost a nemilost vnějších sil a s příchodem smrti zakoušejí velká muka, zatímco ti druzí odcházejí v radosti a ze své vlastní vůle.

Hlupáci v sobě zaznamenají děsivě pálivé pocity, začnou těžce a namáhavě dýchat a jejich tělo pomalu ztrácí barvu. Vstupují do husté tmy a vidí hvězdy za bílého dne. Dostávají závrať a jsou zmateni, neboť vidí zemi jako prostor a nebe jako pevnou zem. Blouzní a zakoušejí všechno možné. Padají do studně, pronikají do skály, řídí rychlý vůz, rozpouštějí se jako sníh, jsou taženi na provazu, jsou odvanuti jako stéblo trávy atd. Chtěli by vyjádřit, jak trpí, ale nejsou toho schopni. Postupně jejich smysly ztrácí sílu, až nejsou schopni ani myslet a upadají do ne-vědomí.

OSVÍCENÁ LÍLÁ se zeptala: Každý člověk je obdařen osmi údy, a přesto zakouší celou tu agonii a nevědomost. Proč je tomu tak?

---

Zkráceno, celý text viz:

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, druhá Lílá, jež dostala požehnání Sarasvatí, vystoupila do nebe a potkala tam svou dceru. Požádala ji, aby ji dovedla tam, kde se nachází její manžel, král Vidúratha. Dívka i matka tedy odletěly pryč.

Nejprve prolétly sférou mraků, vystoupaly nad vzduchovou sféru a překročily dráhu Slunce směrem k hvězdnému nebi. Pokračovaly dál a dál přes říši Brahmy Stvořitele, říši boha Višnu i boha Šivy až na samý vrcholek vesmíru. To vše mohly dělat stejně snadno, jako může z nádoby plné ledu vyzařovat chlad, aniž by se nádoba rozbila. Pochopitelně že to všechno Lílá, jejíž éterické tělo bylo složené ze zhmotněných myšlenek, prožívala uvnitř sebe.

Druhá Lílá pokračovala dál, až překročila oceány a další prvky obklopující tento vesmír a vstoupila do neomezeného Vědomí, v němž existuje bezpočet vesmírů, které o sobě navzájem nevědí.

Vstoupila do jednoho z vesmírů, v němž se nacházel král Padma. Sestoupila dolů srze všechny sféry, až vešla do města a dostala se do paláce, kde leželo tělo krále Padmy ukryté pod záplavou květů. Avšak běda, když se rozhlédla kolem, nikde nenašla svoji dceru. Ta záhadně zmizela. Druhá Lílá poznala v králi svého muže a domnívala se, že se jakožto válečník, jenž padl v hrdinném boji, dostal do nebe hrdinů. I začala královo tělo ovívat a přitom si pomyslela, že je nejpožehnanější mezi lidmi, když se sem díky milosti bohyně Sarasvatí mohla fyzicky přenést.

PRVNÍ LÍLÁ se zeptala bohyně Sarasvatí: Co dělali královi sluhové, když ji tam uviděli?

SARASVATÍ odvětila: Král, služebnictvo krále i všichni ostatní nejsou nic jiného než neomezené Vědomí. A poněvadž základem všeho je odraz neomezeného Vědomí, jež je skutečné, a poněvadž je tu přesvědčení, že stvořený svět má svůj řád, tak se bytosti navzájem poznají. Manžel řekne: „To je má žena,“ a manželka řekne: „To je můj muž.“

Druhá Lílá se nemohla do nové říše dostat ve svém fyzickém těle, neboť světlo nemůže existovat společně s temnotou, a dokud je v člověku nevědomost, nemůže se objevit poznání. Když v člověku uzraje poznání týkající se éterického těla, pak jeho fyzické tělo přestane být považováno za skutečné. A to bylo požehnání, jež jsem jí udělila. Ten, kdo obdrží mé požehnání, si myslí: „Jsem přesně takový, jak o sobě díky tvému požehnání smýšlím.“ Proto si nyní myslí, že dosáhla manželova příbytku ve svém fyzickém těle. Člověk může z nevědomosti vidět hada v kusu provazu, ale provaz se nemůže chovat jako had.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Brzy poté, co byl král Vidhúratha poražen, nastal ve městě naprostý chaos. Král Sindhu prohlásil svého syna za nového krále, jeho poddaní se radovali a ministři urychleně chystali korunovaci. Nová vláda neprodleně vyhlásila své zákony, které měly v zemi obnovit mír a pořádek.

Druhá Lílá upadla do bezvědomí v okamžiku, kdy spatřila, jak byl král Vidúratha sražen k zemi.

PRVNÍ LÍLÁ se obrátila k Sarasvatí: Ó bohyně, pohleď, duše mého manžela se chystá opustit tělo.

SARASVATÍ pravila: Má drahá, celý ten zuřivý boj, ničení a smrt jsou stejně skutečné jako sen. Není tu ani království ani země, o niž se bojuje. Vše se odehrává v domě světce Vasišthy na vrcholku kopce. Palác i bitevní pole nejsou nikde jinde než v tvém vlastním paláci. Ve skutečnosti je tam celý svět. V domě světce Vasišthy je svět krále Padmy. V paláci ve světě krále Padmy se nachází vše, co tu vidíš. Přitom je všechno jen pouhou představou, přeludem, halucinací. Jediné, co existuje, je Skutečnost, která nebyla stvořena a nemůže být zničena. Jediné, co existuje, je neomezené Vědomí, které nevědomý člověk vnímá jako svět.

Tak jako město, o němž člověk sní, existuje pouze ve snícím člověku, existují tři světy v nepatrné částečce a v každém ze světů existují další částečky, z nichž každá opět obsahuje tři světy.

Druhá Lílá, stále v bezvědomí, se mezitím dostala do světa, kde leželo tělo jejího manžela, krále Padmy.

PRVNÍ LÍLÁ se zeptala: Ó bohyně, řekni mi, jak se druhá Lílá mohla dostat ke králi Padmovi a co jí tam lidé řekli?

SARASVATÍ odpověděla: Stejně jako jste obě dvě jen představami krále Padmy, jsme také král i já snovými objekty. Kdo to ví, ten objekty smyslového vnímání nevyhledává. V neomezeném Vědomí jsme si jeden druhého vytvořili v našich představách. Ty sama jsi byla druhou Lílou, v rozkvětu mladosti, která mě uctívala a prosila, aby se nikdy nestala vdovou, a proto ještě před smrtí krále Vidúrathy z tohoto světa odešla. Má drahá, vy všichni jste oddělená, individuální vědomí, kdežto já jsem kosmické Vědomí a jsem původcem toho všeho.

TEXT ve formátu PDF zde.

DRUHÁ LÍLÁ se obrátila k Sarasvatí: Ó bohyně, prosím, řekni mi, máme-li tvé požehnání, proč nemůže můj manžel bitvu vyhrát?

SARASVATÍ odvětila: Král Vidúratha mě po dlouhou dobu uctíval, ale neprosil o vítězství v bitvě. Jako Vědomí, jež dlí v poznání každého člověka, dávám každému to, oč žádá. O cokoli mě člověk prosí, tím ho obdařím. Je přirozené, že oheň dává teplo. Král žádal o osvobození, dostane tedy osvobození.

Král Sindhu, který mě též oddaně uctíval, žádal zase o vítězství v bitvě. Král Vidúratha bude tudíž v boji poražen, vrátí se k vám a časem dosáhne osvobození, zatímco král Sindhu válku vyhraje a bude jako vítěz vládnout zemi.

VASIŠTHA pokračoval: Zatímco ženy pozorovaly bitvu, nad obzorem vyšlo Slunce, jako by chtělo být svědkem poslední fáze této hrozné bitvy. Obklopeni tisíci vojáky, bojovali oba králové proti sobě. Jejich zbraně byly různých tvarů i velikostí. Některé střely se po výstřelu rozpadly na tisíce kousků a tak zasahovaly cíl.

Oba králové si byli v chrabrosti i síle rovni. Vidúratha měl tyto kvality vrozené, zatímco nepřítel je obdržel jako požehnání od boha Nárájany. V úžasu přihlíželi vojáci obou armád tomuto boji.

Když už to vypadalo, že Vidúratha vyhraje, a druhá Lílá to nadšeně sdělovala Sarasvatí, ukázalo se, že nepřítel zůstal nezraněn. Každý smrtící útok jednoho musel druhý odrážet protiúderem. Na střely s hadím jedem byl užíván protijed, vodní střely se střetávaly s ohnivými a oba králové používali zbraně boha Višnu.

Králové ztratili své vozy a pokračovali v boji na zemi. Vidúratha se v příhodný okamžik pokusil naskočit na nový vůz, ale v tu chvíli byl sražen nepřítelem k zemi, a tudíž poražen. Tělo krále Vidúrathy bylo vzápětí přeneseno do paláce, který zůstal díky přítomnosti Sarasvatí před nepřáteli uchráněn.

TEXT ve formátu PDF zde.

DRUHÁ LÍLÁ řekla Sarasvatí: Ó bohyně, už dlouho uctívám bohyni Sarasvatí a ta se mi často zjevuje ve snu. Protože vypadáš stejně jako ona, domnívám se, že nemůžeš být nikdo jiný než Sarasvatí. Snažně tě prosím o požehnání. Pokud můj manžel padne v bitvě, nechť mohu jít za ním v těle, které nyní mám, ať půjde kamkoli.

SARASVATÍ odpověděla: Má milá, uctívala jsi mne oddaně po dlouhý čas, proto ti tvé přání splním.

PRVNÍ LÍLÁ řekla Sarasvatí: Tvá slova nikdy nelžou a tvá přání se vždy plní. Řekni mi, prosím, proč jsi taky mně neumožnila cestovat v tomtéž těle z jedné roviny Vědomí do druhé.

SARASVATÍ odvětila: Má drahá, já ve skutečnosti nikomu nic neumožňuji. Každý džíva si svůj stav zaslouží svými skutky.

Jsem jen bohyně vládnoucí nad poznáním každé bytosti. Jsem síla jejich vědomí a jejich životní síly. Ať do sebe živá bytost pojme jakoukoli formu energie, ta během času přinese své plody. Ty jsi toužila po osvobození a získala jsi je. Můžeš to považovat za plody svého odříkání a uctívání božstev, ale je to samo Vědomí, jež tě těmito plody obdařilo. Může se nám zdát, že ovoce padá z nebe, ale ve skutečnosti padá ze stromu.

VASIŠTHA pokračoval: Mezitímco spolu obě ženy hovořily, nasedl král Vidúratha do svého skvostného válečného vozu a vydal se do bitvy. Naneštěstí neodhadl dobře síly svoje ani protivníkovy a ocitl se přímo mezi řadami nepřátel.

Obě Líly, Sarasvatí i princezna, jíž bohyně udělila své požehnání, sledovaly hroznou bitvu z komnaty paláce.

Nebe pokryly střely od obou armád. Všude se rozléhal válečný ryk a město se zahalilo do oblaku prachu a kouře. Ve chvíli, kdy se král Vidúratha ocitl mezi nepřáteli, palba zesílila a ohnivé střely zasahovaly své cíle s dunivými zvuky khut-khut, tuk-tuk, džhun-džhun.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Mezitím dorazila královna. První dvorní dáma ji ohlásila králi. Královna řekla králi: „Vaše Výsosti, všechny ostatní dvorní dámy byly násilně odvlečeny nepřítelem. V neštěstí, jež nás postihlo, nám může pomoci už jen Vaše Výsost.“

Král se poklonil Sarasvatí a omluvil se, že musí odejít na bitevní pole, aby se postavil nepříteli. Svoji manželku zanechal s bohyní v paláci.

Osvícená Lílá byla ohromena, když viděla, že královna se jí podobá jako vejce vejci.

LÍLÁ se zeptala Sarasvatí: Ó Bohyně, jak je možné, že je královna úplně stejná jako já? Jak jsem vypadala za mlada, ona vypadá nyní. A též tito ministři jsou stejní jako ministři v našem paláci. Pokud jsou to jen obrazy či předměty naší fantazie, mají vůbec schopnost vnímat? Jsou obdařeny vědomím?

SARASVATÍ odvětila: Ať se v člověku zrodí jakákoli představa, je ihned zakoušena. Vědomí jako subjekt, který pozoruje, se stane objektem pozorování. Dojde k tomu přesně v tom okamžiku, kdy se ve Vědomí utvoří obraz světa. Prostor, čas, trvání či vztah subjektu a objektu nevzniknou z hmoty, neboť pak by musely být hmotné. Co je zobrazeno ve vědomí člověka, vyzařuje i ven.

To, co je považováno za skutečný objektivní svět bdělého stavu, není o nic skutečnější než svět zakoušený ve snu. Během snění neexistuje svět bdělého stavu a během bdění neexistuje sen. Stejně tak odporuje smrt životu. Během života neexistuje smrt a ve smrti neexistuje život. Neboť to, co udržuje jednu zkušenost, není přítomno v druhé.

Člověk nemůže říci, zda je jedno skutečné a druhé neskutečné. Může pouze říci, že podstata obou je skutečná. Svět existuje v Brahman pouze jako představa, pojem. Svět není skutečný ani neskutečný podobně jako had, kterého vidíme v kusu provazu. Stejně je tomu s existencí džívy. Džíva zakouší svá vlastní přání a představuje si, že prožívá něco, co už prožíval dříve. K tomu přidá nějaké nové zážitky, které se starým někdy podobají, jindy ne. Všechny takové zážitky, ačkoli jsou ve své podstatě neskutečné, jako skutečné vypadají. To je případ těchto ministrů a všech ostatních. Tato královna Lílá existuje jako výsledek obrazu utvořeného ve Vědomí. Tak existuješ i ty, já a všichni ostatní. Pochop to a spočiň v klidu a míru.

TEXT ve formátu PDF zde.

SARASVATÍ pravila: Ó králi, v této bitvě zemřeš a po smrti těla se s dcerou i ministry vrátíš do hlavního města předchozího království. My dvě nyní odejdeme, jak jsme přišly, a vy dorazíte v příslušném čase za námi. Neboť jinak běží kůň, jinak slon a jinak velbloud.

VASIŠTHA pokračoval: Jakmile Sarasvatí domluvila, přihnal se královský posel se zprávou, že nepřítel zaútočil na město. V důsledku ohnivých střel je město v plamenech. Obě ženy, král i ministři spěchali k oknům kde se jim naskytl hrůzný pohled.

Ve městě začalo rabování a odevšad byl slyšet křik drancujících nepřátel. Domy byly zahaleny hustým dýmem. Z oblohy sršel oheň. Ohnivé střely opisovaly na nebi dráhu tvaru půlměsíce. Střely těžké jako kámen nacházely svůj cíl a ničily domy, ulice i prostranství mezi domy.

Král spolu s ostatními slyšel žalostný nářek obyvatel. Odevšad se ozýval pláč, kvílení i srdcervoucí křik žen a dětí. Někdo bědoval: „Ach, tato žena ztratila otce, matku, bratra i své malé dítě, a třebaže sama nezemřela, neštěstí jí zlomilo srdce.“ Jiný křičel: „Rychle utečte, dům se brzy zřítí!“ A další zase: „Ach, běda, žádný dům neunikne zkáze!“ Střely pršely jako velká průtrž, jež předchází konec světa. Prostranství mezi domy vypadalo otřesně, všechny stromy byly sežehnuty ohněm. Z bitevního pole vysílali nepřátelé do vzduchu obrovské střely sršící oheň, před nímž nebylo úniku. Všude po městě byly zátarasy. Muži poutáni k rodině hledali v hořících domech své ženy a děti. Nepřátelé zajali dvorní dámy. Plačíce a bědujíce nevěděly tyto urozené ženy, co dělat. Obklopeny nepřátelskými vojáky naříkaly: „Ach, běda, kdo nám v této hrozné chvíli pomůže?“

Taková je sláva a nádhera království a říší.

TEXT ve formátu PDF zde.

SARASVATÍ pokračovala: Pro nezralého, dětinského člověka, který je zarputilý ve svém přesvědčení, že je svět skutečný, zůstává svět skutečností, podobně jako je duchy a přízraky pronásledováno dítě, které na ně věří. Je-li člověk okouzlen krásným náramkem, nevidí za jeho krásou zlato. Komu učaruje nádhera paláců, měst a přepychu, nevidí neomezené Vědomí, které jediné je skutečné.

Tento svět je jen dlouhý sen. Pocit ega a představa o tom, že tu jsou druzí, je stejně skutečná jako věci viděné ve snu. Jedinou Skutečností je neomezené Vědomí, jež je ryzí, neměnné, všudypřítomné a všemohoucí a jehož tělem a bytím je zase jen absolutní Vědomí, nikoli objekt či něco poznatelného. Ať se toto Vědomí projeví kdekoli a jakkoli, je to vždy zase Vědomí. Představí-li si pozorovatel, že vidí lidskou bytost, lidská bytost se objeví. Podstata, tedy neomezené Vědomí, je skutečná, proto vše, co je na této podstatě založeno, je skutečné též, ačkoli Skutečností je samotná podstata. Stvořený svět a veškeré bytosti v něm nejsou nic jiného než dlouhý sen. Ty jsi skutečný pro mě, já jsem skutečná pro tebe a všichni ostatní jsou skuteční pro tebe i pro mě. A tato relativní skutečnost je jako skutečnost věcí ve snu.

RÁMA se zeptal: Jestliže se ve snu člověka objeví město, pak si město žije svým životem, jako by bylo skutečné. To je to, co svými slovy naznačuješ, mudrci?

VASIŠTHA odpověděl: Je to tak, Rámo. Protože je sen o městě založen na tom, co je skutečné, tedy na neomezeném Vědomí, zdá se snové město skutečné. Potom však není rozdíl mezi bdělým stavem a stavem snění. Co je skutečné v jednom, je neskutečné v druhém. Oba tyto stavy mají tutéž povahu.

Objekty bdělého stavu i stavu snění jsou proto stejně neskutečné, s výjimkou neomezeného Vědomí, na němž se toto vše promítá.

Sarasvatí vyložila králi učení a požehnala mu.

SARASVATÍ pravila: Ať tě štěstí a přízeň provází. Pochopil jsi, co mělo být pochopeno, a teď nám dovol odejít.

VIDÚRATHA řekl: Ó bohyně, brzy opustím toto místo, tak jako člověk přejde ve spánku z jednoho snu do druhého. Snažně tě prosím, ať moji ministři a má dcera mohou jít se mnou.

Sarasvatí mu přislíbila, že jeho přání bude vyplněno.

TEXT ve formátu PDF zde.